MINDHUNTER: Lovci myšlenek

První díl, paradoxně od Finchera, asi nejslabší - prostě se jen tak pozvolně vyloží karty na stůl a v té přemíře dialogů to není bůhvíjak zajímavé, ale od druhého dílu, od setkání s Edem Kamperem, se to začně rozjíždět a vy jen fascinovaně sledujete přerod hlavního hrdiny od bezejmenného ucha k arogantnímu geniálnímu vyšetřovateli. Výslech týpka v posledním díle považuju vůbec za to nejlepší, co jsem za poslední roky v seriálové tvorbě viděl. Okamžitě sem s 2.sérií! (09.01.2018)

Skvělá kriminálka, u které se vůbec nedivím, že jejím režisérským otcem je zrovna David Fincher. On je totiž profík na zfilmování scénářů o sériových vrazích. Řekl bych, že ho sérioví vrazi i něčím přitahují, protože nikdo nemá tolik dobře zfilmovaných filmů na podobné téma, jako zrovna on. A Mindhunter, skoro až působí, jako jeho opus magnum. Je o partičce dvou agentů, kteří v sedmdesátých letech začnou studovat myšlení sériových vrahů a aplikovat to v budoucích vyšetřování. Obě série jsou fajn, u druhé mě možná mrzí až příliš rychlé zakončení. Někteří herci hrající reálné sériové vrahy se museli vyřádit. Pravidelná setkání s Edem vnímám jako nejlepší scény v seriálu. To setkání s Mansonem spíš jako totální absurditu. Nepochybuji ale o tom, že tvůrci myšlení vrahů důkladně studovali a tak tu vše působí jednoznačně věrohodně. Škoda, že některé díly byly navíc a občas se zbytečně natahovalo. Bylo by to za jiných okolností klidně i na pět hvězd. I závěr by si to zasloužilo údernější. Ale což...i tak je to jeden z největších seriálových zážitků na Netflixu. (16.11.2021)

I když je Fincher se seriálem spojen „pouze“ jako výkonný producent a režisér čtyř epizod (první dvě a poslední dvě), jeho rukopis je patrný ze všech dílů – chladné barevné tónování, odosobněná prostředí, cynický humor, chirurgicky přesný střih, obezřetné vedení naší pozornosti, symetrické kompozice, skeptický pohled na mezilidské vztahy… (plus řada vizuálních či slovních citací z Fincherových dřívějších filmů). Jen občas si dovolí nějaký stylistický úlet, zpravidla podmíněný dobou, ve které se seriál odehrává, například stíračku nebo střihovou montáž s rozvernou rockovou hudbou. Jeho perfekcionistický způsob inscenování (zejména) dialogových scén, při nichž hraje roli každé přeostření nebo změna pozice kamery a které tím připomínají klinické studie chování pachatelů i vyšetřovatelů, přejali také ostatní režiséři, Andrew Douglas, Asif Kapadia a Tobias Lindholm, takže nebýt úvodních titulků, zřejmě byste ani nepoznali, kdo režíroval kterou epizodu. Společně dokázali látku, které hrozila divadelní strnulost, proměnit ve velmi „filmově“ vypadající počin pro trpělivé a pozorné diváky, který je radost sledovat a analyzovat od první do poslední minuty. Trochu obsáhleji zde. (16.10.2017)

,,BYL JSEM KUREVSKY SMUTNEJ…“ (Charles Manson) /// Taková autobiografie o práci na jedný příručce. Zkoumání zločinecký scény a práce na profilech pachatelů. Dát do kupy jejich návyky a pokusit se o předpověď jejich dalších kroků. Posedlost tím, jak přemejšlí masovej vrah, nebyla přijímána kolegy ani nadřízenými s nadšením, takže to přesvědčivě vypovídá o zločincích stejně jako o práci u FBI. Postavám sloužili jak předobraz skuteční psychopati, což oceníte u výslechů. Frajerský jsou ty mini úvody, který maj bejt předzvěstí něčeho velkýho. Žeru jim to… Trnitá cesta behaviorální jednotky k úspěchu. Ačkoliv si myslí, že jsou imunní, celkem dost se na nich setkávání s rozbitejma jedincema podepisuje. Je to ukecanej seriál. Výpovědi, hodiny nahranejch a absolvovanejch výslechů (rozhovorů). Dramatický napětí a výborná Finscherovská atmosféra. Zajímá vás, jak přemejšlí masovej vrah? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Mindhunter: Inside the FBI's Elite Serial Crime Unit“, kterou napsali John E. Douglas a Mark Olshaker v roce 1995. 2.) Jsem spíš psycholog než hrdlořez. 3.) Zajímá mě, podle koho byl napsán Hannibal Lecter. 4.) Thx za titule „Annie2809 a mikokika“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (03.12.2017)

Zasazením děje do minulosti se seriál zbavuje případné hrany, protože na zobrazenou perverzní společnost se pohlíží jako na archaickou a částečně překonanou - není důvod cítit se vyvedený z míry (Je zajímavé, že u Zodiaka to neplatí, nebo jsem z něj ten pocit sledování něčeho mrtvého a odděleného ode mě na rozdíl od tohohle neměl). Až příliš čitelná kauzalita činů, které mají snadno vystopovatelnou motivaci, jednoduché řešení a vysvětlení,dovádí seriál k brzké průhlednosti. Je to určitě povedená kriminálka, ale od Fincherova týmu bych čekal víc než stylové retro - a to tu nenacházím. (V půlce série.) (05.01.2018)