Môj kráľ

Zajímavé drama. Anebo alespoň drama se zajímavým rozjezdem, které se ale postupně stává nudným a nudnějším. Tak nějak očekáváte, že z toho najednou bude něco velkého, něco skvělého, ale ten film se tam nedostane. Ani ty scény nenávisti, vzteku, konfliktu nejsou tak skvělé. Jen Vincent Cassel ukazuje, jak je skvělým hercem. (03.03.2016)

Georgio se v jednu chvíli v nadsázce označí za krále blbců. Rád bych věřil, že právě takto jsme jej podle režisérky měli po většinu filmu vnímat. Tedy nikoli nepoučitelně zamilovaným pohledem Tony, která si svého partnera nepřestává idealizovat ani poté, co ji připraví o dobrou náladu, nervy a veškerý nábytek. Zatímco melodramata se nás většinou snaží přesvědčit, že skutečné štěstí spočívá v lásce až za hrob, v Mém králi láska z lidí doluje nejen jejich nejlepší, ale také ty nejhorší vlastnosti, které postupně převáží. Stejně jako ve skutečném životě, také zde se vztah ústředního páru mění ve válku eg a vysilující cyklus scházení a rozcházení, udržovaný v chodu částečně vírou (v nápravu), částečně strachem (z osamocení). V tomhle je film stejně bolestivě pravdivý jako v nepřizdobeném zobrazování hádek, opilosti nebo snahy rozchodit rozbité koleno. Film plný vnímavě odpozorovaných situací je ale pro diváka svou zacykleností současně podobně únavný jako jejich vztah pro Giorgia a Tony. Maïwenn tentokrát ještě více než v Polisse spoléhá na charismatické, s rolemi plně sžité herce, jejichž improvizovaně působícím dialogům, hádkám a postelovým hrátkám víceméně uzpůsobuje nejenom délku jednotlivých scén (přepálenou), ale i dramaturgii celého filmu (rozvolněnou). Úsilí o autenticitu, vyjma několika hysterických eskapád poměrně úspěšné, je vykoupeno tím, že se snímek společně s hrdiny stává čím dál nesnesitelnějším a od určitého okamžiku již ani nesděluje nic nového, pouze rozmazává projevy protagonistčiny rostoucí emocionální lability (čímž je naopak výsostně melodramatický). Navíc si nejsem jist, zda film nevyznívá jako varování před zamilováním (a vztahy vůbec) nechtěně, ale i díky tomu existuje slušná šance, že Můj král osloví jak cyniky, tak romantiky. 70% (20.10.2015)

Požitkářská, euforická, drsná i hravá, ale především dialogově vytříbená francouzská vztahovka s několika fantastickými scénami úměrně těm, co vzbuzují lehké rozpaky... ostatně jako v reálu. Skvělá Emmanuelle Bercot a naprosto okouzlující, živelný, vtipný a neodolatelný Vincent Cassel (nevěřím, že to říkám)... cítíte tu bezmoc? :-) (17.10.2016)

Příběh jednoho vztahu, co začal až příliš krásně na to, aby mohl být trvalý. Ač je to celé bráno z pohledu ženy, neubráním se dojmu, že jsem sledovala herecký koncert Vincenta Cassela. Jak zvládl přerod z okouzlujícího a vtipem sršícího muže v manipulativního egoistu, to bere dech. Nevzpomenu si, že by někde hrál pozitivnější roli, i když je to tady vlastně on, kdo primárně může za rozpad vztahu a za psychickou labilitu své partnerky. Ovšem ani Emmanuelle Bercot herecky nezaostává, z jejích záchvatů hysterie doslova mrazí. Film dále zdobí zejména brilantní dialogy. Zajímavé je také sledovat střídání šťastných až euforických stavů Emmanuelle a její vyjádření zmaru či deprese. Na konci zůstane nepříjemná pachuť, že realita bývá často dost podobná. (85%) (06.03.2020)

Ja mam dneska takovej plnej den hezky, nefalsovany a destruktivni lasky!!! Muj kral je ovsem mistr destrukce, a to tak bolestive, ze ji citite spolu s hlavni hrdinkou. Az po konecky prstu. Tenhle snimek je ze slozky "kterak milujte nekoho, koho nemuzete prestat milovat, i kdyz se ritite z utesu"...a ja jsem vlastne porad premyslela, jak tohle muze skoncit a jen jsem doufala, ze ne fatalne. Skvely film a vyborne propracovani hrdinove! (05.08.2017)