Réžia:
Richard LinklaterScenár:
Richard LinklaterHrajú:
Patricia Arquette, Ellar Coltrane, Lorelei Linklater, Ethan Hawke, Steven Chester Prince, Zoe Graham, Nick Krause, Evie Thompson, Tamara Jolaine (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Chlapectví je výjimečný film. Příběh o dospívání jednoho obyčejného kluka chtěl režisér Richard Linklater (Před soumrakem, Před půlnocí) natočit co nejpoctivěji, i proto na něm pracoval dvanáct let. Každý rok, na tři až čtyři natáčecí dny, se sešla tatáž sestava herců a tvůrců, aby natočila další střípek do jedné životní mozaiky. Výsledkem je snímek, který je neobyčejný svou obyčejností a také tím, jak neuvěřitelně pestrou škálu emocí dokáže ze svých diváků vydolovat. Mason (Ellar Coltrane) je sympatický šestiletý kluk, který po rozvodu rodičů žije se starší sestrou Sam (Lorelei Linklater) a mámou (Patricia Arquette). S tátou (Ethan Hawke) se ale obě děti pravidelně vídají a mají s ním kamarádský vztah. Taková je Masonova výchozí životní situace, z níž se vydává vstříc pubertě, dospívání a dospělosti. Po cestě míjí spousty známých a přátel, prvních a druhých lásek, konfliktů a usmiřování se sestrou a matkou a dalších životních křižovatek, které všichni tak důvěrně známe. (Cinemart)
(viac)Videá (10)
Recenzie (867)
Richard Linklater už mi par krát dokázal, že vie obyčajne príbehy točiť neobyčajne dobre. Jeho Boyhood a dvanásť rokov natáčania je vynikajúci nápad a na filme je skutočne pekne vidno. Trošku ma ale sklamal samotný príbeh, ktorý ma síce zaujal a moc nenudil, ale čakal som viac. Za tie skoro tri hodiny sa tam dokopy nič výrazne neodohraje (emócie, zvraty) a celý film ťaží vlastne s toho, že je len skutočne obyčajný. Na prvý krát hodne fajn, druhý krát si ale nie som istý čo by ma na tomto filme malo zaujať. 75% - 4* ()
Mnohokrát viděná klišé, předvídatelnost, uměle vyvolané konflikty, cokoliv z toho by v tomto filmu divák hledal marně. Film je jen sledem životních událostí jedné malé a vcelku obyčejné rodiny, takže jsem měl ve výsledku pocit, jako kdybych sledoval nějaké home video. A chce se mi zvolat halleluja! Konečně film, který si na nic nehraje, konečně film, který není dopředu předvídatelný, konečně film, u něhož jsem neměl pocit, že ze mě tvůrci považují málem za slabomyslného. Je to obyčejné, je to milé, je to skromné, ale přitom to pohladí po srdci i duši. Já musím říci, že něco takového jsem toužil vidět v kině od doby, kdy mě přestaly zajímat filmy pro dětské publikum, a mé přání bylo vyslyšeno. Richard Linklater i všichni zúčastnění herci a tvůrci museli při tvorbě filmu prokázat neskutečnou trpělivost a ochotu vracet se rok co rok na pár dní k projektu, u kterého dost možná ani nevěděli, jestli se vůbec dotočí nebo jak to s ním vlastně dopadne. A za to je obdivuji. A jsem vděčný i za to, že film nabídl několik vtipných obrazů a scén, při kterých se dokázalo zasmát celé kino (a vůbec nevadí, že v sále nás při projekci bylo asi jen 20 lidí), za všechny tyto scénky mě napadá například scénka s rozmisťováním cedulek pro podporu Baracka Obamy. Zkrátka tenhle film je pro mě naprosto přelomovým filmovým zážitkem a já si mé první (a doufám, že ne poslední) setkání s ním uchovám ve své mysli na velice dlouhou dobu. Byl to pro mě doslova magický večer strávený v kině s tímto filmem, a protože filmu nemám co vytknout, uděluji mu přesvědčivých pět hvězd. ()
Dvanáct let natáčený film o životě jednoho obyčejného kluka se nezaměřuje na zlomové okamžiky, ale naopak jen na drobné epizody, které se důležitých momentů pouze dotýkají. Některé segmenty jsou pak i zcela „nedůležité“ pasáže, drobné rozhovory o ničem. Možná v tom tkví největší síla a největší slabina filmu, kdy si dovedu představit, že pro některé diváky bude Boyhood naprosto nesledovatelný. Zatímco trilogie „Before...“ byla ohraničená dvěma postavami a setkáváním po letech, zde se postavy objevují a mizí takřka bez vysvětlování, protože se ocitáme vždy v „náhodných“ okamžicích Masona života. Navíc univerzální milostný příběh je nahrazen ještě univerzálnějším (a o to víc problematickým) procesem stárnutí. Ukazování banality a všednosti života je ale ve své jednoduchosti alespoň pro mě naprosto fascinující. Netýká se to jen při sledování fyzické proměny, ale hlavně proměny názorů a postojů, k čemuž dochází vždy velmi nenásilně. Plynutí času zprostředkovává i skvěle vybraná hudba (diegetická i nediegetická) a občasné zmíňky o důležitých událostech posledních několika let (Harry Potter, Obama). Boyhood je zřejmě první časosběrný fikční film, ale rozhodně to není nějaký podivný experiment. Vše nějakou záhadou funguje, a to včetně takřka tříhodinové stopáže. Každopádně je to spíše festivalová věc a v běžné kinodistribuci si to moc představit nedokážu. ()
Na mě až moc hezký a nekonfliktní. Vždyť ten kluk je furt strašně hodnej, jen občas přijde o půl hodiny dýl domů, díky čemuž cukne žilkami těch alkoholických stepfatherů, jiné problémy ale nemá. Vždyť v těch rodinných vztazích není žádný vývoj, žádný pnutí, všechno je strašně sluníčkový a těch 12 let plyne vlastně hrozně očekávatelně. O vztahu matka - syn toho na karlovarském festivalu mnohem víc řekla třeba Mommy Xaviera Dolana. Jako neuvěřitelně obsáhlou kroniku jednoho dospívání a celé naší doby to každopádně musíte ocenit chtě nechtě, její obsah mě ale emocionálně rozechvíval fakt jen sporadicky. Oceňuju však absenci patosu a mrazivě přesný dialog ve fotokomoře a taky monolog Patricie Arquette při Masonově odjezdu na vysokou. 70% ()
,,JAKO BY KAŽDÝ UVÍZL V MEZIPROSTORU…" /// Tak za prvý – obdivuju Richarda Linklatera. Ta jeho schopnost vyprávět 2 a 3/4 hodiny vo hovně a zaujmout tolik lidí… Kecám, není to vo hovně. Prostě jen tak plyne život několika postav. A pak obdivuju sebe – že jsem to dal. Prostě VYPRÁVĚNÍ protkaný drobnejma vztahama v rodině (i mimo). Prožijeme spolu celkem dlouhou část života a dozvíme se (o nich) hodně. Já spíš čekám na pointu… A že dávám 3*, má na svědomí závěrečná ½ hodinka, ve který dospějí dospělí a připomíná mi to něco co znám (buď v klidu, já ještě nedospěl…prej teda…). Takže se nedá říct, že bych nic necítil. Jenže… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Čumím jen na výjimečný filmy (proto nečtu tyhle stupidní komentáře!). 2.) Jsem kluk a chtěl bych, aby o mým životě někdo natočil film. 3.) Thx za titule ,,Domm“ a ,,jives“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Galéria (30)
Zaujímavosti (23)
- V USA byla přístupnost filmu omezena na 17 let, ve Velké Británii na 15 let. (Terva)
- Patricia Arquette v několika momentech žádala o ukončení natáčení. Navrhla dokonce svou sebevraždu v příběhu. Nakonec však vše vydržela. (Terva)
- Film sleduje život hlavného hrdinu od 6. do 18. roku života. Presne tak dlho, teda 12 rokov, sa film natáčal. (kacer4)
Reklama