Jedz, modli sa a miluj

Oceňuji pružnost Julie Roberts, opouští zavedený život a v Itálii okusuje nejrůznější chutě a další radosti života, v Indii své duchovno, na Bali pak čerstvě získané zužitkuje v náručí kořena s tváří Javiera Bardema. Musí se přeci něco dít. Jenže ono se toho totiž v té její zvláštní nespokojenosti moc neděje. Roberts, která si do té doby dávala od velkých projektů pauzu, je fajn, její postavě je nicméně obtížné fandit, navíc ani ona (oscarová Julia) nedokáže utáhnout onu neobhajitelnou nadměrnou stopáž a vpravdě nijaký příběh. (14.09.2014)

V jednu chvíli hrdinka Liz pronese cosi ve smyslu: "Víte o tom, že mluvite jen v levných plakátových heslech?" Tvůrci si evidentně nevšimli té ironie... Je fascinující, jak film o hledání smyslu života, o naplnění, o znovunalezení radosti z běžných věcí může být tak, tak povrchní. Nebylo třeba, aby Liz cestovala po celém světě, jedinou lokací, kterou Murphy umí prodat, je italský Řím. Je to dlouhé, necítíte z toho emoce a můžete si jen nechat zdát o tom, že by vám tenhle film mohl říct, jak vést lépší, smysluplnější život. V tom, že sobecky zničehonic opustíte své blízké a vydáte se zcestovat svět, to, obávám se, nebude. (06.12.2011)

Film o hledání sama sebe, o nacházení vlastní jistoty, klidu a celkové vyrovnanosti. Proč ne ? To samo osobě by bohatě stačilo. Patrně si tvůrci nebyli moc jistí, že to bude stačit a tak vytáhli silný kalibr Javiera Bardema. Začala šroubovitě - sladkobolná vztahová záležitost. A to byla přesně věc, která mi sešoupla film o hvězdy dolů. (19.05.2014)

OK. Čo tým všetkým chceli povedať? Veľmi neusporiadaný film prinášajúci chaos v mysli hl. postavy do našich myslí. Chceli zabrúsiť do mnohých tém, ako sa s nimi človek vysporiada etc. Môže byť. Ale žiaľ kvôli rýchlo plynúcemu času vo filme mi všetko nepríde prirodzené, resp. zvláštne ako rýchlo sa dočasne vysporiadala so svojimi problémami a ako rýchlo sa naučila v pohode žiť na danom mieste. Film je zjavne pre väčšinového diváka, nie je schopný venovať sa niečomu hlbšie alebo aspoň tak, že by sme skutočne cítili pokoj duše či... "vyrovnanosť". Prináša dobré myšlienky ale stále veľmi kĺže po povrchu. A preto IMO sa mu najlepšie vydarila talianska časť, ktorá sa takému kvázi dovolenkujúcemu životu podobala. V Indii hľadáme pokoj a zároveň sa stretávame s bežným nepokojom mysle, neschopnosti sústrediť sa, s čím sa mnohí môžeme stotožniť. No pocit harmónie stále neprichádza aj kvôli texaskému priateľovi. Bali je iba záver. Keby tento príbeh niekto prežil, tak som si istá, že by bol veľmi obohatený a poučený skúsenosťami. No na plátne to nestihne preniknúť do srdca, neprinesie hlbší "odkaz", ktorý by sme si chceli zachovať. Na to by bolo treba pre niektoré zážitky viac času. A predsa, stopáž je už dostatočná. Ľutujem, že ma to nezasiahlo ale aspoň počas filmu zaujalo, Taliansko pobavilo (a rada som videla miesta mnou navštívené), potvrdilo nejaké vnútorné myšlienky. Nuž, zaujímavé ale nie na dlho. Škoda. (a som rada za znovu objavenie, že Julia žije a hrá, opätovné videnie Franca a Bardema po dobe) (13.02.2011)

Jíst, meditovat, milovat je osobním příběhem Elizabeth Gilbert, která jen nechtěla žít podle formičky a nakonec si to přiznala a něco s tím udělala. To je tak nepopulární výchozí situace, že je jasné, že z toho nemůže být všemi milovaný film, protože některé story jednoduše bolí. Ať už pro to, že máte podobný osud nebo kamarádku, která by měla konečně zvednout zadek a udělat něco podobného, i kdyby to neznamenalo dojet až na kraj světa. Kniha je místy nesnesitelná, protože jde skutečně jen o tok myšlenek hlavní hrdinky, která radikálně mění svůj život za pět minut dvanáct, je sebestředná, ale samozřejmě jen v rámci nutnosti pudu sebezáchovy. Film je naopak díky Julče celkem zábavnou sondou do mysli mnohem univerzálnější hrdinky. Už proto, že tvář Julči dávno patří tolika různým hrdinkám, se kterými se podvědomě ztotožňujeme už tolik let. A hlavně, kdo jiný dokáže jíst tak smyslně špagety, jako ona, s tou svou obrovskou pusou? (04.09.2015)