Hra

Já teda nevim, celý dějový koncept je naprosto uhozený a i když se film snaží o velice ponurou, depresivní atmosféru, tak já se furt gebil jak to Douglas kupuje. Třeba v nemocnici se najednou zhasne a stovka lidí zdrhne během sekundy, nebo taxikář zamkne dveře, začne se šíleně nepříčetně gebit pak vyskočí z auta a pošle Douglase přímo do vody. A když se ke konci Michael Douglas probral v Mexiku a jel se zkrachovalym ksichtem domů autobusem tak jsem smíchy fakt nemoh. Kdyby tohle někdo udělal jako komedii s Luis DeFunesem nebo Jimem Carreyem, tak by to byl film století. (18.11.2006)

Večer strávený sledováním Hry byl sice velmi příjemný, přesto tento film řadím mezi slabší kousky Davida Finchera. Novodobý mistr thrilleru postavil svůj film na dá se říct velmi podobném leitmotivu, který o pět let později zpracoval Joel Schumacher v Telefonní budce, od zmíněného filmu se však Hra výrazně odlišuje větší rozmáchlostí, větším důrazem na hru s divákem a bohužel i větší jednorázovou efektivností, jenž je zde budována na úkor uvěřitelnosti. A to je zlé, neboť divákova nedůvěra v možnost, že by se něco takového mohlo opravdu stát ho podvědomě nutí k bagatelizaci myšlenkového podtextu, který zůstává až příliš skrytý pod blyštivým formálním nátěrem. Ale je fakt, že Fincher je skvělý natěrač ;-) (25.02.2008)

Wow! To byla síla! Nechápu, že mi trvalo tak dlouho se na to podívat, když mi to doma trouchnivělo už nějaký ten měsíc. Zřejmě má averze k Douglasovi. Po "Hře" jsem na něj ovšem totálně přehodnotila názor. Hrál výborně. Film od začátku člověka úplně pohltí svou zvláštní temnou atmosférou, do toho ty podivné záhady, hudba a pozvolný psychický přerod hlavní postavy. Člověk nikdy neví, na čem je, až do posledních pár minut. Kritizovaný konec mi vůbec nevadil, naopak si myslím, že perfektně pasuje k myšlence, kterou film prezentuje. Doslova úžasný filmový zážitek. Po Se7en můj nejoblíbenější Fincher. Nemůžu dát míň, než 5* (16.02.2011)

Komentář obsahuje SPOILERY. Fincher se po veleúspěšném Sedm vrací k motivu manipulace hlavním hrdinou - v níž nebyla hlavním tématem - manipulace jemnější, přesnější... manipulace tak jemné a přesné, že je to až k neuvěření. Naprosto. Docela rozdíl, od Sedmičky - tam věřit šlo. Dost dlouhou dobu jsem podezříval autory, že i přes tu zjevnou nemožnost naši důvěru žádají. Nebo si stačí uvědomit, že scénář a režie vládne postavám, diktuje jim, co mají říct, kam mají jít, co tam mají udělat, ba co si mají myslet. I Nicholas van Orten to již brzy zjistí. Veden na nitkách Fincherem pletených koná, jak je do detailu předvídáno, vlastně předurčeno. I uvědomění vlastní ovladatelnosti mu bylo vštípeno zvenčí, stejně jako jeho nutně k neúspěchu odsouzený pokus se vládě pera vzepřít. Ba falešný pocit, že Hra končí a jeho finální proměna osobnosti, stejně bizarní jako jeho předchozí dobrodružství - i to je dílem Pánů jeho. Hra přesahuje hru... Člověk běžně samozřejmě chápe, že tvůrci a ne postavy doopravdy rozhodují, obyčejně však je po něm jako po divákovi požadováno, aby na tuhle skutečnost při sledování filmu blahosklonně pozapomněl a pořádně se vcítil. Zpětná reflexe prožitku díla ve světle uvědomění, že nejenom Nicholasem, ale i Subjektivem je manipulováno - fajné. Hru jsem si přesto příliš neužil. Tam, kde třebas Mrtví Rosencrantz a Guildenstern diváka od počátku směřují k pohledu mimo dění k tvorbě, k ukotvení jejich světa do našeho světa, neúplnosti jejich světa atd., tam Hra až příliš dlouho člověka provádí po událostech, jejichž smysl možná později odhadne, ale do té doby předpokládá, že sleduje nepříliš důvěryhodný thriller, který jej nenapíná, neboť začne tušit, že Nicholase doopravdy nic neohrožuje a zároveň se společnosti CRS nemůže doopravdy vymanit. A to, prosím, trvá film 2 hodiny. Když přeci jen přijde na myšlenky z počátku komentáře (pokorně: "Možná nepravdivé, určitě neúplné."), řekne si: "Aháá, tak takhle," a zažije chvilkový pocit radosti z poznání, zkalený uvědoměním možné falešnosti toho poznání. Ta možnost Subjektiva ale trápit nemusí, onen pocit stejně po pěti minutách beze stopy vyhnije. Nebo mu přece jen někdo bude chtít namluvit, že jde o hyperbolu důsledků ovládání obou směrů informačního toku jednou osůbkou/skupinou? Možná by mu uvěřil, ale co by to změnilo? Filmové zažívání ne. (01.05.2011)

Fincher opet nezklamal, ale bohuzel ani nijak zvlast neprekvapil. Rozhodne to je jeden z jeho slabsich filmu. Douglas hraje vyborne a je tady skoro po celou dobu, takze jesli bude film dobrej zalezelo hlavne na nem a myslim, ze to zvlad bezvadne. Hodne me nastvalo, ze tu je Sean Penn jen par minut, protoze tak dobrej herec by zaslouzil vic prostoru, ale i to minimum, co dostal, zvladl bezchybne. Pribeh je spravne zamotanej a takovej psycho, ale ten konec me docela nastval. Sice sem az do posledni chvile nevedel jak to vlastne je, takze jsem byl napnutej, coz povazuju za plus, ale takovej happy-end, to si myslim, ze Fincher trosku prehnal. Howard Shore se opet vytah a udelal hudbu, ktera k filmu skvele pasuje, trochu mi jen pripomnela Eyes Wide Shut. Hodne dlouho sem vahal jesli 3* nebo 4*, ale precejen dam 4*, i presto, ze od Finchera bych cekal nejakej jeste vetsi mazec. (18.06.2005)