Kokuhaku

Tento zamotaný příběh o zvrácenosti mládeže, šílených myšlenkách a krvavých pomstách začíná v jedné třídě, kde se mladá učitelka s naprostým klidem svěří se svým životním příběhem a detaily tragédie, která ji postihla díky jejich žákům, a připraví jim životní lekci, která odstartuje sérii smutných událostí plných krutosti a krve. Mistrně zvládnutý thriller, který žádného nenechá naprosto klidným. Dějové skoky a zvraty retrospektivně předkládají divákovi ucelený obraz hrůzných událostí. Opravdu silný příběh, který vznikl pod výbornou režijní taktovkou Nakashimy. Vřele doporučuji těm, kteří rádi zhlédnou psychologické drama o nevyzrálých dětech, které se cítí bezstarostně a bezpečně ve všem, co dělají. 90% (20.12.2012)

Vyšinuté psychologické drama, které se nebojí jít až za hranici extrému. Netradiční vizuál sice sází na efektnost a každý záběr se snaží vypadat nevšedně, což vede k jakési vjemové přetíženosti, ale na druhou stranu forma přehnaně nepůsobí - spíše vytváří naléhavou, chladnou a emotivně vypjatou atmosféru, k níž se děj po výborně gradující a nenápadné původní dvacetimutovce s potěšením přidá. Samotná fabule je poměrně přímočará a jasná, ovšem narativní struktura si s ní pohrává velmi podmanivým způsobem - formou zpovědí a neustále se měnícího hlediska jednotlivých protagonistů. Motivy se odhalují postupně a tím i psychologické podloží na první pohled vyšinutých a stěží pochopitelných událostí. Je třeba jen rezignovat na realistickou motivaci - dominantou snímku je skutečně radost z objevování nových skutečností a přehodnocování předchozího. Tudíž, když se někdy v polovině snímku začne rozehrávat slušné a mrazivé psychologické drama konečně pronikající do hloubky, záhy je tato možnost zahubena skutečnou smrští nových odhalení, které nemají ani čas se rozvinout, a ve zběsilém tempu nových fakt a přehodnocení se míří ke zničujícímu finále. Ano, film tak vrchovatě splňuje všechny náležitosti narativní hry a jejích rozkoší a přitom koná přímé útoky na divácké emoce, ale výchozí úvaha a konflikt ohledně "zaslouženosti" lidského života se tím značně rozplývá a její zkratkovité pronikání nakonec nepůsobí dosti přesvědčivě a dostatečně. Přesto tím intenzivní a dá se říci, že i neopakovatelný zážitek ze sledování Kokuhaku, příliš netrpí, jen preferuje jiný způsob provázání s divákem. (15.07.2012)

Od fantastického rozjazdu po „prednáške“ triednej učiteľky sa dostávame k ukričanej a prekombinovanej dráme. Film má svoje čaro a tajomno, občas prekvapuje, ale prečo toľko psychopatických výjavov hrajúcich postáv? To bolo vyslovene obťažujúce. Myšlienka rešpekty a úcty k životu skrze bolestné udalosti bola zasadená dobre. Ďalšia idea, že pomsta ubolenú dušu nevylieči je takisto veľmi hodnotná. Film je emočného typu, otvára silné témy, hoci väčšina postáv je taká japonská, bez emócii. V krajine vychádzajúceho slnka točia veľmi dobré filmy. Tento mal svoj potenciál, ktorý ale druhou polovicou trošku skazil. Je ale možné, že japonský divák to bude vidieť a chápať inak. (20.06.2016)

Jednoho krásného dne – a to vcelku nedávného – mi přistála v poště zpráva od ne příliš tajné ctitelky, v níž mi bylo vyčiněno, že prý jsou mé komentáře psány stylem „studený psí čumák” a že to vypadá, že neumím být vůbec nadšený z filmů, že si je neumím vychutnat a že z nich zřejmě nedokážu mít radost. Řekl jsem si, že tedy dobrá, milá zlatá, až bude vhodná příležitost, tak si v komentáři k nějakému filmu či seriálu zkusím bez skrupulí slovně zaonanovat. A je to tu! Himlhergotfagot, pane jo, ach božínku, ach, ach, tohle byl tak strašně boží film, že jsem z něj nadšením nemohl usnout! Tento film mi prostě seděl jak prdel na nočníku, a přestože jsem byl v onu pozdní hodinu již těžce unaven, tak jsem při sledování Kokuhaku úspěšně přemohl spánek a ani na chvíli se nenudil. Dalším důkazem aplikovatelnosti prdelonočníkového přirovnání u tohoto filmu budiž fakt, že jsem v průběhu sledování poznal snad veškerou převzatou hudbu (Boris, The xx, Radiohead, Händel…), což se mi už hodně dlouho nestalo (pokud vůbec někdy). Kokuhaku je psychologický film, jenž v prvé řadě cílí na zobrazení vlastních světů jednotlivých postav, za což musím tvůrcům zatleskat. Zobrazují je formou hravou, často využívají flashbacků nebo zpomalených záběrů (pravda, místy možná až trochu moc), ale právě ono hraní si s časem, střídání rozdílných perspektiv jednotlivých postav a vykreslování jejich pozadí v kombinaci s již zmíněným hudebním podkladem tvoří vynikající atmosféru příběhu plnou gradujícího napětí. Opět děkuji za to, že žádná z postav není vyloženě kladná či záporná, každá má přídatný rozměr a osud žádné z postav na obrazovce mi nebyl lhostejný. Režisér skvěle využil knižního námětu k tomu, aby vytvořil velmi silný film, jenž ve mně zanechal silně rezonující zážitek. Určitě si Kokuhaku musím ještě jednou pustit. Někdy. A pokud se mi bude stále tolik líbit, půjde bez ostychu do topky. Čistých 5*. (07.08.2014)

Pro matku skoro dvouleté dcerky je to silná káva, ale ta pomsta je jak víno, to bych ani já nevymyslela :). Uživatel Lazyt k tomuto filmu napsal do diskuze, že "Ten film byl tak úžasný, že od té doby co jsem ho viděl, nevím na co se mám dívat." Já s ním naprosto souhlasím. Po skončení filmu jsem byla skoro až okouzlená, přemýšlela jsem, kdy jsem naposledy viděla něco tak geniálně promyšleného a vymakaného, jak obsahově, tak i vizuálně a nemohla jsem si vůbec vzpomenout. Byla jsem toho filmu vyloženě plná, nic jiného pro mě neexistovalo. Líbí se mi ta jistá odlišnost, zajímavost, kterou pokaždé nabídne asijský film (ovšem ta jistá forma něhy, která se v nich často vyskytuje, tady z velmi dobře známých důvodů pochopitelně chybí). Film nabízí spoustu podnětů k zamyšlení, postupně graduje, odkrývá, v divákovi mění jeho pocity každou chvilku, aby ho nakonec totálně rozsekal. Jen dodám, že herečka Ai Hašimoto, která zde představovala jednu z žákyň, má silné kouzlo a podle mě před sebou i velmi slibnou kariéru. (19.08.2015)