Píseň o Bernadettě

Vzpomínka na svět, ve kterém bylo aspirativní být schopen přinést oběť, pracovat, nestěžovat si, dělit se a milovat s pokorou, tak jak je vetknuto i do Bernadettiny postavy… Film mě velice překvapil svou vrcholnou kvalitou, čekala jsem spíš melodramatickou selanku, ale Píseň o Bernadettě nakonec asi ani nejde vyprostit ze své hloubky a opravdovosti… Krásný zážitek! Odpouštím i filmové převyprávění vstupu do kláštera a vztahu mezi sestrami a Bernadettou v Nevers, které se vymyká předloze i skutečnosti, ale co už, malá skvrnka na potěše ducha :) (11.07.2021)

Pohotovost, s níž studio 20th Century-Fox zakoupilo práva k filmovému zpracování takřka vzápětí po vydání Werfelova románu, je skutečně obdivuhodná! S literární předlohou se film vyrovnává dost poctivě a strhující příběh Bernadetty Soubirousové, kterou si Panna Maria vyvolila jako svou tlumočnici výzvy k modlitbě a k skutkům pokání, podává bez přílišného sentimentu. - Sv. Bernadeta byla svatořečená v r. 1933 Piem XI. , který o ní řekl, že věrně splnila své životní poslání. Kéž se to jednou může říci i o nás! Sv. Bernadeto, oroduj za nás! (02.09.2015)

Nó, jednou jsem viděla, jak zpod kořenů poraženého stromu vytryskl pramen (a vydržel téct nepřetržitě skoro půl roku), ale nejsem chudá pastýřka a Panna Marie se mi taky neukázala (asi už tehdy tušila, jaké jsem kvítko), takže dodnes nejsem slavná ani blahořečená. Asi bych mluvila jinak, kdybych byla hladovějící churavé náboženstvím vymleté dítě, to bych zajisté viděla věcí! Dvě hodiny bych u filmu přežila, ale čučet na tvář Jennifer Jones, která vypadá jako myš z animáků, prostě bolí, avšak dneska si na mě zasedly jakési mučednické sklony, takže jsem to dala celý na jeden zátah. (27.04.2023)

Milý a překvapivě historicky věrný film. Jeho první polovina byla více naivistická, druhá zase emotivnější a duchovnější. Několika zjednodušením se sice nevyhnul, například v případě uvěření děkana nebo rozhodnutí Bernadetty pro vstup do kláštera, ale vše se do rozumně dlouhé stopáže zkrátka nevejde. Za nejjímavější scénu považuji rozhovor o utrpení. Je paradoxem Boží prozřetelnosti, že zřejmě nelepší knihu o zjevení Panny Marie v Lurdech napsal žid Franz Werfel. (25.05.2018)

Jo, asi by se to dalo označit jako náboženská propaganda - ovšem prakticky pouze v tom smyslu, že jde o příběh o ženě, která uviděla v Lurdech pannu Marii a byla prohlášena za svatou. Scénář (předpokládám, že přímo pod vlivem románu Franze Werfela, který sloužil jako literární předloha) se jinak téměř důsledně snaží zůstat do poslední chvíle "neutrální" a poskytnout argumenty pro obě strany barikády. A je to pravda velmi chytrý scénář, zejména co se dialogů týče. Nejvíce mě zaujaly jeho satirické části, které zesměšňují nerozhodnost oficiálních státních i církevních míst, pokud jde o to, jak naložit s náhle se objevivším zázrakem (popř. "zázrakem"). Herecké výkony jsou sympatické, nejvíce asi zaujme (i díky tomu, jak je napsaná jeho postava) charismatický Vincent Price v roli císařského prokurátora. Hudba je silně sentimentální, střih a kamera nevybočují z dobových hollywoodských standardů "klasického stylu". (Což je tak báječně nicneříkající věta, že si jí budu muset zapamatovat.) (12.05.2010)