Vnútri Llewyna Davisa

Je opravdu zajímavé sledovat umělecký vývoj sourozeneckého dua bratrů Coenů - podvratný černý humor jejich prvních filmů pomalu dozrál v průběhu let do smutnější, serioznější, více filozoficky laděné roviny a z černých komedií se pomalu stala dramata. Zlomem byl už kultovní přepis Tahle země není pro starý, na kterýžto trend navázal i předešlý A Serious Man. V nitru Llewyna Davise lze nalézt smutek. Tenhle film je o bolesti a má v sobě i silný existenciální podtón. Navíc je to jedinečný dobový kousek. Podobně jako v posledních filmech jejich vrstevníka Jima Jarmusche i z filmu Coenů cítím silnou autorskou únavu, jakousi vyhořelost, vyžilost, únavu z tvůrčí dlouhověkosti. Ale i stejnou fascinaci krásou a hloubkou hudby, neboť Coeni stejně jako Jarmusch vědí, že Podstata hudby je jenom jedna. Zašlá sláva folku se vzdouvá v majestátních hudebních číslech a fantastických muzikálních výkonech. ,,Jsem unavenej. Jo, kurevsky unavenej. Myslel jsem, že mi bude stačit vyspat se v noci, ale je to... Chce to víc, než to." (26.05.2014)

V nitru Llewyna Davise je film, který vyvolal pozoruhodně protichůdné ohlasy. Filmová kritika uznale přikyvovala a hovořila o nejzásadnějším hudebním filmu dekády a možná vůbec nejzásadnějším filmu, jaký se kdy věnoval folkové hudbě. Hudební scéna odmítavě kroutila hlavou a tvrdila, že takhle to nebylo, resp. že tu dobu, události a místa v ní popisovaná vnímá úplně jinak. Věc se má tak: čtvrť Greenwich Village má v americké kulturní tradici výjimečné místo. Byla to čtvrť známých literátů, volnomyšlenkářů a bohémů, kam mířili nekonformní jedinci všech možných kategorií a pater sociálního žebříčku. Už ve 30. letech minulého století tam prolomili společenské tabu a otevřeli černochům přední vchod do hudebního klubu. Místní společnost konzumovala drogy a vyznávala se tu volná láska dávno před vznikem hnutí hippies. Začátkem 60. let tady nastartovala folková revoluce. Objevila se spousta amatérských nadšenců, kluby vznikaly jako houby po dešti, v barech a kavárnách patřila hudební vystoupení k běžnému koloritu. Folk se rozkošatěl a spojil s rockem a dalšími žánry. Dnešní hudebníci si zrod moderní hudby, jak ji známe dnes, spojují do značné míry právě s Greenwich Village a dobou, do které je film zasazený. V jejich očích je to úžasně pozitivní záležitost, novátorská, energická a romantická. Coeni na to ale šli z druhé strany. Každá revoluce má přece své oběti a poražené. Nové hvězdy přes noc převálcovaly známé tváře minulosti, nadšenci neměli problém vystupovat zadarmo a profesionálové se ocitali bez angažmá. Režisérská dvojka čerpala volně z memoárů písničkáře Davea Van Ronka, který neobstál v tvrdé konkurenci. V jejich podání má příběh hlavního hrdiny ponurou atmosféru, je to příběh člověka, co klesá ke dnu a neví, jak se bránit. Jde o depresivní záležitost, kde se málo nadějné vyhlídky propojí se sebedestruktivním charakterem hlavního hrdiny. Za sebe tvrdím, že je to jeden z nejlepších coenovských kousků, taková intimní pociťovka, kterou jsem si zamiloval. Nesmí vám ale vadit, že ladění snímku je zkrátka smutné a jeho rytmus je pomalý. Celkový dojem: 90 %. (08.07.2017)

S Llewynem jsme se minuli, ne úplně, jen jsme ale vyrazili po stejném chodníku, on povídal, zpíval a já ho furt chápal, rozuměl jsem mu v každé ironické glose jeho mizerného sebestředného života, až se nakonec zastavil, zmizel v nějaké postranní uličce a pak volal, že na to kašle, že mu to vyhovuje a zůstane v ní trčet, zatímco já pokračoval dál. (20.02.2014)

Na Coeny netradičně melancholické, po celou dobu stopáže nevysvitne ani jeden sluneční paprsek, exteriéry procházíme s hlavním hrdinou výhradně v dešti, sněhu, a/nebo větru. Ne, že by to vadilo, to vůbec ne. Llewyn Davis je totiž tak neskutečně charismatický charakter, že vás na své odysee za štěstím vtáhne a pak ani nepostřehnete, že prožíváte úplně stejné pocity zoufalství a bezmoci jako on. Co však nechybí jest přítomnost tradičně bizarních coenovských detailů a postav, výjimečně kvalitní hudby a stylových kulis bohémské Greenwich Village na počátku 60. let. Inside Llewyn Davis splnil má očekávání beze zbytku. (16.01.2014)

Neviem si predstaviť týchto pozoruhodných bratov Coenovcov,aby podľahli vábeniu natočiť nejaký Blokbaster typu komiks,či sci-fi,a to je z cela správne,že sú samými sebou a nepodliehajú súčasným trendom rýchleho zbohatnutia pri veľkých rozpočtoch sa vyžadujú aj veľké tržby,čo niekdy sa tak nedeje... A to z nich robí filmárov,ktorí sú zaujímaví preto,aké snímky vytvárajú,ktoré sú povinnosťou nájdenia si času na nový počin Joela a Ethana Coenovcov. Prednedávnom som chcel takto učiniť,ale prebehlo niekoľko dní pokiaľ sa tak stalo a je to dobrá voľba venovať im svoj čas.Prečo? 1.Llewyn Davis je outsiderom,ktorý ale má talent byť muzikantom,t.j spieva v baroch folk a túži mať manažéra,aby sa posunul vpred,a tak sa vypraví do Chicaga,kde chce splniť do bodky svoju túžbu... Nemá stále bývanie,nemá pomaly kde spávať,tak prespáva u kamarátov,alebo u priateľky,ktorá je tehotná s ním? Jean s nesmierne ostrým jazykom ako je u Coenovcov zvykom s predstaviteľkou Carey Mulligan,ktorá sa zbavila prebytočného mejkapu,odfarbila si vlasy,nahodila melancholicko-depresívny výraz,vlastne takto nejako pôsobia všetky postavy aj samotný Llewyn s neopozeranou tvárou herca Oscara Isaaca,ktorý sa prediera životom aj napriek veľa prekážkam,ktoré sa mu pomerne často stavajú do cesty.Justin zaspieva pár songov,nemá veľa priestoru,to isté ako John Goodman,s ktorým chvíľu cestuje v aute cestou do Chicaga,ale sú to postavy,ktoré tu majú svoje miesto. Klasická kamera ich dvorného spolupracovníka Rogera Deakinsa sa tentokrát obišla bez neho,ale nepociťujem,že by bol tým snímok ochudobnený,práve naopak Bruno Delbonnel výborne zaskakuje za Rogera. 2.Výborný spev hlavných protagonistov a celková melancholická nálada ešte viac zdôrazňuje beznádej hlavného hrdinu,ktorý sa stále prepadáva čoraz hlbšie do zeme a sledovať to môže spôsobiť traumu ľuďom,ktorí sa nachádzajú tiež v depresívnejšom období. Nevyžívam sa v tom,takisto som chcel,aby si našiel konečne manažéra,ale či sa tak stane,nebudem prezrádzať dopredu,to nechávam na každom,aby zhodnotil ako prebiehala cesta tohoto chlapíka,ktorý toho šťastia veľa nemal? (03.05.2014)