Dve diabolské oči

Tohle jsou vlastne dva samostatne filmy, jenze oba maj necelou hodinu, tak to tvurci hodili do jednoho celku, protoze je spojuje predloha od Poea. Prvni film od Romera - Pripad pana Valdemara, na me ze zacatku spis pusobil jak Colombo nebo podobny kriminalky. Mame tu jednoduchej pribeh o zene, co chce obrat o prachy svyho manzela. Napad s hypnozou sice dobrej, ale 40 minut se nic nedeje, vetsinou kecaj. Na druhou stranu, i tak to ma velmi slusnou atmosferu. Pak pride zaverecnejch deset minut, ktery jsou sice hezky, ale neni to ani nak zvlast strasidelny, ani krvavy, takze uz to film nevytrhne. Druhej film Cerna kocka natocil Argento a to uz je jina kava. Navic tenhle pribeh jsem znal. Pribeh tu je zajimavejsi, neco se deje od zacatku do konce a je tu par hezky nechutnejch mrtvolek. Navic je tu Harvey Keitel, kterej je docela dobrej. Problem je, ze jeho premena na silence je podana nejak divne, takze mi celou dobu nedoslo, proc ze mu to vlastne hrablo. A druhej problem je, ze i pres krvavy zabery a dalsi hororovy zalezitosti film zkratka nema moc strasidelnou atmosferu. Tu mel lepsi prvni film od Romera. Celkove me film mirne zklamal, predloha Poe a reziseri takovy dve veliciny a vysledek je jen prumernej horor, respektive dva. (07.10.2007)

!!! ---- SPOILER ---- !!! U Romera poteší hlavne to, ako suveréne preniesol baroknú atmosféru Poeových poviedok do druhej polovice 20. storočia. V jednom momente ma dokonca zaskočilo auto na ulici, tak veľmi som sa ponoril do doby o tých približne 200 rokov späť. S príbehom je to slabšie, čo však v súvislosti s vyššie uvedeným neprekáža - je predsa jasné, kam bola zameraná najväčšia pozornosť. The Facts in the Case of Mr. Valdemar pôsobí ako čítankovo zvládnuté hororové cvičenie pre základné filmové školy. Neosobné, ale šikovné. Silné 3*. --- To Dario Argento je už iná káva. Na svojej miniatúre The Black Cat jednoznačne dokazuje, že má spomedzi všetkých talianskych kolegov svojej generácie najväčší talent, ktorému k dokonalosti chýba jediné - kašle na logiku (možno naschvál, aby ho z tej jeho milovanej komunity nevyobcovali...). Nie však v tomto prípade! Z odkazu Edgara Alana Poea síce zostali len zdrapy doslovných narážok, príbeh sám je však bezchybný - súčasný, ba dokonca moderný. Jednotlivé obrazy sú ohromujúce a výrečné, no vytvárajú iba sériu náznakov, ktoré u každého diváka môžu viesť k objaveniu iných odtieňov tohto príbehu. Veľký podiel má na tom tiež prejav Harveyho Keitela, ktorému nerobí najmenší problém presvedčivo vykresliť aj takýto extrémny a nevypočítateľný charakter, akým je fotograf Usher. Toho nakoniec stihne nádherná, starosvetská spravodlivosť, čo je v rámci žánru opäť krajne ojedinelý, zato ale divácky plne uspokojivý moment. Bezmála 5*! (07.10.2007)

První, Romerova, povídka není špatná, ale "Případu pana Valdemara" něco chybí. Šťáva, barvitost, pořádné vyvrcholení ... To Dari Argento se svým úkolem vypořádal o moc lépe. "Černá kočka" je barvitá, úžasná visuálně, nenudí a Harve Keitel je skvělý. Dalo by se říct, že žák překonal učitele. | PŘÍBĚH PANA VALDEMARA - 40% X ČERNÁ KOČKA 80% (24.12.2007)

Výborné poviedky od majstra Romera a Argenta. Prvá poviedka je jasná detektívka strochou atmosférou, celkove dej je predvýdaťelný už dopredu ale ajtak ja som sa bavil, no a ten Zombie vyzeral strašidelne 60 percent. 2 poviedka je jasne najlepšia, o čiernej mačke ktorá prenasleduje fotografa aj po svojej smrti 90 percent. (07.11.2008)

Hezky jsem si u toho odpočinul. Obsah Dvou očí dobře popsal už Obitus a kusko. Souhlasím i s hodnocením, že první část je slabší než druhá. Plusem jsou velmi povedené masky a příjemné gore efekty. Romerova povídka zestárla o něco víc. Ta Argentova je svižnější a má pěkný look i 20 let od vzniku - je plná barev a vizualně krásně sladěná. Obě dvě části spojuje to, že moc nevyděsí, ale spíš poskytnou příjemný oddech znavenému divákovi. (07.10.2007)