Lilyhammer

Jednoduchý, geniální nápad natočit seriál v norsko-americké koprodukci, kde vlastně od začátku všechno šlape. Věčně zamračený hlavní hrdina, který si za svůj úkryt zvolí město, které by asi čekal málokdo. Když k tomu připočtu "hvězdné", místní osazenstvo a spoustu humorných situací, u kterých se zasmějete a není Vám vůbec trapno, je má spokojenost po první sérii veliká a skoro maximální. Tu pomyslnou půlku si nechám do další, navzdory nějakým klevetám, co jsem někde zaslechl. Viď, SNAREDE! Druhá série- kdyby se to celé drželo pouze anglické stopy, tak bych asi dnes pětkoval, bohužel seriál ztrácí ve druhé půli dech a přes některé výborné momenty to Steven nezachrání ani s tím věčně držkatým ksichtem. Takže čtyři plus a jdeme na třetí sérii. Nejoblíbenější postava? Torgeir, Torgeir a zase Torgeir! Třetí série- pořád hodně dobrý, ale přece jen a to hlavně na konci scénář vaří hodně z vody, což je bohužel dost vidět. Ale i tak patří tenhle seriál k tomu nejzajímavějšímu a nejvtipnějšímu počinu, co jsem kdy viděl. A že toho nebylo málo. (10.10.2016)

Steven Van Zandt se pro roli mafiána ze starý školy narodil a pokračuje zde ve svém ikonickém výkonu z The Sopranos. Jeho řeč těla, mluva a celá prezentace je naprosto geniální. Námět seriálu a srovnávání norských reálií se světem vysloužilýho gangstera z NY byl vážně skvělý nápad, ale asi se z toho opravdu dalo vytěžit i více. Co seriálu ubírá nejvíce, je určité nalinkování a jasná předvídatelnost příběhu, kde chybí nějaký větší moment překvapení. Napříč tomu je to ale příjemná a netradiční gangsterka, při který jsem se mnohokrát zasmál a bavil. Fanoušky The Sopranos potěší několik skvělých narážek a parodií a hlavně účast některých jmen, které se v kultovním seriále vyskytly. Třešinkou na dortu je cameo Bruce Springsteena, v jehož E Street Bandu Steven Van Zandt působí jako kytarista téměř od počátku. Při 3. sérii jsem utrpěl totální lingvistický zážitek, když jsem díly této série nuceně sledoval v norštině/angličtině, se slovenskými titulky a ruským audiodabingem. (04.09.2019)

Zlatá éra New Yorkských gangov je preč. Frank Tagliano je vyslúžilý mafián, ale na staré kolená sa nie všetky veci podarili podľa predstáv. A tak Frankie uteká z New Yorku za oceán do malého Nórskeho zapadákova menom Lillehammer. Frankie zrovna ale nie je tip, ktorý by sa chystal na dôchodok. Ako to už chodí, vrana k vrane sadá a tak si Frankie (už vystupujúci pod novou falošnou identitou ako Johny) nájde v Lillehammere nových kamošov - väčšinou nezamestnaných babrákov a flákačov, ktorí sú však Johnymu vďační za novú šancu. Johny sa dá na podnikanie a čo nevidieť vlastní moderný veľký bar, ktorý sa teší popularite. Starého psa však novým kúskom nenaučíš a Johnyho podnikateľské praktiky zrovna príliš dobre nehramonizujú s lokálnymi zvyklosťami nórskeho malomestečka. Krádeže, bitky, prepady, neskôr aj vraždy a iné kvalitné prúsery. Seriál mal perfektný potenciál vykresliť kontrast medzi starou americkou mafiánskou školou a supermoderným a všetolerantným Nórskom. Tu však musím troška ohrnúť nost, mohlo to byť lepšie. Johnymu sa všetko hrozne ľahko prepečie až to človeka zamrzí, ako je to odfláknuté. Tak isto sa Johny nejak zázračne dokázal naučit nórštinu zachvíľu vo vlaku cestou z letiska do Lillehammeru a tak je celý seriál natočený v takej zvláštnej (ale podarenej) kombinácií, keď Johny hovorí anglicky a domáci mu na to odpovedajú nórsky. Ďalšia z vecí, ktoré ma zamrzeli je, že v seriáli sa objavilo pár zaujimavých postav, ktoré sa neskôr niekam nejak záhadne vyparili a ich príbehy zostali akési nedokončené. Lilyhammer si drži polo-vážneho a polo-humorneho ducha a väčšinou to pekne vychádza. Divácky je to veľmi ľahko stráviteľné, ale koncept je principiálne veľmi málo inovativný a po čase sa v podstate opakuje dokolečka. Tak isto náväznosť na diely bola miestami napínavá, miestami len taká že akože čo nám dnes vydá. Lilyhammer je dobrý pokus, ale zostal troška nedovarený. 7/10 (09.01.2015)

Steven Van Zandt se pro tuhle roli narodil, ty ksichty co pořád dělá, držení těla, pohyby - výborný. A za zmínku stojí i některé místní postavičky, samozřejmě Torgeir, kterýho si člověk chtěnechtě zamiluje, Arne, kterej řekne v průměru tak 3 slova na epizodu a hlavně Jan - knírek, prasečí očka a ujeťáckej smích. Celkem nápaditá, vtipná, veskrze příjemná záležitost. (15.06.2016)

Koncept s ohromným potenciálem, ale bohužel výsledek někde na půl cesty. Premisa o ostříleném newyorském mafiánovi,. který se v rámci programu na ochranu svědků nechá přesídlit do norského zapadákova Lillehammer se odvíjí v očekávatelných hrátkách se schématy mafiánských filmů, které staví na tom, že důvěrně známé situace se odehrávají v upjatém i úsměvně přízemním prostředí ospalého severského maloměsta. Jenže veškeré dění je naprosto předvídatelné, ale tvůrci ho zcela kontraproduktivně natahují, takže očekávané pointy přicházejí až ve chvíli, kdy už jsou jakékoli napětí a tah scény dávno pryč. "Lilyhammer" prostě měl vzniknout v klasickém sitcomovém formátu půlhodinovek, ale namísto toho je dění každého dílu natahováno o zcela zbytečných patnáct minut déle. Nením, zda bylo potřeba, aby diváci vedle směšnosti a nosné kontrastnosti postav vůči prostředí museli také pocítit, že v Lillehammeru prostě chcíp pes. (31.03.2012)