Občiansky preukaz

Sedmdesátá léta očima máničky. Estébáci jsou do jednoho hloupí (někteří dokonce negramotní) a agresivní. Smysl má poezie, holky, chlast a revolta. Kdo nerevoltuje, nežije. Není-li vydáván za autentický obraz doby, nevadí mi, když film nahlíží na určité období jednostranně. U Občanského průkazu mi zároveň nevadí nahrazení solidní dramatické linie vrstvením lehce propojených epizod, jež pokrývají značnou část pojmů spojovaných s normalizací (tuzex, bony, Plastici, tesil…). Přítomno je zkrátka téměř vše, co naleznete i v tom nejpovrchnějším článku o daném období. Tvůrci si dávají hodně záležet, aby bylo vidět, jakou péči věnovali výpravě. Ano, takto budou mít normalizaci zafixovanou generace, které ji nezažily. Občanský průkaz zkrátka nic nemění na představě, jakou podporuje drtivá většina médií. Nic kriticky nepřehodnocuje, nabízí žádané. Ovšem bez křečovitého humoru, s dobrými herci i snaživými neherci a několika scénami, při nichž – jakkoli si uvědomujete režisérovo přehánění – mrazí. Odvážná délka není na obtíž, s postavami jsem chtěl trávit čas, s některými více, než kolik jim pro „exkurzivní“ charakter vyprávění bylo poskytnuto (Pivoňková), spíše mi bylo jedno, jestli OP skončí za třicet minut nebo za dvě hodiny. Po doběhnutí titulků jsem měl z filmu pocit velmi dobrý a ze sebe, že jsem někdy v průběhu těch stočtyřicetin minut ztratil odstup. Což možná značí, že Trojan natočil po Poutech druhý nejlepší český film roku 2010 a možná jen… že jsem ztratil odstup. Apendix: Proč jen mám pocit, že školství se z těch let zatím nevzpamatovalo? 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, Niktorius, NinadeL, J.Connor, fuckme, old_school (23.01.2011)

Další z filmů, který mi na HDD ležel už nějaký ten rok a na který jsem se tak trochu bál podívat kvůli pověsti "horších Pelíšků". Naštěstí můžu říct, že jsem se bál zbytečně. Ano, tenhle film je více než podobný legendárním Pelíškům a ano, jejich kvalit nedosahuje, nicméně prohlásit o Občanském průkazu, že to je špatný či průměrný film, je přehnané. Tenhle film má svoji kvalitou, má povedené obsazení (není na škodu v českém filmu vidět nové a neokoukané tváře v hlavních rolích) a hlavně ta povídková struktura se mi líbila. Zkrátka a dobře, tohle je hodně povedený příběh o různých lidech v jedné době, o které čeští filmaři budou točit minimálně takových 50 let. 90 %. (06.08.2014)

Velmi svěží nahlédnutí do temné minulosti. Nejvíc mě zamrzelo, že velmi svižný začátek vystřídal trochu těžkopádnější konec. Jsem opravdu rád, že se objevil další film, který mladší generaci, ale i těm co už zapomínají, připomněl, jak moc to tehdy stálo všechno za hovno. Měl jsem to štěstí, že jsem se narodil až v 80´ letech a nemusel to prožívat naplno. A fakt mě rozčiluje poslouchat některý lidi v průřezu všech generací (tedy hlavně starých, ale i mladých), že to vlastně tehdy nebylo zas tak špatný, a že pivo stálo jen 1,50. (02.04.2011)

Meeeh. Nakonec slabší čtyři. Nostalgii já rád - třebaže je to nostalgie (případně negativní opak této emoce) po době, kterou jsem sám neprožil - a osudy a osůdky těch čtyř ogárků, mi byly z mnoha důvodů hodně blízké. Lahváče, Led Zep a odpor ke konformitě (v době mého náctiletí v poněkud pozérštější podobě) - to všechno jsou hodně silné průniky. Co se týče filmu samotného, respektive jeho předlohy, nemám žádné větší námitky. Postavy životné, epizodky a konkrétní vtípky účinně zábavné (lámání ruky), případně účinně dojemné (příjezd staršího bráchy z vojny). Mohl bych si samozřejmě začít vymýšlet, že tady už dost podobných věcí bylo, že se po skončení filmu budete muset chvilku snažit přijít na to o čem to vůbec bylo, nebo zkrátka poznamenat, že až se za pět let budu snažit vzpomenout co za české filmy mě za posledních deset let nejvíc zaujaly, vzpomenu si daleko spíš na úděsného Vorlova Miliardáře, než na tuhle malou milou šabachovinu... ale proč bych to dělal - máte rádi české filmy a nemáte přes víkend co na práci? Alou do kina. 70% (14.12.2010)

Svěží a vtipná záležitost, která je hezky věrná svému názvu a hyzdí ji snad jen zbytečně dlouhá stopáž. Příběh? Mánička nám vypráví, jak bylo kdysi těžké poslouchat Plastiky a koupit si džíny. Neposoudím, jak moc je její vyprávění zaujaté, nicméně ten revoltující tón je bezchybný a pauzy na básničky jakbysmet. Linka s Martinem Myšičkou je za jasných pět hvězdiček. (21.04.2011)