Hanna

Akční film sází na účast Cate Blanchet a Erica Bany, ale skutečnost je taková, že ani to nepomohlo. Nakonec zjistíte, že to vlastně ani akční film nebyl. Nebyla to ani nějaká sonda do duše ztracené dívky, prostě nic, co by stálo za slovo. Z akce zbylo jen pár rvaček mezi holkou a plešounama ve starých zelených bomberech. Sice disponovala velkou silou, díky pokusům, ale inteligence ji dopřáno nebylo. Ta holka vlastně měla víc štěstí než rozumu. Tak nějak prosvištěla Španělskem, z kterého nám ukázali leda část noční Malagy a hopla, holka byla v Berlíně, kde už pátrala po své matce a vlastně i otci. Zdá se to zmatené? To ještě nic není. Ono je to navíc tak děsně nudné a nelogické a nezáživné. Nechal bych to být, ale s takovými ambicemi, které tento snímek má, nemůžu jinak, než být přísný. (28.06.2011)

Zajímavým způsobem zpotvořený film. Měl jsem z Hanny pocit, jako kdyby někdo vymyslel velmi chytrý příběh, pak ho poslal "tichou poštou" přes několik blbců a výsledek se zfilmoval. Hranice mezi genialitou a naprostou pitomostí je někdy tenká, zde se vytrvale přešlapuje tu na jednu, tu na druhou stranu. Natočené je to sice výtečně, ovšem až moc často jsem kroutil hlavou, jak debilní věci se zde dějí (a přitom by kolikrát stačilo jen trošku upravit scénář). Ke konci už jsem se na několika místech opravdu nahlas zasmál. Jo a závěrečná honička dvou hlavních ženských postav je prostorově řešená úplně nesmyslně, nepřehledně. PS: Mírný palec nahoru jen za postavu Blanchettové - takhle má vypadat charismatický záporák. 5/10 (07.06.2011)

Po "Sucker Punch" přichází další akčňák pro holky, tentokrát jakási Twilight-bondovka. Vyprávění si neláme hlavu s logikou či promyšlenými motivacemi, protože se maximálně zaměřuje na impresivnost. Skáče tedy volně mezi prostředími a vyzdvihuje jejich primární sílu vyvolat okouzlení exotičností a estetičností. Zatímco Zack Snyder sází na opulentní vizualitu přejatou z komiksů a videoher, Wright bravurně komponuje fantastické sekvence čistě za pomoci souznění střihu a kamery s výpravou zdánlivě realistické scény. Jestliže chlapácké akčňáky prezentují akci s důrazem na energii a efektivitu úkonů, takže se maximálně soustředí na tělo či objekty v akci, Wright v "Hanně" příznačně cílovému publiku akci snímá především s důrazem na prostředí a pojímá ji nikoli jako boj, nýbrž tanec (viz clubově pojatá sekvence útěku z tajné základny či skvostně komponovaná sekvence na skladišti nákladních kontejnerů; v souladu s tanečním pojetím je většina akce snímaná v dlouhých kamerových jízdách, které dají vyniknout všem piruetám). Zcela adekvátně zde nenajdeme žádné akční moneyshoty, ale naopak se do paměti vryje až dotykově intimní sekvence dvou dívek ve stanu. Klučičí "Přísně tajné prázdniny" či "Agent Cody Banks" operují se záchranou světa či alespoň bezpečností národa, ale "Hanna" místo žánrových fantazií o jednotlivci vztahujícím se ke globální hrozbě prostě jen ukazuje cestu jedné dívky k samostatnosti - zatímco mužské akční snímky lze graficky zaznamenat jako síť trajektorií akce směřujících od středu/hrdiny ven, v ženských příbězích vede veškerá akce do středu/nitra. Podobně adekvátní je také sklouzávání do campu, který coby projev afektovanosti k holčičím snímkům prostě patří (v tomto ohledu je jedním z geniálních prvků filmu volba záporáků - gay, übermacho skini a mateřská figura). (02.07.2011)

Nejvíc se mi líbilo audiovizuální propracování, ale o tom filmy nejsou. Úvodem si mě Wright získal hned, ale prostřední část, kdy Hanna poznává skutečný svět, jako by byla v zemi Oz, se můj zájem začínal ztrácet. A stejně jako u periody i tady si mě získal až na konci, kde bojovým akcím dodávají Chemical brothers pořádný styl. Ale to je tak všechno. (05.06.2011)

Tešila som sa na osviežujúcu akčnú delikatesu a dostala som mdlý, nevýrazný a nudný thriler. Jednou z najväčších hollywoodskych hlúpostí je dávať dobrodružný akčný námet do rúk komorným tvorcom a platí to aj obrátene. Od akčného filmu divák prirodzene očakáva pohotovosť a chytrosť, no melancholicky pohodená blonďavá hriva hlavnej hrdinky za asistencie wrigtovských "slnkových" predispozícií, ma nútila spomenúť si na romantickú Keiru Knightley, ktorú podobné slnečné svetlo ožiarilo v Pýche a predsudku. Týmto režisérovi posielam výslovnú žiadosť, aby natočil ďalšiu roztomilú kostýmovku, pretože to je jeho parketa a presadiť strhujúcu dynamiku a akčné tempo v hollywoodskom filme nedokáže. Tak nudný a zbytočný film, že ho z vôd ničotnosti vyťahuje akurát skvelá chemi-hudba a dobré herecké výkony. Dokonale to vystihol užívateľ verbal, s ktorým súhlasím snáď v každom jednom slove. (06.10.2011)