Železná Lady

Margaret Thatcher - Iron Lady, Odborové koště. Asi každý ví, že to neznamenalo oblibu v domácím žehlení a uklízení.. Zvolený koncept vyprávění lze pochopit (konfrontovat nyní silně korodující železo s tím, jak kdysi bylo skálopevné), nicméně forma jak je tomu činěno je krajně nešťastná. Ať už těžkopádně naroubované asociace, snaha o korektnost měnící se v mdlost, či absence momentů o síle falklandské desetiminutovky. Když tak nad tím přemýšlím, ona asi byla nejsilnější ta úvodní scéna s nákupem mléka, která defilovala pomíjivost - jak lidskou, tak politického odkazu konzervativní baronky. Jinak v rámci životní vyváženosti doporučuji zhlédnout spolu s Brassed Off od Marka Hermana.. (15.10.2013)

Že tenhle film vypadá (snad kvůli hojně používaným dobovým záběrům) televizněji než mnohé díly seriálu Koruna, by mi ani nevadilo, nicméně on může ke Koruně vzhlížet hlavně co do kvality scénáře, která je nesrovnatelná. I když se mi líbil výkon Meryl Streep i Alexandry Roach coby mladé Margaret, i když mě bavil Jim Broadbent a líbilo se mi jeho použití ve scénách ze současnosti, i když byl scénář příjemně vyvážený a Thatcherové ani nenadržoval, ani ji neodsuzoval, na konci filmu jsem bohužel vlastně nevěděl, o čem byl, co mi chtěl říct.____P.S. Film vznikl dva roky před smrtí Margaret Thatcherové, ale z posledního záběru mi vzhledem k jejímu výroku, že nehodlá umřít při mytí hrnku od čaje, tak nějak vyplynulo, že ukazuje právě její smrt. Zvláštní. (14.11.2020)

Bože, ta Meryl je prostě dechberoucí, tý bych, za to, co tu předvádí, z fleku vrazila pět hvězd. Škoda, že je z filmu tolik cítit, že by s méně talentovanou herečkou značně ztratil, protože je de facto o ničem a žádnou dějovou linii nenaplnil ničím výraznějším. Část s nejstarší Margaret mi navíc připomíná přes kopírák vzatou Iris Murdochovou, v jejímž příběhu si Jim Broadbent zahrál (shodou náhod?) dost podobnou roli. Ať už bude pro vás tenhle film znamenat cokoli, pro mě je to jednoznačná "one woman show" Meryl Streepové, která je tak výborná, že jsem i film tematicky mně vzdálený vydržela s napětím i úsměvem na rtech sledovat až do konce a klidně bych si ho dala znovu. Už takhle jsem měla při prvním sledování poměrně častou potřebu některé scény vracet, abych si mohla ty výborné detaily v hereckém projevu Pravé Dámy užít znovu. (28.02.2012)

Železnú lady som očakával pomerne dlho a nakoniec som sa k nej víťazne dostal až teraz. A bol som prekvapený, aký kvalitný film to vlastne naproti mnohým odstrašujúcim komentárom je. Keďže som ročník 94, o Margaret Thatcherovej, neústupnej a autoritatívnej predsedkyni britskej vlády v období nechválne známych závažných problémov v Írsku, zasahujúcich aj samotné Anglicko, som toho príliš nepočul. Železná lady (ako ju prezývali Sovieti) mala, ako to film popisuje, veľmi špecifický vzťah k politike a tým, ktorí ju predstavovali. A jej predstaviteľka Meryl Streepová sa o svoj v poradí už tretí Oscar skutočne zaslúžila a Margaret stvárnila naprosto úžasne. Výborný sú aj ostatní predstavitelia, problém vidím skôr vo forme - po prvé, film je pomerne krátky a preto sa do života prvej britskej premiérky ponára len veľmi zbežne, akoby sa bál hĺbok, a radšej dej rámcuje jej súčasným nepríliš optimistickým duševným stavom. Za druhé, nevie sa rozhodnúť, či sa jedná o komorný politický film alebo rozsiahlu mapu jednej kariéry a problémov, ktoré museli byť vyriešené. Navyše, tej modrej tam bolo na mňa skutočne príliš. (06.03.2013)

Vstup do choré mysli... O Margareth Thatcher si myslím své („je to nebezpečná bestie“) a nutně nemůžu pominout (vlastně každý, kdo o této dámě něco ví/slyšel), že jakákoliv filmová podoba její životní pouti se zákonitě střetne s mým/vaším dlouhotrvajícím úsudkem. Střet přitom neberu v negativním smyslu, taková kolize je prospěšná, pokud podporuje schopnost argumentovat a dodává podněty. Servilní oslava a jednoznačně zdrcující kritika by ve mně vzbudily obé stejný pocit znechucení a to tím více, čím by se tvářily jako objektivizující reportáž, co loví neznámé skalpy. S Železné Lady mám dojem, že přesně toho si tvůrci byli moc dobře vědomi. Nabídli účelné vyprávění událostí optikou senilnějící paní, zajaté ve vzpomínkách a dávno neúčinných proklamacích, které platí už jedině na ustaranou a pocitem méněcennosti zkroušenou dceru + chápavé okolí. Nadmíru nehostinná první část snímku dá najevo, že dobrodružství z poslaneckých lavic a drsné výroky při masových demonstracích nejsou hlavní náplní filmu. Celé vzrušující období vlády a donekonečna diskutovaných rozhodnutí film nahlíží formou flashbacků unavené Thatcher, vlastně souborem roztříštěných vizí, jejichž relativnost je v každém okamžiku úplně evidentní. Nejen, že máme možnost vidět odpudivé odboráře a demagogicky naladěnou opozici, ale také vskutku státnické reakce pevné vůdkyně. Meryl Streep dokonale vytvořila nesnadný most mezi Thatcher političkou a normální ženou. Propaganda? Tentokrát nemám ten dojem, důležitý je průvodce filmem a nějak podobně se Thatcher ve vzpomínkách ke své politické dráze možná opravdu vrací. Rozumným krokem bylo zapojení autentických záběrů stávek a nepokojů, které politička možná opravdu vytěsňuje a vidí dnes pouze na obrazovce. Film je jejím snem, tancem s Reaganem v oparu (falše či vítězství?), kde hodnotící soudy tvůrců zastupuje úvodní část jejího mládí a částečně senilní a churavějící žena. Forma tenhle portrét nemá šanci vytrhnout, nenabízí než konzervativní podívanou bez čehokoliv originálního. Což je ale možná při zobrazované osobnosti další nenápadné plus... (01.03.2012)