Kick-Ass 2

Wadlowova "dvojka" se míjí s poetikou Marka Millara, jehož komiksy adaptuje, ale v porovnání s Vaughnovou "jedničkou" je lépe odvyprávěná, i když v posledním aktu brakuje motivy z těch předchozích, a z hlediska filmového stylu je o poznání soudržnější, čímž ale ztrácí na opojnosti. Tolik ke komparaci dvou filmů, o srovnání s komiksem a o formálních strategiích více zde. (27.08.2013)

Komiksové uncanny valley. Kde byla jednička vyvážená akční drzost, je dvojka diskutabilním způsobem násilná a přetažená. Mizí humor a s ním i zábava. Nedivím se Carreymu za distanc - tohle je opravdu nezábavný film, jehož akce působí zneklidňujícím dojmem, a nejhorší na tom, je, že dostáváme stále signály, abychom se bavili ve smyslu "komediálně". Rád bych viděl takový film jako tísnivé drama, ale bavit se jím (na rozdíl od jedničky) nedokážu, na to je tvrdost moc silná a málo vypointovaná a odlehčená, ale ne dost chytrá, abych to mohl vnímat "vážně". Navíc je to dost uondané. Uvědomuje si to sice, že střet fikce a reality je devizí série, pečuje tedy o obojí, ale nevyvažuje už jejich poměr - v obojím zachází dál, jak se od dvojky sluší, a neřeší následky. Ze strany tvůrců, především náhradního režiséra, se to podobá situaci, když chodíte sousedovi zalívat kytky, zatímco je na dovolené. Každou tak nějak v pravidelném intervalu zalijete, ale moc vás to nezajímá a nepřemýšlíte o tom, která kolik vody potřebuje ani jestli se jí zrovna dostává dost světla - prostě splníte úkol a jdete domů. 2 1/2 celkem. (19.08.2013)

Často maškarní, chvílemi travesti-show a na konci bitka jak o podpis Marka Hamilla na Comic Conu.. Wadlow se rozhodně nekrčí ve stínu Vaughna, jen to prostě pojal po svém, možná i kompaktněji, než předchůdce a mezi hermafroditními Pilgrimy a Chlorofylovými Šušni si místo na slunci rozhodně zaslouží. Dvojka Nakopávače Sedinky je adolescent-friendly, klipová, hudbou Jackmana X-Menovsky zabarvená a v celku nenásilně si pohrává s „psychologií“ superhrdinského, či chcete-li pubertálního tápání (pochyby, hledání identity, přetváření zlé zkušenosti v konané dobro), na kterou se tady zvesela plive a přitom když s ní přijde pan Wayne od starýho Nolana, je to považováno za hluboké existenciální zamyšlení. Chtěl bych si Chloë přiřadit mezi oblíbené herečky, ale radši ještě rok počkám, až jí bude osmnáct, ať na mně neulpí stín podezření. Inu, doba je zlá, člověk aby se bál říct, že chce ochutnat Shirley Temple.. Závěrem dva nepodstatné poznatky: 1.) Matka Rus spíše vypadala jako Otec Ivana Draga a docela by mě zajímalo, jak pod ty elastické spodky schovala své (doufám, že jen dvě) chlupaté koule. 2.) Proč jíst nazelenalé kuřecí, co se týden rozkládalo mimo lednici? Použijte Sick Stick! (16.01.2014)

Ačkoliv Chloë už evidentně kapku ztrácí svůj pedofilní charm a její nesměle rašící druhotné pohlavní znaky ji činí méně atraktivní pro všechny ty obtloustlé padesátníky s přehazovačkami v šedých baloňácích s kapsami plnými Bonparků, páchnoucí Pitralonem a mentolkami, prdele nakopává se stejným, ne li ještě větším gustem. Nikdy bych neřekl, že lze podle nějakého Homixu natočit až takovou černotumorně vtipnou dokonalost, která předčila dokonce i perfektní první díl! A teď mě omluvte, jdu si na hlavu narvat trenýrky s vyřezanými otvory pro oči, přes ramena si hodím sprchový závěs a badmintonovou raketou umlátím pár Římanů, co zrovna naproti přes ulici přemísťují kanálové poklopy do svých rozvrzaných dvoukoláků. Mé jméno je Fatherfucker a jsem zástupcem Deratizační ligy pouliční spravedlnosti. (02.09.2013)

V podstatě mírně slabší jedička. Taky se tu skáče od šaškování k nekompromisnímu násilí... a ntuno říci, že mi to vyhovuje. Závěrečná bitka ale mohla být trochu peprnější, to zasejc jo. Ale co se mi opravdu líbilo, byla scéna přerodu The Motherfuckera v chladného a zlého hajzla ... that's the real world, bitch ! (23.08.2013)