Láska na polštáři

Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit zdejšími rozporuplnými komentáři a oficiálním textem distributora, který vypadá, že patří k jinému snímku. Musím dát plně za pravdu Jeanne: je to krásný film. Dobře vychovaná a skrznaskrz slušná samaritánka s pečlivě uspořádaným životem, kde všechno má své místo a vztahy jsou dokonale naleštěné, si jednoho dne nastěhuje do bytu exkluzivní exemplář neúspěšného sebevraha a úspěšného alkoholika, který o nic a za nic nestojí. Ona si myslí, že umí žít, on už o sobě ví, že to neumí. Otázkou je, jestli to dovedou jeden druhého naučit, nebo se vzájemně zničí, jestli je jejich vztah cestou nebo začarovaným kruhem. (09.04.2014)

Ten, kdo psal obsah k tomuto filmu, se díval zřejmě na něco jiného, nebo si to trochu jinak vysvětlil. Je to jeden z největších opusů o lásce, zachycený na filmový pás. Rozjíždí se nenápadně. Jako pouhý dotek náhody a letmé setkání dvou rozdílných lidí. Spořádaný životní styl v jediném okamžiku ztrácí svůj význam. Nezůstane jediné slovo minulosti, není ani žádný pohled do budoucnosti. Je jen přítomnost. Syrová, lehkomyslná, bouřlivá. Přeměňuje oba dva zúčastněné. Ve všech možných barvách strachu. Nenechává jediný základní kámen. Převrací, bourá, unáší. Překonává etiku a pokořuje tabu zakořeněné křesťanské morálky. Zbourá všechno, co bylo předtím, aby vybudoval něco, nad čím obyčejný člověk bude nechápavě kroutit nesouhlasně hlavou. Renaud Sarti (skvělý Robert Hossein) je velice svérázný člověk, který se vymyká všem škatulkám. Nelze uchopit a ani pochopit. Je to talentovaný muž, bohém, bouřlivák, ztroskotanec. Dostává a bere si. Bojí se otevřít a je sevřen strachem. Ze sebe samého, z života, z citu, z úspěchu, ze zklamání. Utíká před svým strachem, tupí ho alkoholem. Bláznivá gesta vyhání až do extrémů, šílenství a nebezpečnosti. Přesto nepoznal nikdy nic silnějšího, vznešenějšího a uspokojivějšího. Geneviève Le Theil (dobrá a půvabná Brigitte Bardot) je existenčně zajištěná mladá žena. Je vytržena ze svého poklidného života a vržena do uragánu citů. Zbavuje se předsudků, ponořuje se do přítomnosti pohybů. Přeměna je bolestivým procesem, který testuje její hranice tolerance a sílu hloubky. Nakonec vychází obrozená a silnější. Její vytrvalost proměňuje vše. Z dalších rolí: laskavý a chápavý sochař Katov (James Robertson Justice), starostlivá Genevièvina matka (Jacqueline Porel), odstavený snoubenec Pierre Leroy (Jean-Marc Bory), básník Coco (Jean-Marc Tennberg), a Katovova přítelkyně Raphaële (Macha Méril). Láska slaví svůj triumf. Ve svých citech, ve svých prožitcích, ve své rozpínavosti, která překračuje vše uchopitelné i neuchopitelné. (29.12.2014)

Říká se, že spravedlnost je slepá a láska zaslepená. Ale tato láska, láska Genevieve k Renaudovi není pouze zaslepená, nýbrž totálně slepá. Že by byl Renaud brutální násilník, jak se píše v obsahu k tomuto filmu, říci nelze. Lze ovšem říci, že se jedná o obzvláště vychytralého, ale současně i psychicky nevyzrálého člověka, který dokáže bezohledně zneužívat bezmezné zamilovanosti své obětavé partnerky. Zamilovanému se těžko radí. Ten vidí věc zcela jinýma očima, než jeho okolí. A proto myslím, že tento příběh nevšední a nenormální lásky by měli vidět všichni zamilovaní, aby se jim případně pootevřeli kukadla. A že příběh skončí na samotný závěr nečekaně a dokonale? To bych tedy netvrdil komentátorko Jeanne. Ba naopak, zaslepenost vyhrála a rozum zůstal v koncích. Nebo !!?? ... ohh, ne !! ... že by mi něco v těch metaforách uniklo? :-) Očekával bych závěrem dramatičtější, zmateným rozumem a rozdrásanou duší vyprodukované vyústění, ale tenhle konec se dal s přihlédnutím na předcházející průběh děje předpokládat. Ach ta láska, .... je opravdu slepá! (30.12.2008)

Mierne sklamanie, rozhodne to ale neodbijem jednym spuntom. Za prve, milujem mladu Brigitte Bardot, vtedy ked bola mlada zena, bola fakt k nakousnuti, a teraz je to uz stara pani, stale vsak vie hrat. Klasicka hra na kocku a mys, On sa do nej zamiluje, ona vsak nevie, ze on je brutalny nasilnik ........ dialogy casto nielen priemerne, ale az vatovo plane plky, sklamany som, toto je moje najvyssie mozne hodnotenie filmu : 69 % (21.10.2020)

Scénář je naprosto přesný, opravdu jako ze života. Láska zlomí nakonec i toho největšího cynika, a tím je náš Robert Hossein v roli borce po nepovedené sebevraždě. Bardotka ho zachrání, zjistí, že si tak trochu jeden druhému zbyli, začnou spolu spát, chvilku se přetahují o to, kdo bude ve vleku a komu to bude tak trochu jedno. Poté oba zjišťují, že jeden bez druhého nedají ani ránu. A cesta k tomu zjištění je dosti klikatá, dlážděná spory a naschvály, stavy štěstí i zoufalství, snahou zbavit se závislosti na tom druhém. Obě role, mužská i ženská, jsou napsány velmi dobře, oběma hercům na tělo. Je to výborný film. Po "A Bůh stvořil ženu" je to druhý Vadimův film za pět hvězd...a pan režisér mě začíná zajímat...85% (28.02.2016)