Syn Ružového pantera

Tohle byla prostě tragédie. Bohužel tvůrci zašli dál, než bylo možné zajít. Takovou sbírku nesmyslů a trapností jste ještě neviděli. Politujte mě, trpěl jsem až bezmála do konce, jen posledních asi dvacet minut jsem už přeskakoval v několikavteřinových skocích, myslím, že jsem tak o nic nepřišel. A na konci jsem s hrůzou pochopil, že si šéf inspektor Dreyfus opravdu vzal za ženu matku Clouseaua juniora, čímž se stal jeho otcem. Navíc Clouseau junior měl ještě i sestru dvojče ... Vzdejme dík, že tvůrci se už nedostali k natočení filmu Dcera Růžového pantera, ke kterému si pravděpodobně vytvářeli cestu. Jinak mě neproklínejte, že jsem prozradil pointu filmu, tento filmu totiž žádnou nemá. Nehodnotím to žádnou hvězdičkou, u tohoto filmu na to není důvod, ale nehodnotím ani jako odpad, protože mám pocit, že jsem se jednou, dvakrát pousmál ... :-) (08.07.2012)

Eskapády dobré, ale je jich po čertech málo. Návaznost na film „Clouseau na stopě“ dobrá. Carlo se snaží, seč může, ale scénář jej brzdí. On je ten scénář sice pojat akčněji, ale je taky místy dost hluchý. Pro zábavičku dobrý snímek, ale tak na jedno, dvě zhlédnutí. Ale zasmát se u něj dá, i když ne tolik jako u klasiky.201503088452/8917 ** a půl!!! (11.03.2015)

S Růžovým panterem se nakonec stalo přesně to, co dříve či později čeká většinu filmových sérií. Vidina dalšího možného zisku na již osvědčené značce je totiž pro tvůrce natolik lákavá, že ztrácejí veškerou soudnost. Vznikají tak stále nová a nová pokračování, která se zpravidla vyznačují sestupnou tendencí, v nejhorších případech se dostanou až na pomyslné kvalitativní dno. A přesně tam skončil i Syn Růžového pantera, po jehož zhlédnutí jsem upřímně rád, že již nevzniklo další pokračování, k němuž závěrečné odhalení opět vybízelo. (04.02.2011)

Co na tom všichni máte..ano film má pár hodně trapných momentů ale Roberto Benigni je skvělý komik, Herbert Lom je pořád stejně despotický a ztřeštěný, vtipy jsou někdy ohrané z minulých dílů ale třeba někdy naopak dost povedené, naříklad ta scéna s telefonem v nemocnici ...tak už jsem se dlouho nenasmál... (11.11.2009)

Na desiate výročie od uvedenia do kín posledného pantera (Kliatba Ružového pantera, 1983), sa na scéne zjavilo toto čudo. Jedno sérii treba uznať. Istým úchylným spôsobom ma veľmi baví sledovať, ako sa menila, akým spôsobom sa vyvíjala, ako s ňou narábali tvorcovia behom desaťročí. Z galantnej, decentnej krimikomédie s Davidom Nivenom v titulnej úlohe, sa už v dvojke stal bláznivý spin-off Sellersovho Clouseaua. Neskôr ho pre-obsadili Alanom Arkinom. Katastrofa. Po ňom sa vrátila pôvodná partia Edwards/Sellers a vznikli najlepšie diely. Následne Sellers nečakane zomrel, čo však nezabránilo vzniku ďalších filmov (použili sa staré scény a vystrihnuté pasáže z minulých dielov) a začalo sa nezmyselne hrať na paranoickú strunu, že Clouseaua možno nezomrel počas leteckej havárie. Po pravde pátral jeho americký náhradník. „Nezmyselne“ preto, lebo Sellers bol v tom čase už dávno mŕtvy, takže „asi“ každému muselo byť jasné, že sa proste nevráti, že je mŕtvy naozaj. Keď čuduj sa svete ani toto nevyšlo, prišli tvorcovia s nápadom ponúknuť svetu... Clouseauovho syna! Talianskeho! A nezahral si ho nikto iný, než tamojší šialený štyridsiatnik Benigni. Ten sa pre podobné úlohy narodil podobne, ako Pierre Richard, ale toho som mal vždy oveľa, oveľa radšej. Scenár nie je žiadny zázrak. No to asi neboli ani scenáre k najlepším dielom so Sellersom. Boli však pozliepané z výrazných scén. Tie v Synovi Ružového pantera absentujú. Celé je to fajn (ak uvážime, že bez Sellersa to proste už tak nejak principiálne nie je ono), ale nejedná sa ani o žiadny výnimočný komediálny zázrak. Vlastne som sa skoro vôbec nebavil a z toho dôvodu dávam len 2*. Objektívne by si to možno zaslúžilo tri, ale pravdepodobne sa zhodneme na tom, že nie je dobrý nápad dávať 3* komédii, pri ktorej sa človek nesmeje. Potešilo ma každopádne, že scenáristom sa podarilo nájsť spôsoby, ako do hry vrátiť obľúbené postavy Dreyfusa a Cata, ktoré by sa tu teoreticky bez Sellersa vyskytovať nemali. O réžiu sa opäť postaral Blake Edwards, ktorý sa podieľal i na scenári, s ktorým mu pomáhal syn Geoffrey. V rokoch 2006 a 2009 sa objavili dve americké verzie so Steveom Martinom a odvtedy je séria mŕtva. Na ústredný panterovský song sa podarilo nahovoriť Bobbyho McFerrina. (02.01.2024)