Jésus de Nazareth
Recenzie (2)
Myslel jsem, že umřu. Vyprávění dle šablony: mezititulek > akce přesně opakující obsah mezititulku. Navíc značně nesouvislé. To je sice možné omluvit očekáváním tvůrců, že vzdělané publikum je dostatečně seznámeno s předlohou, ale i tak. (Např. sledujeme několik po sobě jdoucích obrazů s Kristovými zázraky, načež se dozvídáme, že jej Jidáš plánuje zradit, aniž je vysvětleno proč.) Pomalé, neskutečně pomalé a unavující tempo. Přehnané, divadelní herectví. Vousatý styl. (Dva švenky, dva polodetaily, zbytek snímaný ve statických celcích.) Ocenit lze snad jedině zajímavé exteriéry a malované kulisy. Na rok 1911 neskutečně směšný film. Nechci nijak degradovat snahu Film d'Art dodat filmu uměleckou prestiž a úroveň, kterou do té doby postrádal, ale podobně elitářské tendence byly již od počátku (tedy od pověstného filmu Zavraždění vévody de Guise, který Calmettes mimochodem spolurežíroval) naprosto pomýlené. Film nebylo možno pozvednout prostřednictvím starších uměleckých druhů. Bylo nutné najít jeho specifický jazyk, jak o několik let později dokáže avantgarda. Nevyhnutelný pokus, nevyhnutelný omyl. P.S. Scéna bičování vede. I Mel Gibson by odvrátil zrak. :) ()
Film poněkud zvláštní. Jde o oživlé ilustrace Ježíšova života od Zvěstování Panně Marii po Nanebevstoupení Páně. Mezitím vraždění Neviňátek, útěk do Egypta, Ježíš v chrámu, Jan Křtitel, vyhnání penězoměnců, prostě skoro celé evangelium. Vše je stereotypně uvedeno titulkem (např. "Jan Křtitel kázal a křtil") a pak předvedeno. V dlouhých statických záběrech. Když táhla karavana za hvězdou do Betléma bylo to hrozné (pastýři nesli ovce na ramenou, pak nějaké ženy, mudrci na velbloudech, dav, zase dav, stádo ovcí a koz a další davy), ještě lepší to bylo po vzkříšení Lazara. Davy nakukovaly do hrobu s nevěřícným výrazem. Ke konci se také objevují různé nedostatky, scéna bičování je neuvěřitelně vtipná a podobná je scéna Petrova zapření. Bez znalosti evangelií se také většina scén stává naprosto nesrozumitelná, protože v titulcích nejsou žádné dialogy (takže Poslední večeře Páně je jen taková žranice). V celém filmu jsou jen dva švenky (zato pečlivě připravené) a dva polocelky, zbytek jsou divadelně působící záběry. A vrcholem všeho je herectví. Spočívá jen v lomení rukama, hledění kamsi k nebesům a případně v modlení. Přesto má film své kvality. Je barevný (kolorováno systémem Patécolor), má bohatou výpravu a hodně komparzistů. Ukřižování je natočeno docela zručně. Kvalitní jsou také vizuální efekty, ve scéně záchrany Svaté rodiny před vojáky velice propracované. Přesto lze doporučit jen lidem, kteří a) studují dějiny filmu a narazili na pojem Film d'Arts; b) znají nějaké evangelium skoro doslova; c) vydrží čekat na nejakčnější scénu asi 40 minut. ()