Chlapčenstvo

Životný príbeh bez jediného momentu, kvôli ktorému by trebalo ho sfilmovať. Všetky tie životné čriepky sme už videli inde, kde boli prísadou vyššieho scénáristického cieľu. Alebo ich prežívame doma, takže sú tým posledným, čo chceme vidieť v kine. Môže byť vôbec šťastný človek s takto banálnym životom bez pádov a vrcholov, keď nepoznal bolesť zo straty najbližšej osoby či pocit absolútneho zamilovania sa? Celý čas som čakal, ako Linklater zamieša postavám karty osudu - keď už 12 rokov tvorí ultimátny "film zo života". A ono nič. Mimochodom, trilógiu Before Sunrise/Sunset/Midnight, ktorá sa uvedomelo a zároveň hravo koncentruje na konkrétnu tému a niekam sa v jej podaní vyvíja, zbožňujem. (23.07.2014)

Mnohokrát viděná klišé, předvídatelnost, uměle vyvolané konflikty, cokoliv z toho by v tomto filmu divák hledal marně. Film je jen sledem životních událostí jedné malé a vcelku obyčejné rodiny, takže jsem měl ve výsledku pocit, jako kdybych sledoval nějaké home video. A chce se mi zvolat halleluja! Konečně film, který si na nic nehraje, konečně film, který není dopředu předvídatelný, konečně film, u něhož jsem neměl pocit, že ze mě tvůrci považují málem za slabomyslného. Je to obyčejné, je to milé, je to skromné, ale přitom to pohladí po srdci i duši. Já musím říci, že něco takového jsem toužil vidět v kině od doby, kdy mě přestaly zajímat filmy pro dětské publikum, a mé přání bylo vyslyšeno. Richard Linklater i všichni zúčastnění herci a tvůrci museli při tvorbě filmu prokázat neskutečnou trpělivost a ochotu vracet se rok co rok na pár dní k projektu, u kterého dost možná ani nevěděli, jestli se vůbec dotočí nebo jak to s ním vlastně dopadne. A za to je obdivuji. A jsem vděčný i za to, že film nabídl několik vtipných obrazů a scén, při kterých se dokázalo zasmát celé kino (a vůbec nevadí, že v sále nás při projekci bylo asi jen 20 lidí), za všechny tyto scénky mě napadá například scénka s rozmisťováním cedulek pro podporu Baracka Obamy. Zkrátka tenhle film je pro mě naprosto přelomovým filmovým zážitkem a já si mé první (a doufám, že ne poslední) setkání s ním uchovám ve své mysli na velice dlouhou dobu. Byl to pro mě doslova magický večer strávený v kině s tímto filmem, a protože filmu nemám co vytknout, uděluji mu přesvědčivých pět hvězd. (16.08.2014)

Časosběrný styl je bohužel jediným skutečně zajímavým prvkem filmu. Jinak se jedná o sled událostí jako vystřižených z domácího videa kohokoliv z nás, což skutečně není potřeba prezentovat nikde jinde než v nudném kruhu rodiny. Pro větší přehlednost mohly být časové skoky doplněny letopočtem, ale čert vem diváka. Během projekce mi navíc došlo, že ani z té revoluční časosběrnosti nejsem tak na větvi a naskočilo mi hned několik případů, kde precizní masky nebo přesný výběr typově podobných herců odvedl tu samou práci. Jenže tady to musíme opěvovat, protože šlo přeci o 12 let! Celkově žádná sláva, ale těch pár momentů, které v plné nahotě ukazují, co se stane (přímo i nepřímo), když ho chlap vytáhne pozdě, mi to alespoň částečně vynahradilo. Děti? Nikdy! (22.12.2014)

Vpravdě rodinný film. Povinnost pro všechna děcka, aby viděla, co je čeká a nemine a že s dospělými to lehké nemá nikdo, stejně jako to dospělí nemají lehké s nimi. Povinnost ovšem i pro veškeré dospělé jako připomínka, že nebyli jiní a že to s nimi děcka nemají lehké, stejně jako to oni nemají lehké s nimi. Prostě po dvanáct let trvající zachycení jedné rodiny "jak jde čas"; žádné velké drama, žádné tlačení na pilu. Naopak to stojí na práci s atmosférou civilní každodennosti bez důrazu na dramatičnost, aniž by to bylo byť jen na moment během bezmála tří hodin fádní, nudné či rutinní. Jde o radosti a strasti běžného kluka; nic více a nic méně. Pravdou ovšem je, že závěrečná středoškolská fáze je možná až příliš standardní, stejně jako že kvůli šíři záběru nejsou některá témata/linie dotažena a ano, Mason nemusel být v pubertě až takový Dušín, ale... Ale i tak upřímně doufám, že stejně jako v případě „Před tím a oním" se Linklater k Masonovým osudům bude s železnou dvanáctiletou pravidelností vracet. (15.07.2014)

Točit něco 12 let a před dvanácti lety si říct, že to bude točit dvanáct let, to chce kurva koule. A Richard Linklater je evidentně má. Hladce oholen a připraven na to, abychom jeho nejnovější projekt následně zhodnotili. No a já nemůžu jinak, než dát plný počet. Tohle je prostě síla. Sice mi režisér nijak výrazně neukazuje růst toho kluka, spíše to prolíná naprosto přirozenou formou, ale ve výsledku mi to vůbec nevadí. K tomu klukovi jsem si za dvě a půl hodiny udělal totální sympatie. Prožíval si život se vším všudy. S radostmi i s pády. Do toho jeho rozvedení rodiče Patricia Arquette a Ethan Hawke předváděli naprosto boží výkony. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na Masona, kterého hraje Ellar Colltrane. Podstatný je ale to, že během těch dvou a půl hodin mi ten kluk úplně vyrostl před očima. Od kluka, co se bál cokoliv říct v kluka, co má svoje názory a nebojí se je dál rozvíjet. Závěrečná scéna na pláži byla hodně silná. Život nám utíká pod rukama, nesmíme si nechat uniknout ty příležitosti, které ho dělají tak krásným. (18.10.2014)