Zimný príbeh

Colin Farrell hrající devatenáctiletého zloděje, Russell Crowe věštící budoucnost z kusů mozku na stole, kůň, který je ve skutečnosti pes a Will Smith v nejdivnější roli, jaká kdy byla v hollywoodském filmu k vidění. Aneb jeden z nejrozplizlejších režijní debutů všech dob, ve kterém Akiva Goldsman ukázal, že je nejen průměrný scénárista, ale i vyloženě tragický režisér. On Zimní příběh má jakýsi náznak magické atmosféry (nejspíš díky hudbě a pozůstatkům knižní předlohy), ale jako celek je to bohapustý nesmysl, ve kterém jsou veškeré nápady naházené bez ladu a skladu a věci, které možná na papíře působily dobře, vyvolávají na plátně spíš záchvaty smíchu. Nebrat. 30 % (29.01.2015)

V zámoří velice populární kniha v podání Akiva Goldsmana o tom, že pro všechny je tu smysl života a zázraky existují. Akivu považuji za nepříliš kvalitního scénáristu, ale musím říct, že jeho první film má rozhodně své kvality. Vizuální strának je i přes určitou umělost velice zajímavá až pohádková, což doufám byl záměr. Příběh je doslova vánočně pohádkový, i když v něm vystupují andělé, démoni i sám Lucifer. Obsazení je papírově dokonalé, ale ve výsledku možná spíše škodí. I přes svou zdlouhavost filmu a nelehkou úlohu přetvoření knihy ve film (zde je ten proces opravdu bolestivý), nejde o špatný film, jen ten důraz na city až do konce filmu mi přišel přehnaný. PS: v podstatě všem postavám je i přes zimní období docela teplo, takový Colin Farrell musí být otužilec! (16.01.2017)

Připusťme, že logiky, kterou by příběh vyprávěný jakoukoliv formou měl mít, to nemá ani špetku. Přesto to působí na city, probouzí emoce, vyvolává slzy (ne smíchu, ne ty, co tečou při mohutném zívání) a probouzí malé zrnko naděje v zázrak, v existenci lásky a taky v hvězdy. Hvězdami jsem si jistá, že existují, druhé dvě jmenované položky figurují jen ve filmech a literatuře. V New Yorku bojují andělé a démoni, připlouvají tam lodě s ruskými sirotky a vřes utržený z pohřebního věnce dokáže čerstvě mrtvé vyreklamovat od zubaté zpátky do života (na Ukrajinu aby se vřesu poslal celý vagón, v rámci transevropské spolupráce by mělo být solidární Skotsko, tam mají vřesu habaděj). Hlavní, z důvodu nesmrtelné lásky nesmrtelný, hrdina se potácí tu po svých, tu na hřbetě svého okřídleného Bílého psa Východu, který na sebe bere podobu koně, jemuž říká vcelku trefně Koni, a prožívá tu už zmíněnou lásku, aby se posléze (po vřesu?) stal o půl řádku dál zmíněnou hvězdou. Možná jsem zmiňovala jinou než právě tuhle. Taky se tam pod pojmem spravedlnosti démoni mění ve sněhuláky a stařenka, která by reálně měla řešit spíš inkontinenční pleny než co jiného, si k obědu dává čokoládový koktejl se šlehačkou a pod vlivem vize toho koktejlu jí není divné, že najednou vidí člověka, který se u nich vyskytoval před 98 lety sotva pár týdnů, aniž by on od té doby zestárl byť o den. Jestli to je tak, musí být stáří strašná sranda, člověk bere jako velké dobrodružství i oběd, na druhou stranu výbuch sopky by ho asi nechal v klidu, v rámci toho, že by se země zachvěla. Rakovina se léčí nejlépe tím, že se pacient odloží do skleníku na sto let starou postel, do stejně tak dlouho nepraných lůžkovin. Možná jsem ještě něco vynechala, ale ten film je tak nadupaný potenciálem vyvolávat v divákovi otázky, které si až dosud nepoložil (třeba jak se dá naučit tančit a být zkoordinovaný při prvním tanci s partnerem, když jsme nikdy netancovali, z knížky), že snese srovnání i s otázkami, které vyvolává vyplňování daňového přiznání. Někdy zkrátka i velký životní realista potřebuje sladkobolně romantický blábol a na mě ta potřeba padla ve chvíli, kdy jediný takový film, co byl po ruce, byl Zimní příběh. Život není spravedlivý. (19.07.2014)

Svým způsobem mě ten film okouzlil. První část příběhu byla kouzelná, romantická a i když se mi zdála mírně přitažená za vlasy a uspěchaná, tohle jsem byla schopná vyignorovat a nechat se vtáhnout do děje, jenže pak bum a přešli jsme do části druhé a s tím jsem už měla menší problém. Víceméně to spolu souviselo, ale skok v kvalitě mezi první a druhou hodinou byl až neuvěřitelný. Dávám ale 4* protože to pro mě opravdu mělo svoje kouzlo. (30.08.2014)

Na tento film som sa veru tešil, hlavne teda kvôli Jennifer Connelly. Nakoniec som sa ale nielenže musel dostať cez tie časti kde sme mali bieleho koňa či psa alebo to bol pegas ? Neviem budem si musieť asi znova doštudovať mytológiu aby som nemal resty. Tá opovážlivosť, že Crowe nedostal tú sovu v reštaurácií / čo bola asi rovnaká trúfalosť ako keď v Arabele pán Labuda nedostal Hrocha na kyslo / mi spôsobila nutkanie to vypnúť, ale! kedže nie som predsa neľudský démon čo sa nemá emaptiu tak som to predsa len dal do konca. Teraz ma omluvte, idem si dať jeden vyprošťovák ! (19.05.2014)