Love Song

Natočit další životní obrodu, ve které hraje hlavní roli hudba, bylo to nejlepší, co mohl John Carney udělat. Oněch sedm let od Once totiž vyplnil dvěma filmy, které nikdo neviděl a svůj um - tedy dodat divákům optimismus minimálně na rok dopředu - na sebe nechal čekat až právě do Love songu. Carney ale překvapivě dospěl, obrousil formální hrany a nemá potřebu dávat v každém záběru najevo, že točí tu nejnezávislejší romanci, jakou kdy kdo potkal. Díky dýchajícím a zcela dokonale obsazeným ústředním postavám Gretty a Dana tak stvořil něco snad ještě lepšího. Scenáristicky sevřenějšího, životně snad ještě o chlup odhodlanějšího a tím, jak je člověk zase o něco starší, tak i intenzivněji do duše promlouvajícího. (09.11.2014)

Náhoda je úžasná součást života a nebýt náhod, nezažili bychom nic, co nás překvapí, rozesměje, rozesmutní, a občas náhody ovlivní i celé další směřování našeho života. A tohle se stalo i hlavnímu hrdinovi tohoto bijáku. Kdyby ten den nedostal Dan padáka v práci, nešel by to zapít do baru. Kdyby nešel do toho baru, neslyšel by zpívat Grettu, nikdy by na ní zřejmě nenarazil a ona by druhý den odjela zpátky do rodného města, aniž by se kdy pokusila nazpívat profesionálně nějakou písničku. Jenže díky náhodě Dan slyšel Grettu zpívat, a tak vzniklo asi nejúžasnější imaginární hudební album, které kdy kdo ve filmu nahrál a nazpíval. Na film jsem šel do kina proto, že přeferuji příběhy, které jsou reálné nebo které nemají k realitě daleko, a to tento film splňoval. Chtěl jsem se odreagovat, chtěl jsem vypnout, chtěl jsem zapomenout na vše kolem sebe a ponořit se do příběhu někoho jiného, a to se podařilo dokonale. Nechal jsem se naplno pohltit a unášet příběhem, který se na plátně přede mnou odehrával, a celé mi to uteklo neskutečně rychle. Film byl příjemný, milý, oddechový, a o to tu jde především. A navíc jsem se i párkrát od srdce zasmál. Herecké výkony vynikající, příběh ani na okamžik nenudil a z kina jsem odcházel v povznesené náladě. Jako jednohubka na páteční večer vynikající volba. Uděluji lepší čtyři hvězdy. (13.07.2014)

9/10. Mou největší filmovou slabostí jsou indie feel-good dramedy... a i letos jsem se zamiloval do jedné z nich. Má to své nedokonalosti (skoro až absence žánrového dramatu) ale emoce vyhrávají nad rozumem. Tak, jak to u podobných snímků bývá. S citem natočený příběh plný krásné hudby, uvěřitelných charakterů a nepřikrášlené lidskosti. Keira i Ruffalo u mě neskutečně stoupli - dlouho jsem nesledoval tak reálně uchopené postavy. Fakt paráda! (19.12.2018)

Sladké, příjemné, byť realitě okatě vzdálené. Závan atmosféry z Once dýchne na tvář diváka lehký (místy i široký) úsměv, který mu vydrží prakticky po celou dobu. Hudebně založený člověk nemůže z kina odcházet nespokojen, i když zde nejde o převratnou dechberoucí originalitu. Každopádně ART > KÝČ, a to subjektivně v poměru 70%. (20.08.2014)

Tak vám nevím. Mě se to prostě nějak..moc nelíbilo. Film mi přišel takový nijaký, půlku času se tam toho moc nedělo a tu druhou se tam zpívalo. A ty písničky se mi vůbec nelíbili. Keira v nich měla takový unylý hlas a ani ta kapela jí pak moc nepomohla, navíc mi všechny přišli na jedno brdo. Takže příběh mě neuchvátil, písničky mě neoslovili a herecké obsazení mi přišlo dost podivné. Na druhou stranu jsem ale viděla i horší filmy. Takže průměr. 3* (16.12.2014)