Laputa: Nebeský zámek

Dva roky po Naušice točí Mijazaki vlastně novou verzi Naušiky. S téměř identickou kostrou o odvážné hlavní ženské postavě, lítající skrz mraky s ekologickým poselstvím, kritizující hrabivost a militantní idioty skrz scénář připomínající spíše staré legendy o královských rodinách a zaniklých civilizacích než standardní méně rozmáchlé pohádky. A přestože mám od Mijazakiho raději právě ty simple stories (Totoro) bez zvratů, které míří na jedno téma, zase to funguje i v případě Laputy. Především proto, že studio Ghibli si drží um nepředvídatelnosti děje. Jasně, že víme, jak to skončí už po pár minutách, ale cesta, kterou Mijazaki a jeho scénáře volí je nečekaná. A pak jsou tam samozřejmě i ty scenérie, i ty potvory a stroje s vlivem Star Wars, které od Ghibli studios chcete vidět. Takže jo - zase bych trochu škrtal v akci, ale Laputa je úžasnej film. (22.01.2017)

Fanúšik anime zo mňa asi nikdy nebude, ale považoval som za potrebné pozrieť si film, ktorý je v Top 300 ČSFD. Zo začiatku som si nevdojak spomenul na Zemanov Vynález skazy a známu anekdotu (Japoncov nedoženieme, ani keby nám išli naproti) som si upravil na tvar - Japonci Zemana nedobehnú, ani keby im šiel oproti. Nemám nič voči znalcom Mijazakovej tvorby, ani animefilom, ale ja si radšej pozriem niečo iné. (09.05.2018)

Ach, jak já závidím Miyazakimu tu jeho fantazii a představivost. Po delší době jsem si od něj zase něco pustila a opět mě dokázal zasněnou, ohromenou a okouzlenou zanechat v jeho Laputě. Tam by byl asi krásný život. Jinak naprosto skvělí byli vzdušní piráti v čele s tetkou, kdy mě Hayo dokázal přesvědčit, že radši k pirátům než k policii. Jsou férovější a mají dobré srdce. Dalších 5* pane Miyazaki:) (15.06.2013)

Létající Ostrov pokladů. Dobrodružný, lehce melancholický a emotivní příběh o hledání jednoho snu, síle moci, přátelství a jedné zapomenuté legendě. Po technické a hudební stránce má blíž „Naušice z Větrného údolí“ než k pozdějším Mijazakiho filmům, v hloubce obrazu ho ale dosud nepřekonal snad ani žádný 3D animák. Jednoznačné must-seen na velkém plátně. Možná vám bude příběh připadat všem těm „Pirátům“ a "Atlantisům" trochu podobný, ale pro mě má úplně jinou duši. Škoda, že jsem film neviděl, když mi bylo tak 10-12, možná bych měl zážitek na celý život. (14.03.2005)

O chloupek z kožichu kocoura Jijiho, stále však za úctyhodné, byť tarbíkem pochybnosti nahlodané patero jitřenek. Na to, že se jedná o ten nejslabší Miyazakiho film, s jakým jsem si do této chvíle stačil přátelsky vyplnit volný čas (hudba je neúnosně syntetizátorová, příběh není z nejoriginálnějších, postavičky vesměs postrádají rozměrnost udávající kokoro čili duši, srdce a jiné haraburdí), nemá to můj oblíbený fantasta-kreativec vůbec špatně rozehrané. Snad to o něčem svědčí. (14.03.2009)