V otcovom tieni

I když sem nečekal filmařsky nic extra,tak film mě hodně zklamal.Z mýho pohledu devadesát procent bezďáků si za svou situaci může samo,takže žádný pochopení z mý strany pro De Nira se prostě nenašlo.A když se k tomu přidá chlast,povahově spíš pěknej píčus,tak ten film mě nebavil,a ještě k tomu sral až hrůza.Ne,tohle nic pro mě.30%. (22.10.2012)

Celé mi to přišlo hodně nezáživně natočené. Kalkul festivalů nezávislých filmů z toho čouhá od prvních scén, hlas mimo obraz,m který mi musí vysvětlovat to, co má podat obraz, taky nemám rád. O vztahu otce a syna mne víc dostal upřímnější film Podzimní cesta, kde se problémy aspoň řeší přes dialogy, nějakým konfliktem, ne jako tady, kde na nějaký otevřený střet a vyříkání si toho, co mám na srdci, čekáme celý film. Navíc kameraman nedokáže udělat slušný záběr, střihač sem tam střihne blbě... (02.12.2012)

Reminiscence na Taxikáře trvá jen pár úvodních minut, pak se Flynn senior stává špínou, proti které Travis Bickle vždy bojoval. Rozvíjí se vztah syna a otce, jenž žije ve svém světě plném přesvědčení o vlastní genialitě. Bezpochyby šlo z tématu vypráskat mnohem více než prosté povrchnosti, nebýt za kamerou rutinér, neboť více než vztah obou protagonistů funguje náhled do sebevnímání bezdomovce jím samým a okolím. Může to být přehnané, ale stejně dobře se to může týkat i desítek reálných lidí. (29.06.2012)

Já a můj "neviditelný" otec. Toneme, toneme, neutopíme se, že ne? Nesmíme. Robert De Niro zuřivě taxikaří, pije, svou existenci maří, neleká se, nepoleví, své životní veledílo stále tvoří, ať se daří. Poražený, prokletý poeta smýkavého života, obydluje špinavé ulice, bez přístřešku, bez mince, kymácí se v podpalubí, tam jeho stíny defilují. Jedině s tebou, táto, do ráje, do samoty, do pekla, do nejzaprášenějšího kouta života. (26.07.2015)

Being Flynn je poměrně zvláštní film, který stojí především na výjimečném herectví ústředního dua Robert De Niro a Paul Dano, což jsou pro mě osobně dvě obrovské filmové osobnosti a zde to prokázali více než dostatečně. Pro film samotný je to navíc pak fakt o to důležitější, že bez nich by šlo jinak o skutečně hodně slabou a nevýraznou podívanou, která nemá praktiky vůbec co nabídnout. Žánrově se tedy jedná o čistokrevné vztahové drama, které se ovšem po celou dobu pohybuje jen tak pozvolna po povrchu, což ve výsledku zapříčinilo, že se tu nesetkáme prakticky s žádnými emocemi, vypjatými scénami, působivými momenty, prostě celé to působí velice chladně, samotná zápletka je pak vážně nezáživná a za celou dobu nenabídne snad ani jeden zajímavější či vzrušivější moment. Závěr na mě zapůsobil též spíš jako jen výstřel do prázdna, bez jakéhokoliv vyústění a v podstatě i pointy. Větší zájem a oživení vzbudí alespoň tedy nevšední způsob vyprávění, ale pravdou stejně zůstává, že Paul Weitz prostě neumí točit působivé filmy. V tátově stínu je zkrátka film, kde si divák může vychutnat akorát tak skvělé herecké výkony, zbytek ale za pozornost bohužel nestojí ani trochu. (12.07.2016)