Skrytá vada

V tradičním detektivním vyprávění se ústřední záhada postupně vyjasňuje, jednotlivé dílky skládačky zapadají do sebe a hrdina odhalováním a spojováním nových souvislostí směřuje k dopadení pachatele. V huličském noiru pro střízlivého diváka Inherent Vice budete na konci zmatenější než na začátku. ___ Anderson pokračuje v misi svého učitele Roberta Altmana a dál Ameriku konfrontuje s její pravou tváří. Stejně jako v Hříšných nocích, Až na krev nebo Mistrovi se pokusil zachytit náladu a vyjádřit podstatu určitého momentu amerických dějin. Konspiračními teoriemi prosycená léta doznívající éry květinových dětí využívá k poukázání na provázanost jednotlivých součástí systému, která je tak spletitá, že ji vlastně poznat a pochopit ani nelze. Inherent Vice je podle toho vyprávěno. ___ Rok 1970, utopistické ideály nespoutaných šedesátých let vytlačuje paranoia, strach, chamtivost a přísné lpění na pravidlech. Nastala doba krutého střízlivění po probuzení z hippie rauše. Náhlý útlum, únavu a otupělost zosobňuje soukromý detektiv Doc Sportello. Jeho prázdný výraz, pootevřená ústa a neustálé narážení na překážky (v doslovném i přeneseném významu) svědčí o ztrátě kontaktu s měnícím se světem – neví, jak se v něm pohybovat. Dialogové scény jsou často vystavěny tak, že nemáme jistotu, zda se nachází ve stejné místnosti jako lidé, s nimiž mluví. Marihuovaný opar, do něhož je celý film zahalen, znemožňuje odlišit, co se děje doopravdy a co je pouze Docova halucinace. ___ Mnohdy chybí ustavující záběry a v polodetailech pak vidíme jen toho, kdo mluví, nikoliv již toho, kdo by jej měl poslouchat. Neúplný obraz skutečnosti odpovídá Docovu fragmentarizovanému vnímání reality a neschopnosti dát si fakta do souvislostí. Zčásti vlivem lehkých drog Docovi mnoho informací uniká a stejně omezený přístup k vědění máme vzhledem k navázání hlediska na protagonistu také my. Spíše výsměchem žánrovým konvencím než užitečnou pomůckou k zorientování se je komentář, jenž nepatří hlavnímu hrdinovi, nýbrž ženě, která to, co vidíme, popisuje bez cynického nadhledu a fatalistické naléhavosti zmužilých noirových vypravěčů. ___ Chaos, nepořádek a nepředvídatelnost doby, která směřuje neznámo kam, se odráží v několika propojených případech a snaze o jejich vyřešení. Každé nové vodítko ve skutečnosti vede do slepé uličky a jen přidává další vrstvu nejasností (po vzoru vrstvení záběrů, kterým film začíná). Vyšetřování nikam nevede. Stejně jako pohyb ve skutečnosti poměrně dynamické kamery, která se při dlouhých dialozích zpravidla velmi pomalu přibližuje k postavám – v náznaku velkého odhalení, jež se ovšem na konci žádné scény ani celého filmu nekoná. Ještě víc než v klasice žánru Hluboký spánek, v jejíchž dějových zákrutách se údajně ztratil i režisér Howard Hawks, je zápletka zašmodrchaná až do bodu nepřehlednosti. V tomto případě ale záměrně. ___ Cílem není dojít z bodu A do bodu B, ale využít dvouapůlhodinového bloudění k zachycení pocitu ztráty směru. Pointou je absence pointy a Doc je dalším z Andersonových hrdinů bez cíle, kteří uvízli v nikam nevedoucím cyklu událostí. Vyšetřování neslouží primárně ke zjišťování nových důkazů, ale k portrétování zmatku Ameriky probouzející se do sedmé dekády. ___ Inherent Vice je neostrou, dramaticky nezacílenou a stejně jako její hlavní hrdina zpomalenou vzpomínkou na dobu zásadních společenských změn a konce jedné éry (mj. Nového Hollywoodu, k němuž Anderson svým dílem často odkazuje). Přes vypravěčskou ležérnost, stylistickou nenápadnost (žádné samoúčelné napodobování sedmdesátkového stylu) a improvizační nádech mnoha scén film nezapře pevné režijní vedení a autorský koncept mnohem jasnější než cokoliv z toho, co se Doc dozví na základě své pseudo-detektivní práce. 75% (03.10.2015) (menej) (viac)