Hry o život: Skúška ohňom

Kvalitativní š/sk/ok roku. Přestože předchůdce Catching Fire smrdí jak týden staré použité tampóny a předloha je jednoznačně nejhorším dílem trilogie (zn. první polovina Stmívání, druhá obšlehnuté Hunger Games), podařilo se adaptaci nejenom napravit de facto všechny vady prvního dílu, ale i překonat svůj literární předobraz. Mizí mechanické převádění detailů, nesoustředěnost na celek, rozkouskování na jednotlivé úseky podle dějiště, nulová charakterizace postav, tematická vyprázdněnost i k posrání otravná roztřesená kamera, jimiž jsme byli obohaceni minule, a vše je podřízeno zcela jednoznačným ústředním tématům: počátky odboje, role slabého jednotlivce v rodící se revoluci a jeho faktická nicotnost ve srovnání s totalitní mašinérií, a především vztah mezi mediální konstrukcí a realitou a dopad, jaký má tento rozdíl na účastníky a spoluautory masami zbožňovaných smyšlenek. Je bizarní, že navzdory zahlcenosti původních Hunger Games expozicí se veškeré podstatné a nezbytné informace o fungování Collinsové fikčního světa, o postavách a jejich vztazích dozvídáme až teď. Jsou rozvíjeny i motivy, které Collinsová geniálně propracovala až v následujícím Mockingjay, jmenovitě třeba úloha symbolů v moderní válce. Potěšme se tedy pravděpodobně nejlepším příspěvkem v celé filmové tetralogii, neb vězme, že adaptovaný Mockingjay bude kvůli rozdělení, a tedy očekávanému opětovnému soustředění na doslovné zachycování stát pěkně za hovno. (09.12.2013)

Dvou a půl hodinová délka mě šíleně děsila…a taky oprávněně. Prvních třicet minut ubíhalo tak strašně pomalu, až jsem si myslel, že u filmu nevydržím a normálně se na něj vykašlu. Pořád jsem si ale říkal, že se to tak nějak zvedne a začne mě to bavit, což se nakonec naštěstí i stalo. Jakmile se totiž Catniss dostala do další arény, začala ta pravá zábava. Možná ještě zábavnější, než v prvním díle. V tu chvíli mi zbylé necelé dvě hodiny utekly neuvěřitelnou rychlostí a náhle se z filmu stal vyslovený miláček a milovník davů. O to více jsem se ale začal bát závěrečného dvoudílu, protože prozatím to jediné, co mě na Hunger Games bavilo, byly samotné boje v uzavřených arénách. Všechno kolem, od politiky počínaje, přes válku konče, pak šlo totálně mimo mě. (22.06.2015)

"Remember who the real enemy is!" Drsnejší, epickejší a celkovo atmosferickejší návrat do Panemu, ktorý za to stojí aj pre diváka nepoznačeného knihami. Po prvom dieli som sa stal ich fanúšikom, druhý diel som si už užíval z tohoto pohľadu. A nakoľko je všetko na svojom mieste, nemám dôvod na nespokojnosť. Partia okolo dvojky Lawrence/Lawrence to zvládla bezchybne. (27.11.2013)

Tak nějak jsem si myslela, že jednou stačilo a již nikdy víc. Nicméně se ve mně probudila zvědavost a ta občas zahlodala, až jsem se teda na tu dvojku mrkla. Z odpadové jedničky se ejhle vyklubala pěkná troječka. Z masakrování dětí se pokročilo k masakrování důchodců! Musím uznat, že se na to tentokrát dívat dalo. Nejde jen o to, kdo koho tentokrát zapichoval, ale tak nějak celkově. Každopádně když si to tak v hlavě přebírám, říkám si, že je to sice natočeno dobře, ale ničím zvlášť mě to nezaujalo. Je to taková akční červená knihovna. Jako by Suzannu někdo pořádně naštval a ta si pak dala před každým psaním dva, tři panáky a jala se ve svých příbězích pomstít jak dětem, tak manželovi a v druhé části hlavně své tchýni. (28.06.2017)

Příjemné překvapení. S příchodem Francise Lawrence a nových scenáristů poskočila kvalita Hunger Games o jeden schůdek nahoru, a najednou je to působivá i napínavá podívaná s docela zajímavými postavami a koncem, který vás prostě navnadí na další díly. Takřka všechno, co jsem prvnímu filmu vytýkal, je tady lepší. A ačkoliv se děj hodně opírá o spolehlivá herecká esa (největší radost mi udělal velký prostor pro Donalda Sutherlanda), ani Jennifer Lawrence a její skupina v aréně nejsou vůbec špatní. (01.01.2021)