Bedári

// Občas se člověk splete. A jindy musí uznat, že byl tak strašně mimo, až by si za to nejraději dal facku. V close-upu. Za zpěvu Rusella Crowa. S textem písně ve smyslu, že mě čeká věčné utrpení. A do toho by pršelo. (aneb zhruba nějak takhle se cítím potom, co jsem před lety tuhle adaptaci ze zásady odmítal, jako prvoplánový útok na Oscary, nyní - o tři roky později, maximální hodnocení, jeden z nejlépe natočených muzikálů dodnes, totální propadnutí Samantě Barks a utvrzení v tom, že i tříhodinový film nemusí být nutně příliš dlouhý, pakliže má o čem vyprávět) 9/10 (06.02.2016)

Upřímně jsem měl co dělat, abych závěrečnou hodinu vydržel, tak úúúmorně natahované to poslední "revoluční" dějství bylo. Přitom film nezačínal vůbec špatně. Prvních dvacet minut jsem si tedy zvykal na zpěv a odnaučoval se očekávat mluvené slovo, další zhruba hodina se mi ale vcelku líbila (hlavně tedy Sacha Baron Cohen a Helena Bonham Carter se blýskli) a Hugh Jackman a Russel Crowe byli co do herectví i zpěvu perfektní volba. Jenže ten konec/ty konce. Původní muzikál neznám, čili jsem netušil, jak bude která píseň dlouhá, a tak s Javertovým finále přišlo opravdové peklo (v duchu jsem si říkal: "Tak teď! No! Už!" a ono ne, přišla další sloka) a úplný závěr v tom pekle ještě přitopil. Dvě a půl. (02.11.2014)

Bídníky jsem zhlédl jako asi poslední člověk na světě, abych se pouze utvrdil v tom, že kdybych jimi zůstal nedotčen, o moc bych nepřišel. Když jsem byl v únoru svědkem toho, jak bych tento muzikál na udílení Oscarů vynášen do nebes, rezervovaně jsem si myslel své, stejně jako když mi Bídníky vychvalovala má matka, která jimi byla unešena. Obojí by mi samo o sobě stačilo být spolehlivou pojistkou toho, abych tento film s ledovým klidem ignoroval, ale nakonec mi to nedalo, a když se naskytla možnost film vidět, neodolal jsem. A kvůli tomu téměř protrpěl skoro tři hodiny sledováním téhle pompézní nudy, jejíž neschopnost vyprávět příběh mě ubíjela stejně jako některé pěvecké výkony. Abych nebyl jen kritický - několik melodií se mi velmi líbilo a herecká přítomnost dua Helena Bonham Carter & Sacha Baron Cohen mě naplnila radostí, ale jinak by člověk skoro zaplakal. Tak nudnou, plytkou, kýčovitou a povrchní podívanou aby pohledal - chudák Hugo se musí otáčet v hrobě. (20.05.2013)

Musím teda říct, že jsem se na tenhle film těšila, a to nejen pro všechny velké herecké hvězdy, ale proto, že mám knižní předlohu ráda. Těšila jsem se ještě víc, když jsem kolem sebe slyšela chválu. A jaký byl výsledek? Obrovské zklamání. Věděla jsem, že je to muzikál, ale když se řekne muzikál, tak se tam musí vůbec někdy mluvit. Jestli řeknu, že se tady mluvilo dohromady pět minut, tak budu možná přehánět. Sice jsem si postupně zvykala na to, že se tam mluvit nebude, ale nepřestalo mě to štvát, už jen proto, že to byla písnička jedna jak druhá. Jediné písničky, které se mi líbili a které vyčnívali byli On my own, I dreamed a dream a Master of the House, na zbytek si už zítra nevzpomenu, hlavně proto, že to bylo snad všechno na jednu melodii. Co se týče obsazení. Hugha Jackmana bych sice vůbec nepoznala, ale na Valjeana se mi nehodil, stejně tak jako Russell Crowe jako Javert. Co se týče Mariuse, tak sice to může být jen mým vkusem, ale snad ani nemohli vybrat ošklivějšího herce, kéž by ho radši hrál ten co hrál Enjolrase, ten se mi jako jediný celkem líbil. O výkonu Anne snad ani nemusím mluvit, jasně nejlepší, řekla bych, že Oscara má v kapse. Slabé 3* ten film si ode mě prostě víc nezaslouží. (17.01.2013)

Muzikál je jediný filmový žáner, ktorý plynie mimo mňa (výnimkou je iba Moulin Rouge!), takže moje hodnotenie je veľmi subjektívne. Spievané pasáže vždy pretrpím ako nutné zlo medzi dialógovými. Našťastie tvoria väčšinou menšinu stopáže. V tomto filme však tvoria 99% stošesťdesiatminútovej stopáže, a nie vždy v nich spievajú herci, ktorí by vedeli spievať (Crowe). Pre mňa boľavý zážitok, predýchaný iba vďaka perfektnej výprave a famóznej kamere, ktorá robí film priestorovo trojrozmernejším, než je vačšina 3D filmov. (13.01.2013)