Ztracená věc

Zvláštní, barevné, kreativní dílo, které se vrývá do paměti pro množství netypických a zvláštních "věcí", pro svůj fantastický hudební doprovod a pro lehkost, s jakou je celý příběh podávaný. Do 15 minut se autorům podařilo vměstnat nejrůznější druhy emocí a vytvořit představu světa, kde stroje, věci a lidé žijí svým vlastním společným životem. První polovina je sice nudnější, ale postupem času film dostává spád. (22.05.2011)

Některé z prvků ve filmu dle mého názoru vycházejí z principů metafyzické malby, zvlášť pak často parafrázují díla Giorgia de Chirica - např. dlouhé ubíhající arkády, tajemnost bizarně poslepovaných předmětů nebo horkem rozpálené město plné schodů a teras, jistá tajemnost bizarních předmětů vyvolávajících a pod. (29.02.2012)

Ta hudba mi od začátku připomínala hrající strojky, které se pouští dětem do tří let, aby usnuly. Patrně nejen hudba, ale i děj a hlavní hrdina byly určeny pro stejnou věkovou kategorii. Neumím si totiž představit, že jakékoli dítko starší pěti let by uvěřilo, že takováhle věc se někomu ztratila... Každému průměrně pilnému čtenáři ABC či VTM (popř. divákovi seriálu Spadla z oblakov) bylo od začátku jasné, že se jedná o mimozemšťana ve vesmírné lodi. (12.08.2012)

Přátelství s mimozemskou existencí jako tím nejméně problematickým vtělením jinakosti pokaždé musí dojmout. I zde se chapadélka vlní tak příbuzně a zvonky znějí tak známě… Od kýče však tento snímek vzdaluje jemná a důvtipná animace, která jako by pohlížela na svět právě takovýma pozornýma očima jako ten ústřední hrdina, sběratel kovových víček… (18.01.2019)

příběh o tom, jak stárnem, tak ztrácíme schopnost být překvapený a všímat si věcí kolem - teda aspoň podle mě. Tento kraťas se mi líbil od animace, přes nápaditá stvoření až po jeho "poselství". [ PŘÍBĚH: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 3 /// CASTING: X (3*MAX) ] (27.05.2013)