Nezastaviteľný vlak

V rámci akčních pseudo-dokudramat naprostá špička a Scott tady ve využití zesílené kontinuity může směle konkurovat i takovému Greengrassovi. Modré límečky zase jednou zachraňujou svět a parťácká chemie mezi Pinem a Washingtonem není o nic slabší než ta dua Willis & Wayans z Posledního skauta. Jak to ten Tony dělá? ______ Zároveň je Unstoppable úvahou nad intermedialitou, která se stále naléhavěji objevuje mezi světy filmu a televize, kdy zpravodajství přejímá schopnost filmu podat poutavý a dojímavý příběh (čím bulvárnější, tím větší fikce a cílení na emoce) a film zase těží především z "okamžitosti" (immediacy) kontinuálního monitoringu právě probíhajících událostí (breaking news) a možnosti předat různé pohledy na ně. Je příznačné, že Unstoppable končí ve chvíli, kdy se zpravodajská helikoptéra odhlašuje ze služby, a ukazuje tak, díky komu jsme vlastně mohli v takovém tempu celý film sledovat. Reálné televizní události zase často zvolený příběh nedokáží a ani nemohou vměstnat do jedné relace a ten je vlastně jakoby přesahuje; jedna kauza slouží k tomu, aby naplnila několik po sobě jdoucích relací. Zpravodajství tady přímo ovládá filmové médium včetně postav v jeho fikčním světě, zatímco vyprávění na pokračování má v moci podobu televizních novin. ______ Největší mindfuck filmu? V amerických Hooters hrajou přes den full-on psytrance! (11.06.2011)

Zoufalý honění rozjetý, neřízený, megatěžký a megavznětlivý vlakový soupravy. Vím, "natočeno podle skutečných událostí", ale stejně (hm, možná i právě proto) k neuvěření tak, že to musím chtě nechtě brát jako mínus. Co se nějakého levelu zábavnosti týče, tak ten v průběhu filmu nepřetržitě stoupá, aby zhruba ve třetině stopáže konečně vystoupal ze sraček a posledních 20 minut se nesl na tak akorát uspokojivé úrovni. Takže nakonec si nestěžuju, ale ani nejásám. Nic, co bych vám dohodil na otázku "Hej, cos teď viděl za dobrý filmy?". (24.02.2011)

Překvapivě více než snesitelný Scott, který si po předcházejícím průšvihu vystřihl vlakový reparát. Stejně jako jeho oblíbenec Washington v další postavě obyčejného hrdiny z lidu, tentokrát se však při vytváření iluze usedlosti obešel bez porostu, brýlí a panděra a spolehl se výhradně na své příjemně civilní herectví. Spolu s Pinem tvoří sympatické duo hrdinů, pohybujících se ve sférách staromódního thrilleru bez zbytečně okázalých heroických činů a adrenalinu za každou cenu. Střídmost Nezastavitelného je tak v přímém kontrastu patetického a vizuálně přešlechtěného Únosu vlaku 1 2 3 (vyjma povinných "trhanců" v úvodu filmu není v Nezastavitelném ani náznak jakékoliv vizuální exhibice). Byť tímto filmem Tony Scott rozhodně nenašel ztracenou formu, mohl by představovat první krok na cestě za jejím získáním a vymanění se z osidel vizuální onanie a zbytečně komplikované vyprávěcí struktury, kteréžto dva aspekty zúročil a dovedl k vrcholu v dodnes výborném Muži v ohni, aby se nakonec z dobrých sluhů stali jeho zničujícími pány. Jen tak dál, Tony! 7/10 (05.04.2011)

„Jede jede mašinka, Denzel hází ramínka, jede jede do dáli, veze samý fenoly, jede jede do dáli, Chrisík Pine ji zastaví.“ Tentokrát oldschoolově se tvářící T.Scott nechal epileptiky vydechnout a vyslal na vysoké řemeslné úrovni svůj splašený vlak po kolejnici "Breaking News" záběrů a stokrát viděného klišé. Když si Washington dává na začátku fotky svých dcer vedle ukazatele rychlosti, jste přesvědčeni, kam bude po celý film směřovat penzum detailních záběrů, když vidíte zatáčku nad městem Stanton, víte, že tudy na konci projede vlak kaskadérsky "po dvou kolech" pod dohledem vašich otevřených úst a pak taky tušíte, že se táta spasitel, ihned, co odezní jásot, jako by se vrátil na Zem modul Apollo 13, obejme se synkem a rozkmotřenou chotí a soudní příkaz se stane bezcenným listem papíru, podobně jako tištěná verze jízdních řádů ČD. S tímto zajeď do depa, Tony. Hned vedle zrezivělého vláčku Pelham raz dva tři.. (22.04.2011)

Tony Scott jde během dvou posledních filmů z jednoho extrému do druhého - z celý film stojícího vlaku (PELHAM 123) do vlaku nezastavitelného v UNSTOPPABLE. A zatímco první byl přiznaným remakem sedmdesátkové klasiky, druhý neumětelsky vykrádá další klasiku, tentokrát osmdesátkovou (SPLAŠENÝ VLAK). Sice příjemně oldschool, ale úplně zbytečné, což neznamená, že většina diváků tuhle žánrovečku neskousne s chutí a nenadhodnotí. Přesune se teď Tony do devadesátek a přetočí PŘEPADENÍ 2? (25.12.2010)