Malý Quinquin

Ústřední vztah dětských hrdinů je kouzelný. Dvojice vyšetřovatelů, to je True detective po vzájemné lobotomii, obzvlášť inspektor „Mlha“ je odzbrojující. Podmanivě minimalistické záběrování jako vždy, délka bohužel uměle protahovaná kvůli tv formátu. Klidně by to sneslo hodinu dolů. Vysoká koncentrace různě retardovaných lidí nutí přemýšlet o termínu exploatace, ale to není u Dumonta poprvé. (05.07.2014)

Kamil Fila o tom někde napsal: „…film/televizní série Malej Quinquin od Bruna Dumonta, což je heslovitě řečeno velmi podivná detektivka s postiženými lidmi.“ A má pravdu, normální tam není téměř nikdo, jedině snad děti. A koně, krásní, bílí. Krávy už tolik ne. Normální není ani hlavní vyšetřovatel a jeho kolega. První trpí jakýmsi extrémním tikem a to se odráží i v jeho mluvě. Dává na střechu policejního auta majáček, přičemž tam již jeden fixní je, paráda! Už jen tohle mne hřeje u srdce. Když někdo neotvírá dveře, originálně si s tím poradí. Jeho posedlost ženami je značná. Jeho mladší kolega řídí policejní káru a jeho styl řízení je nezapomenutelný, hlavně rozjezdy má propracované - snad jen jednou neudělá svůj manévr. Tento kolega většinou zrekapituluje, co vše se již událo, zopakuje, že je to neuvěřitelné a tím jeho dedukce končí. Zopakování se hodí, např. veterinářovi není rozumět téměř vůbec. Je totiž taky mimo, ale profík. Vše se odehrává na vsi mezi sedláky a lidé jsou tam … poněkud degenerovaní. Alespoň někteří poněkud hodně. To mi divné nepřijde, u nás na chalupě v Lužických horách vypadají ti lidé ze statku stejně – těžko říct, co se za zdmi těch usedlostí děje. Ano, scéna v kostele je boží. A venku se dovíme, že naše budoucnost je v dětech. S přibývajícím dějem přibývá mrtvol a přestává to být taková sranda, k čemuž to na začátku svádí. Jsem rád, že se autoři nevydali cestou zobrazování zločinu samotného – zkrátka vraždy nevidíme, vidíme vždy policii, jak přijíždí na místo činu. A to chce kuráž, toto nevydojit. Rozhodně nejde o čistou detektivku, ani o čistou komedii, je tam prolínání do všech možných směrů. A láska mezi Quinquinem a Evou (hlavními dětskými hrdiny)? Je bezvýhradná a nad takovou není. Už dlouho jsem nebyl tak nadšen. (05.01.2015)

V celovečerním uvedení působí seriál poněkud natahovaně a snesl by drobné zkrácení. Jinak mu toho ale moc nevytknu. Scénář je prakticky vidláckou detektivkou, vyprávěnou jako prázdninové dobrodružství "drzého smrada" Quinquina a vyšetřování dvou dokonale tupých policistů, z nichž jeden nápadně připomíná retardovaného vesnického Columba pofrancouzsku. Kamera i střih na mě působily až realisticky strnule a vzdušně. Počet narážek na duševně choré, černé a muslimy mi přišel přinejmenším podezřele vysoký. 9/10 [KVIFF 2014] (11.07.2014)

Uf, dát tohle na jeden zátah mě stálo hodně sil, těch 200 minut ale stálo za to. Pro mě osobně bylo zajímavé sledovat, jak se v průběhu těch více než tří hodin měnil můj vztah ke sledovanému ději. Začátek mě vyloženě nadchnul: bizarní dvojka policejních vyšetřovatelů mi sedla, a malý Quinquin mě hodně bavil a připomínal podobné klukoviny, které jsem dělal v dětství (ježdění na kole, klučičí party, rvačky, prolejzání opuštěných staveb, první cigára, bouchání petard, dětské lásky... důvěrně povědomé atributy dětství ve vidláckém zapadákově). Zdařilým jsem shledal i nápad s kousky mrtvol v těle krav a nevšední smysl pro humor, jímž se tato podívaná vyznačuje - celkově se mi tenhle film prostě jevil jako sympatický bizar, u něhož jsem se hodně nasmál a který mi připomněl spoustu krásných filmů, které jsem někdy v minulosti viděl ve Varech na filmovém festivalu a teď se mi znovu oživily ve vzpomínkách. Postupně ale moje pozornost otupovala a nastupovala jistá únava až znuděnost, zapříčiněná mj. tím, že to celé místy skutečně působí strašně natahovaně, a kdyby se hromada materiálu vystříhala, vůbec by mi to nevadilo. Ke konci jsem ale opět ožil a užíval si to čím dál víc, ten film vrcholí zcela neuvěřitelným finále, které mě ohromilo a dostalo do kolen. Sympaticky bláznivá podívaná, která nabídne skutečně nevšední divácký zážitek. Za sebe mohu jen doporučit. (25.01.2015)

Místy jsem se výtečně pobavil spíše než že bych se konstantně dobře bavil. Ona vůbec otázka, jak komu zdejší značně specifický (ne)poměr "jakože detektivky/jakože dětského prázdninového dobrodružství/jakože absurdní bereme-se-vážně komedie" sedne. Nejeden sympaticky nijak do popředí cpaný "humor" sice právem aspiruje na status kultovního (ano, kupříkladu scéna v kostele ze závěru první epizody), ale krom toho Dumont dává i dosud netušené významy řčení "opakovaný vtip není vtipem"; přeci jen v některých případech sledovat nezdařilý running gag napříč čtveřicí mnohdy i vatou vyplněných epizod je útrpné. A ostatně stopáž... Proč to prostě není celovečerák s běžnou délkou, když by to zkrácením nic netratilo? Ba spíše naopak. (09.12.2014)