Prci, prci, prcičky: Stretávka

Je jasné, že by člověk neměl od něčeho s takovým českým distribučním názvem očekávat cokoliv intelektuálně stimulujícího. Veškerý pokus o satiru korporátní Ameriky, případně poukázání na mediokracii doby, které vládnou sociální sítě, internetové stránky se sdíleným videem a "reality" pořady, je totiž stejně nedomrlý jako všechny postavy. Naivně jsem ale doufal, že sraz po letech, vyplněných nekvalitními D2D spin-offy, bude mít smysl. Ukázalo se ale, že není o čem vyprávět a postavy se nijak nevyvinuly. Typ narace s několika protagonisty, jejichž cíle jsou neustále stejné napříč všemi díly série (= zasunout), zde naráží na potřebu sezvat kompletní původní osazenstvo, z nichž ne všechny postavy mají skutečný potenciál pro to, aby jim byla věnována vlastní dějová linie. Vyvolávání vzpomínek na to, jaké to bylo před lety a jak se věci (ne)změnily, je pro tenhle poslední (doufám!) díl hlavním sjednocujícím principem. Styl evokuje konkrétní postupy z předchozích částí trilogie, především ale prvního dílu. Stejně jako v jedničce se začíná logem studia, ke kterému zní nediegetická hudba, jež poté přejde do diegetické, jak kamera z nadhledu jede po svršcích a spodcích oblečení, aby v celku ukázala Jima na posteli, případně se v závěrečném záběru odjíždí do nadjezdu. Staré doby evokuje i užitá hudba, která má čistě aluzivní povahu, protože v pravý moment zazní skladba, která byla s některými postavami spojena v prvním díle. Lpění na minulosti je tak největší slabinou snímku, protože to, co bylo před lety vtipné z toho důvodu, že jsme se mohli smát pubertálním postavám, je zde pouze trapné, když se do velmi podobných situací dostávají už (skoro?)třicátníci. Na místo zhodnocení minulosti a posunutí se dál, jako to dokázali se "svými" postavami John Sayles či Kevin Smith ve svých návratech po x-letech, se oslavuje neschopnost dospět a "zůstat čurákem" (nejsofistikovanější metafora přátelství, jakou čtyřka amerického koláče nabízí). Sorry parto, jsem správná generace, na kterou se cílí, ale mentálně jsem neustrnul v pubertě, a tak mě vaše eskapády míjí. (11.04.2012)

Stará parta se vrací na vlnách nostalgie a rozjíždí další mega kalbu, teda tentokrát třídní sraz. Chlastá se, hulí se, bleje se, balej se středoškolačky,... v podstatě všechno při starym, tentokrát se zachází i trošku dál, až na hranici, možná i trošku za ní, ale to je úplně fuk, protože si to s Jimem, jeho tátou, Finchem, Kevinem, Ozem, Stiflerem i jeho mámou zase užíváte jako u prvního dílu. (25.07.2012)

Výborné zakončenie série, ktorá pred rokmi odštartovala najväčší žánrový boom od dôb Šestnástich sviečok. Ešte vtipnejšie než Svatba, ktorú som doteraz považoval za absolútny vrchol prcičkovského subžánru (vrátane Road Tripu, Eurotripu a všetkých ostatných tripov, a filmov, kde sa znásilňuje pečivo a prichádza o panictvo). A niektoré vymakané baliace praktiky vychádzajúce z fenoménov doby, by Stiflerovi závidel aj Barney Stinson. "Pôjdeš so mnou na koncert Justina Biebera?" 85% (23.12.2012)

Pro generaci, která na prcičkovské sáze vyrůstala, to je sladký bonbónek a kvalitní zakončení za celou sérií. Jsem rád, že Biggs se SWS dali po dlouhé době zase celou bandu dohromady a že se čtvrtého dílu zhostili Hurwitz se Schlossbergem, protože mají dobré zkušenosti s Haroldem a Kumarem a navíc chápou jádro prcičkovského humoru. Dočkáme se tedy sexy borek, pořádných pařeb, fekálního humoru, Jima v nesnázích, jeho táty a rad do sexuálního života, Stiflerovy mámy atd. Funguje to tak dobře, protože je to celé posunuté do vážnější a nostalgické polohy, takže chlápci kolem třicítky už nejsou takoví pařmeni, mají rodiny, nudná zaměstnání a sere je nastupující mladá generace, která si ničeho neváží a všude jenom facebookuje a čte Stmívání. Jakoby zpověď generace, která vyrůstala v 90. letech...neznala mobily a chtěla zoufale zasunout za každou cenu. Milé (Jimův táta), někdy dost odvážné (poklička) a překvapivě hodně zábavné (Stiflerova pomsta, ožralá osmnáctka). Potěší spousta starých tváří (Sherminátor, MILF týpci) a fakt, že ta nostalgická struna se nijak zbytečně nenatahuje, ale line se pěkně celým filmem a graduje fotkami při závěrečných titulcích. [Přesná stopáž: 114 min] (15.08.2012)

Na prasknutie. Je veľkou škodou, že druhej časti prišli pokračovania, ktoré vykrádali svojich úspešných predchodcov a z pôvodných snímkov prevzali akurát názov. Mnoho fanúšikov tak stratilo dôveru v starú partiu. Tá však ukazuje, že aj po vyše desiatich rokoch dokážu rozochvieť bránice divákov a nestratiť ani kúsok z pôvodného čara. Jedná z najúčinnejších komédií tohto roku dokazuje, že aj americká komédia ešte vie občas prekvapiť. 85%. (06.05.2012)