Nič nás nerozdelí

Tak bohužel, tohle mě emočně úplně minulo. Po vizuální stránce působivé, některé momenty dokonce výborné (hrdinčino spláchnutí a její bolestivá podvodní cesta), ale postupem času mi začalo být jasné, že to neskončí srdcervoucím finišem, i když se o to dlouhou dobu okatě snaží. Poslední třetina se mi navíc zdála bolestivě vykalkulovaná a zdejší náhody mě lehce rozesmály. Bayona jinak tedy dokázal, že cizí mu není ani hollywoodské drámo, ale stejně bych bral spíš zase nějakou tu fajn duchařinu podobnou jeho Sirotčinci. (18.01.2013)

Based on true Events! Precizně odvedená Práce!! Scéna s Tsunami, byla jedna z TOP scén , které jsem letos viděl, byl to velmi silný,syrový, atmosférický, zážitek ,při kterém jsem se 15 minut vrtěl blahem! Podtrženo sečteno skvělými Hereckými Výkony! Počas filmu jsem si říkal Né brečet Nebudu, ale ke konci to nejde vydržet, dostával jsem pořádný Kapky, protože Bayona hází dojemné scény jednu za druhou a funguje to! Jsem nadšený obzvlášt i za Detajlní, brutální Scény,zejména ty, které se odehrávaly pod vodou ! Krásný, dojemný FILM. 8,5/10. (10.01.2013)

TENTO FILM VYCHÁZÍ ZE SKUTEČNÉHO PŘÍBĚHU MARÍE, QUIQUEHO, LUCASE, TOMASE A SIMÓNA...... /// Po úvodní ,,reklamě“ na Thajsko přichází reklama na vlnu (moře vole). Drama mamči a kluka je dechberoucí zábava, nic pro slabší nátury (i já jsem s tím měl problém…) a hororový scénáristé blednou závistí. A pak táta – tady už to tak vkusná zábava není, dokonce bych řek, že jsem vydírán trágou. Každopádně souhlasím, že říkat si ,,mám tě rád“ je lepší tak nějak průběžně, než čekat, až vám tsunami rozjebe rodinu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju filmy podle pravdivejch příběhů. 2.) Páč vím, kdy se dům na pláži vyplatí. Teď hledám důvody proti. 3.) Thx za titule ,,fčelí medvídek“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *** (14.02.2013)

Už vím, jak se cítí bakterie v toaletě při spláchnutí! Tak tohle se mi u nás na kopci v Prdelovicích stát nemůže: možná mi při vichřici spadne na lebznu sousedovic modřín, v krajním případě by mě mohlo tornádo odnést do země Oz, ale utopit se můžu maximálně ve vaně. V prdelovickém potoce je totiž vody po kotníky (při povodních až po kolena!) a místní rybník je ve skutečnosti kaliště, kde je vrstva generacemi starousedlíky produkovaných hoven natolik souvislá a napěchovaná, až by po hladině mohl šílený dobrovolník v gumákách přejít neposranou nohou. Do Thajska ani na žádné jiné mořské pobřeží se rozhodně nechystám - jako by nestačili všichni ti prehistoričtí agresivní žraloci, přerostlé vyhladovělé krakatice a japonské godzilly, teď bych tam ještě hrůzou cedila bobky, že by mě vlna tsunami prohodila hotelem a nadělala ze mě žrádlo pro kraby. První polovina filmu byla strhující ve všech významech toho slova; překvapilo mě jen, jak skoupí byli tvůrci na ukazování mrtvých těl mezi troskami. O to víc se vyřádili v nemocnici: trpěla jsem fyzicky s mamčou Bennettovou a její synek mě dokázal spolehlivě dojímat. Bohužel potom otěže částečně převzal fotr Bennet a s ním přišel patos, lehce marinovaný v nudě. Závěr pak byl potvrzením původního názvu "Lo Imposible" a osobně bych byla radši, kdyby scénáristé přepsali skutečnou událost na něco méně kýčovitého, tragičtějšího. Happyendová tsunami dost pocuchala mé předchozí pozitivně otřesené dojmy a při posledních vteřinách před titulky už se ve mně zase potměšile šklíbila cynická čůza: to by byla prdel, kdyby to letadlo spadlo! Za první poločas bych dala i stovku, ale celkově to vidím tak na 75% s přivřenýma očima a ucpaným nosem. (27.08.2013)

Tragický príbeh podľa skutočnosti, založenej na udalosti katastrofických rozmerov, keď počas ničivých vĺn tsunami v roku 2004 prišlo o život vyše štvrť milióna ľudí. Už tento fakt vyvoláva v človeku silný emočný pocit a musím povedať, že nieje ľahké film sledovať práve s tým pocitom. Samozrejme si neviem predstaviť moje rozpoloženie, keby sa ma táto alebo podobná udalosť bytostne týkala. Každopádne sa teda jedná o silný film, po stránke emočnej určite, zároveň však palec hore za umiernenú réžiu, ktorá aj napriek (nechcenej, no potrebnej) dávke sentimentu nevyznieva ako vykalkulovaná, samoúčelná brečka. Herecky na jednotku a aj hlavní protagonisti sa postarali o realistické dojmy, ktoré však skresľuje fakt mnou nepochopeného privilegovania osudov bielych rodín, keď išlo o územie východnej Ázie. 80%. (03.04.2015)