Hmyz

1* Tímto filmem (nefilmem) si to na stará kolena u mě Švankmajer poněkud pokazil. Ještě bych dokázal dát lepší známku za tu hranou část, ale komentované vsuvky herců a režiséra mi tu doslova vadili. Pro mě to byl jen "film o filmu" a možná rád bych viděl jen ten film. Nápad byl podle mě dobrý, ale já prostě nemám rád podobné styly filmů jako Ztraceni v Mnichově. Tentokrát nejnižší známka jakou jsem kdy Švankmajerovi dal... a mě to možná bolí víc než jeho. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (11.12.2018)

Tak Faust nebo Alenka to neni, ale jako rozlučka s fanoušky moc fajn a díky za ni, Mistře. Ostatně bří Čapkové ve Švankmajerových pazourech, to se nemůže nepřiřadit k národní klasice. Nevědomky to psali pro něj. V celém souboru Švankmajerových filmů se Hmyz přidružuje ke Spiklencům slasti, a sice tím, že postavy tvoří soubor (zde doslova, ve Spiklencích spíše agregát), pojímatelný jako jakýsi vzorek. Uhlířovou a Magálovou si budu muset zapamatovat. Ta první je evidentnně vynikající herečka (kreace Larvičky je něco!) a ta druhá je ve svých 68 (!!!) letech nebezpečně sexy. Film Hmyz je asi spíš na čtyři hvězdy, ale já u Švankmajera pod pět prostě nejdu. Nikdy. (01.12.2018)

Asi takhle. Ty zcizující brechtovské prvky mi nevadily, přece jen divadlo se hraje i s těmito zcizujícími technikami. Některé scény jsou docela kouzelné a napínavé a dobře zahrané - třeba zabití cvrčkové při zalévání. Nějak jsem nepochopil ty monology páně Lábusovy postavy. Avšak filmu by hodně pomohlo, kdyby byl o hodně kratší. Celková délka jej sráží s každou přibývající minutou, některé scény a myšlenky už se jen opakují, prostě ten námět neutáhne celý film. Je fajn, že se tady pan Švankmajer krotí ohledně animace a perverzit, ale přece jen to nemá takovou sílu výpovědi nebo nějakého přesahu, pro které by stálo za to sledovat film celý, a ne raději po kouskách (jak tu někdo psal, jako úvod seriálu by to možná bylo dobré), nebo které by divákovi něco zajímavého, neotřelého a třebas i poučného daly. Víte, podle mne by film měl být buď čistou zábavou pro oddech, nebo se snažit říct nějakou myšlenku (někdy jen poetickou a náladovou), ale to mi tady chybí. Jaké vlastně je ústřední téma tohoto filmu, co chce tak vehementně říct? Třeba u Tarkovského Nostalgie je to jasné, u Blade Runnera taky, dokonce i takové československé Plavení hříbat má zcela jasné téma a poselství. Ale tohle nevím, fakt ne. Hra pro hru, umění pro umění, zcizení pro zcizení. (06.09.2019)

Před čtyřiapadesáti lety započal mistr českého surrealismu svůj dodnes nikým nepřekonaný, zcela originální filmový styl...navzdory všemu. Dříve pokrytečtí soudruzi, dnes usměvaví sponzoři, kteří z filmu udělají prezentaci svého podnikatelského záměru a vše je pro ně jen investice. Švankmajerův geniální tvůrčí talent, navzdory všemu, diktuje i v roce 2018, ve své podstatě neuvěřitelné, i když se muselo čekat, dělat sbírky...ale o tom to současné umění asi také je. V letech, kdy ještě ve světě stále nebylo nalezeno dno, kam lze po tvůrčí stránce klesnout, v době, ve které se česko-slovenská tvorba mění v záměrně přelouhovaný čajíček s kapkou vždy trochu jiného příběhu, v těchto časech si mistr stále hraje, jede si své a po svém a mě opět baví každý záběr i celá absurdnost tohoto díla, které je ovšem schopno silnou podstatu předlohy velmi výstižně sdělit. Opět skvělá předmluva, dokonalé prostředí a rozdělení rolí, výběr herců je pro mě velmi povedený. Profesionální herec vedlejších rolí Dulava se konečně dočkal, fantasticky úlisný, herecký kanón Lichý, ajznboňák, recitující v polospánku krále Leara, nestárnoucí dáma staré, dobré československé filmové školy, jedna z nejtalentovanějších hereček současnosti v neodolatelné roli Jitušky larvičky, Lábus v nejlepší formě a Budař, který se v této velké konkurenci vůbec neztratil, proto tu také je, že ano? Neztratila se ani zmíněná podstata společenské alegorie bratří Čapků, jež je naprosto skvěle podchycena v rozkošné scéně Larvička - Tulák - Parazit. A co pro nás, doživotní obdivovatele, může mistr udělat ještě navíc? Nechat nás nahlédnout do své kuchyně. Děkuji moc, každý Váš počin je poctivý, precizní originál, kterého většina tvůrců nedosáhne za celý život. [Filmový klub Citadela] (21.03.2018)

Symptomatické je, že Švankmajer na začátku vysvětluje, že scénář psal na jeden zátah, popírá, že by měl nějaký smysl a sám netuší, o čem to vlastně celé je. Výsledkem je úžasné cvičení ve vypravěčské podvratnosti se záměrně trapně hrajícími herci, časovou i střihovou nenávazností a častými vsuvkami, v nichž Švankmajer režíruje a komanduje štáb, nebo v nich herci mluví o tom, jaké se jim zdají sny. Každopádně smysl to fakt nemá a hlubší význam taky ne a jde spíš o experiment, který pokládá všechna narativní pravidla na lopatky. Chvílemi je to nesmírně zábavné, ale jindy zas otupující a ubíjející. A v některých momentech se bohužel nedá rozklíčovat, kdy je ta podvratnost a nenávaznost ještě tvůrčím záměrem a kdy už jde o nechtěné chybování. (30.06.2018)