Anton Špelec, ostrostrelec

"No tak, Toníku, tak buď přece rozumnej, no tak holt dostaneš tu mejdajli napřesrok, no." Další uniformovaná role Vlasty Buriana a do dnešní doby naprostá filmová pecka, po vojensku řečeno, s kulometnou salvou nejrůznějších hlášek a to od začátku až do konce. Očekávat vyznamenání, které nakonec vlivem nedostatku medailí uděleno nebylo, by vykolejilo snad každého. Obzvlášť Antonína Špelce s tváří Vlasty Buriana, který se s tím popral s vůlí a charakterem sobě vlastní. Jaroslav Marvan samozřejmě opět výborně přihrával a tak kdo z diváků si chce pošramotit bránici, u tohoto snímku má možnost? Co se týče vtípků o císaři pánovi, velkým konkurentem není nikdo jiný než samotný Jára Cimrman, ale co si budeme povídat, na Toníka Špelce prostě nemá. Výrazným projevem je vizuální zastavení času hrůzou po vznesení urážky císaře. Lépe vyjádřit dobu už nešlo. Ono vůbec se dá říci, že v tomto snímku jsou nejlepší scénky z útrob restaurace, hospody či nálevny, jaké kdy byly natočeny. A to je v českém filmu konkurence ohromná a to nejen z tvorby Vlasty Buriana. Tradičně samozřejmě nechybí ani písnička pro tento film, která prostě nesměla chybět. Film z roku 1932 a vůbec nestárne. Svým způsobem jsou mnohé hlášky nadčasové, což znamená, že hodně řeknou nebo alespoň naznačí i dnes. "Když má bejt pořádek, tak se račte postarat, abych měl medaili. Račte prominout při vašem vzdělání." K tomu už nelze nic víc dodat. Komedie, parodie i zesměšňování, či jak se dnes říká satira, mající stále svou zábavnou hodnotu a to i historickou výpověď své doby. A Vlasta Burian opět potvrdil, že na to prostě měl. (22.02.2021)

Krásný film, také bych ho řadila k těm lepším dílům pana Buriana. Velice mile mě překvapila paní Šlemrová...ještě to nebyla ta úchvatná panička, ale bezvadná, obyčejná manželka. A nezapomenu ten maličký moment,který mě, ani nevím proč,zaujal - kde podle mě si tu vteřinku ukradla pro sebe...a to, když přijde Anton jako svůj bratr. To kratičké špitutí, něco jako: "Tys tu ještě scházel!" Líp to říct nešlo. (16.10.2011)

Poměry Rakouska-Uherska byly za první republiky terčem vtípků snad všech našich známých komiků. Pokud se tohoto tématu chopil Martin Frič se svou typicky šílenou zápletkou, král hlášek a xichtů Vlasta Burian a další skvělí herci (Pištěk, Marvan, Plachta, Šlemrová, Nollová, . . .), musela vzniknout kultovní komedie. Příběh má velmi rychlý spád. Jenom tíha slov "císařpán je vůl" je podtržena jakýmsi zastavením času. Chytře je v tomto snímku využita také hudba, která přímo zapadá do děje. Možná by ale neuškodil bohatší repertoár melodií. (06.11.2005)

Daj-li nebo nedaj-li medaili, to je oč tu běží. Frič, vybavený zkušenostmi a cennými radami svého přítele Lamače, se pojednou ocitl sám v pomyslném kolbišti a zkrocení temperamentního komika bylo velkou výzvou i pro začínajícího režiséra. Přestože se Vlasta Burian pod Fričovým samostatným vedením nesnížil k samoúčelné produkci svých obvyklých výstupů před kamerou, je na Špelcovi znát určitá nejistota ze společného setkání. Naštěstí tam, kde scénář vybíhá k průměrnosti, nastupuje Burianova mimořádná osobnost, tvarující jemnými finesami nesnáze životem těžce zkoušeného výrobce hudebních nástrojů. Pasáž, v níž je titulní hrdina nucen vydávat se za svého fiktivního bratra, je nesena na vlně přesně odváženého situačního humoru, zdobeného v drobných záchvěvech Burianovými smrtícími replikami, sypajíc se při tom všem jako esa z rukávu. V překvapivé roli zde nacházíme Růženu Šlemrovou, která tentokrát tradiční propriety svých salonních dam vyměnila za méně obvyklou vařečku a stavovskou hrdost. Nevelkým, přesto unikátním se zdá být také herecký výkon Jindřicha Plachty, který ve spojenectví s hubatým Burianem i neméně skvělým Pištěkem nachází vděčnou příležitost uplatnit svůj originální humor. Všechno zlé je k něčemu dobré a Frič s Burianem nakonec společně zvítězili u diváků i kritiky, která s nadšením přihlížela rodícímu se fenoménu obou mužů. Vy jste paní Špelcová? Vy jste měla muže? – Já dosud mám muže. – No to je omyl, z toho já vás vyvedu. Váš manžel umřel včera ve vězení. Já vím, ona je to rána, ale tímto vám oznamuju, že jste vdova a že se můžete vdát znova. (13.12.2008)

Snad nejstarší Fričův snímek, který jsem zatím viděl. Je samozřejmě nezbytné přehlédnout nějaké ty technické nedostatky. Příběh jako by napsaný na divadelní prkna, ale Frič nemá problém transformovat film na prkna filmová. To už mi předvedl v Revizorovi. Vidět čas od času klasiku rané kinematografie člověka nezabije. Trošku nečekaně jsem se i u tohoto snímku několikrát od srdce zasmál. Tolik zde opěvované objednávání panáku nemá chybu a určitě stojí za praktikování. Stejně jako několik parádních hlášek. Úplně mě neokouzlil příběh, který je po krátké chvíli docela nudný. Liguerové scénky to mírně kompenzují. U snímku jsem se tedy nerozplynul jako každý druhý zde, ale podívat se na to bez újmy na životě dá. Velmi slabé 3 * a dostal jsem chuť na liguére. (15.07.2014)