Skrat

Deadly Is the Female. Soderbergh pojal soužití muže a ženy naprosto logicky – jako akční thriller. Leitmotivem filmu je potřeba přenést se přes krach prvního vážnějšího vztahu. Mezitím si hrdinka vyzkouší manželství, vnímané oběma účastníky od začátku jako hra plná přetvářky a poměrně rázně ukončené po svatební noci o charakteru souboje na život a na smrt. Jediným spolehlivým mužem, který ji nechce vystřelit mozek z hlavy a před nímž Mallory sama nemá žádné tajnosti, je její otec. Jistotu tudíž nachází jedině v návratu domů, nikoli ve vylhaném vztahu s některým z „otestovaných“ partnerů, kterého ani pořádně nezná. ___ Oproti „patriarchálním“ špionážním thrillerům (bondovky) tady žena není zápornou, nýbrž jedinou kladnou postavou. Respekt mužů přitom nezískává svým půvabem a intelektem, nýbrž fyzickou převahou. Sice opět používá své tělo, jako by jej musela použít k erotickému okouzlení muže (dělat pouhou vějičku je pod její úroveň), ale poněkud razantnějším způsobem. Pocit tělesného kontaktu je díky syrovému obsahu elegantně nasnímaných (oproti bourneovské shaky-cam) bojových scén mnohem intenzivnější než v akčních filmech, spoléhajících výhradně na prudký střih. ___ Sledovat hrdinčino tělo v pohybu skýtá pro mužského diváka hned dvojí slast, neboť její zas a znovu obhajována kontrola situace (nikoli kontrola kamery nad jejím tělem) mírní pocit voyeurské provinilosti. Krásná žena zde nevystupuje jako objekt k očumování, ale jako cílevědomá, aktivně jednající bytost, iniciativnější dokonce i v otázce sexu. ___ Mallořina nadvláda nad obrazem je během prvních dvou třetin filmu navíc znásobená faktem, že jde o její flashbackové převyprávění dřívějších událostí. Provokativně jsme zas a znovu upozorňováni, že své vyprávění směřuje ke konkrétní, pro příběh vcelku nedůležité postavě. Naše „oko“, zastupované v diegezi kamerou, není ani vpuštěno do auta, v němž protagonistka svou historii shrnuje. (Nabízí se také interpretace, že vyjukaný mladík zastupuje typického diváka akčních filmů, z něhož si Soderbergh tak trochu utahuje – proto například Mallory neustále opakuje důležitá jména, podobně jako jsou v hollywoodských akcích opakovány stěžejní informace.) ___ Rozkrývání momentů, kdy Zkrat využívá na kost obnažené akční zápletky k nadžánrovým komentářům, netvoří podstatu filmu, ale jeho přidanou hodnotu. V jádru jde o svižnou, třebaže dramaturgicky trochu rozvolněnou ženskou variaci bourneovek, resp. (a to vzhledem k béčkovosti námětu spíš) Komanda, v níž vycházející akční hvězda na různých světových kontinentech drtí mezi stehny své (zatím) slavnější herecké kolegy a nic nám nebrání vychutnávat si akci pro akci samou. Chuck Norris možná umí dělit nulou a Bonda jeho dvě nuly opravňují zabíjet, Gina Carano by ale oba vynulovala dříve, než by stačili doříct „shit“. 80% (02.03.2012)

Čert ví jakou páku má Steven Soderbergh na to aby se mu skoro v každém filmu sešla zvučná jména. Upřímně musím podotknout, že jsem čekal ptákovinku, ale dostala se mi hodně slušná porce akce. Hodně mě zamrzel Fassbenderův konec, ale tentokrát to nebylo prostě o něm. Gina Carano dokázala solidně prodat svou ženskost a suveréně přesvědčit že to není rozhodně holka na jednu noc. 60% (30.04.2012)

Zkrat je kriminálně podhodnocený, důsledně feministický, opojně artový a rozkošně podvratný. Začínám považovat Soderbergha za jednoho z nejzručnějších hollywoodských filmařů současnosti, protože způsob, jakým si přizpůsobuje a inovuje žánrové, narativní i stylistické konvence a využívá k tomu neherecké celebrity (Sasha Grey, Gina Carano), mě nesmírně baví. Osobně vůbec nechápu výkřiky, jak je to nudné, když takřka každá scéna je natočená v rozporu se zažitými postupy. Více v recenzi. (02.03.2012)

Když mi v posteli po půlnočním milování řekne, že si chce jít sama zaběhat do odlehlého parku, nemám strach. Když přijde s nápadem, že chce sama stopem projet Východní Evropu, ani se ji neptám na pojištění. Když nestíhám doběhnout autobus, zeptám se jí, jestli se mnou v rychlosti neodcouvá na nádraží. Když mám problém ve škole, ukážu její fotku z boxerského tréninku. Když nás někdo neomaleně předběhne ve frontě do kina, okamžitě odbíhám k uvaděčům pro smetáček a lopatku. Dámy a pánové, seznamte se - Gina Carano, můj nový objev. Zazářila v ženské verzi 96ti hodin a nyní svými mocnými stehny svírá mou mysl. Nepotřebuje, aby jí někdo neustále stál za zadkem a platil za ní kafe, nemá zapotřebí lascivních póz zvýrazňující její ženské zbraně. Používá chlapskou pěst, bouchačku, kašle na Douglase i Banderase, a na rozdíl od Supermana má krásně vypracovaný hrudník. Něco mi říká, že člověk odpovědný za zpackaný závěr tohoto filmu už leží rozcupovaný v náhradních dílech. A já už se nemohu dočkat dalšího rande... (12.03.2012)

Jeden z filmů, kdy je záhad víc než dost, nic moc nechápete a až na závěr zjistíte, že z vás režisér dělal blbce a vysvětlí vám, jakej je génius, jak to všechno bylo. Škoda, vzheldem k obsazení a žánru jsem se těšil. Tohle šlo natočit daleko líp. Aspoň mi Soderbergh představil Ginu Carano, na tu se zas někdy rád podívám. # příběh 5 | hudba 5 | humor 0 | akce 6 | napětí 3 | pustil bych si znovu 5 (22.04.2012)