Život v jednom dni

Todle je pro me jedna z nejvetsich udalosti poslední doby. Stacilo malo a film moh' skoncit jako rutini sestrih klipu bez vnitrni struktury. Takhle se, diky Scottovi s Macdonaldem, podarilo vytvorit autenticky pribeh jedno dne, kterej dojima, rozesmeje, ale zaroven i desi. Uz se tesim az uvidim znovu! (12.07.2011)

Film je hlavně o kontrastech, o kterých všichni víme, ale i tak se každé ráno budíme s našemi malichernými problémy. Jsou zde zahrnuty snad všechny emocionální stránky (radost, smrt, smutek, neštěstí, nemoc, svatba, zrození, demence (nemyslím nemoc), atd.). Snímek, který stojí za to shlédnout. Ano je to sice sestříhané a upravené tak, aby to působilo hodně emocionálně, ale stále to jsou opravdové lidské životy, ikdyž jen jejich malá část..... 100%, jen je škoda, že nevzali moje video :D (15.11.2011)

Asi jsem měl zrovna špatnou náladu, ale já jsem v tom viděl jen minimum pěkného, milého či radostného. Až na pár fórků a zajímavých sestřihů, se mi dostalo jen depresivních záběrů, ze kterých tedy rozhodně nemám radost ze života. Pokud bylo cílem tohoto projektu jen ukázat nejrůznější kouty světa a jejich problémy (náboženské, válečné, lidské), tak to funguje dobře. Pokud to však měla být oslava života, tak potom mám chuť akorát tak spáchat sebevraždu. :-((( Po dokoukání jsem z našeho světa zklamaný a smutný. Ach ty moje ideály. 40% (25.07.2011)

Tak nějak podvědomě jsem věděla, že to asi nebude nic pro mě. Zvědavost ale vyhrála. Nikdy jsem nechápala jak může někdo sedět a hodiny si pouštět amatérská videa. Asi proto mě neoslovil ani tenhle experiment. Věřím, že na tom bylo hodně práce a nebylo lehké to takhle sestříhat. Přesto tenhle projekt nevnímám jako film..a už vůbec ne jako film, který by měl jít do kina. (26.08.2011)

Film popravde ničím neprekvapil a je presne taký ako si ho po prečítaní synopsy predstavíte so schémou typickou pre tento typ dokumentu. Jedinečným ho robí len to, že sa na ňom podieľali tisíce amatérskych filmárov z celého sveta. Vcelku vtipné no zakoktané Q&A, ktoré nasledovalo po premietaní a ktorého sa zúčastnili jednotliví YouTube filmári bolo miestami zaujímavejšie než samotný dokument. Hudba Harryho Gregsona-Williamsa bola tentoraz miestami až veľmi sentimentálna, napriek tomu so mnou nepohla, podobne ako v celkovom ponímaní ani samotný film. Príjemné dve hodinky ponocovania, no ako časová kapsula lepšie obstojí asi samotné YouTube. (28.01.2011)