Cesta bojovníka

Nejlepší bojovka posledních let, jíž se překvapivě neuvedl jen titulní Iko Uwais, nýbrž celý filmový štáb. Merantau zpracovává archetypální vzorce s fanouškovskou přesností - vyjma pár zanedbatelných zkratek a náhod soudržný scénář stmeluje oblíbené a zároveň dostatečně vytěžené prvky (kromě ústřední či romantické linie jmenuji alespoň nahlédnutí k podstatě boje či vzájemný respekt dvou krajanů, stojících na opačných stranách barikády), postavy oplývají skutečným charakterem, hloubkou a motivacemi, typově přesní herci přesvědčivě hrají a v zásadě z každé scény ční znalost žánru a jeho potřeb (gradace celku i akčních sekvencí, změna lokací a choreografie v akčních scénách, ikoničnost hrdiny, již zmíněné vypiplané archetypy atd.). Iko Uwais možná není tak pohybově nadaný jako Tony Jaa, rozhodně však platí za přesvědčivější prototyp akčního hrdiny (na rozdíl od Tonyho, který má charismatu méně a je stále více kaskadérem než hercem či akčním hrdinou) a stál za ním tým, pro nějž předěly mezi akcí nejsou jen filmařsky neošetřenou výplní. U Merantau se na rozdíl od Ong Baků či Tom Yum Goong napodruhé neomezíte jen na přetáčení k akčním sekvencím – s radostí si jej opět vychutnáte od začátku do konce. P.S. Malou pihou na kráse je snad jen přílišné vršení bojových pasáží v poslední třetině filmu, což je zřejmě způsobeno Adrianem zmíněným prostříháním. (15.04.2010)

Tak jsem se k tomu filmu komnečně dostal a paráda, teda co se týče akčních sekvencí. Podle mě má film hodně pomalej až nudnej rozjezd a i některé pasáže v průběhu tak působí. Když se dostane na bitky, tak je to nehoráznej mazec. To co zde předvádí choreografije je prostě pecka. Čím dál se film dostává, tím sou bitky lepší, propracovanější a taky brutálnější. Finále filmu je fakt mazec a jsem rád, že to končí jak to končí. Škoda tomu dlouhýmu rozjezdu a hluchých míst, takhle to vidim na 85% :) (19.12.2013)

Co se filmové a herecké stránky týče, tak Tony a jeho Ong Bak dostal na prdel, Iko Uwais je nejen zručný v lámaní kosti a mlácení badass, ale má i větší herecké nadání než právě Tony. Jenže, co se kaskadérských kousků, antigravitačních vylomenin a různých skopičin týče, tak Toník stále drží a ještě zřejmě hoodně dlouho držet bude výtězné žezlo. Co se příběhu týče, tak celkem klasika, ale místo slonů se tu zachranuje pěkné děvče. Bitky jsou pěkné, až působí trošičku uměle a sem tam skřípně nějaký ten méně podařený speciální efekt, hlavně ty pády na lanech by to chtělo trošku líp vychytat. Závěrečná trojbitka nijak extra nepřekvapí, ale nai nezklame, víc mě zaujala kontejnerová vybíjená než konečný trojboj. Konec bych takový rozhodně nečekal, tvůrci sebrali odvahu a film zakončily vcelku zajímavě...žádný dech vyážejicí závěr se sice nekonal, ale konečný tuctovce sme se přeci jen vyhli. (01.03.2010)

Od doby, co se martial arts natáčely pod nálepkou studia Shaw Brothers uplynulo mnoho let, ale nic podstatného se vlastně nezměnilo. USA boom by skvělý, s Ong Bakem pak přišla nová vlna, která zanesla tento žánr až do Indonesie. Naštěstí bez soch a slonů. Je roztomilé sledovat, jak film režijně osciluje mezi dobrými nápady a naivitou v běžné kinematografii dávno překonanou (občasná televizní přepálenost). Některé obrazy jsou ale vážně pěkné (výtah, striptýz u tyče), Gareth Evans má očividný talent a jednou by z něj klidně mohla vypadnout pecka ve stylu Dalkomhan insaeng (nebo taky ne). Choreografie je slušná (ale ti lidé se občas válí po zemi neskutečně trapně), rychloposuv není nutný a hudba to celé táhne nahoru (+ ti dva gayové jsou super) - spokojenost. (11.03.2010)

Evansovu filmografii je idealní vidět postupně chronologicky. Protože tím spíš se dá docenit jeho vývoj a posun a stejně tvorby, kterou vyprodukoval. Merantau je dějově pochopitelně slabý, avšak už zdejší dokonale přehledné a tradičně nekompromisní akční pasáže jsou jasnou známkou toho, že potenciál je tu ohromný. Narozdíl od Raidů zde chyběl budget a áčkový profil akčního režiséra. Má to samozřejmě své neduhy, na druhou stranu ten syrový feeling špinavých okrajů Jakarty a místy velmi slušná rubanice to sune vpřed. Na režijní prvotinu parádní, odvážný a v některých aspektech (sub)žánr definující počin. (15.12.2020)