Glee

Hloupé, naivní, komerční, ale také koukatelné, s dobrými písničkami, vtipnými vtipy a sympatickými postavami. To všechno je Glee. Čemu ze jmenovaného dáte přednost je jen a jen na vás. Já volím druhou část z vyjmenovaných faktorů a s notnou dávkou nadsázky se hodlám na tuto jednohubku dívat dále. Taky bych chtěl všechny problémy vyřešit tím, že si o nich zazpívám. Ostatně - kdo ne? // Po 2 letech sledování mohu prohlásit, že kouzlo prvních dvou řad je nenávratně pryč a můj názor se obrací o 180 stupňů - v Glee se zcela nekontrolovaně przní jeden hit za druhým způsobem chvílemi až trestuhodným, to vše zabaleno do již ne odpočinkového, ale naprosto stupidního scénáře, který mě svou plytkostí opakovaně konsternuje. Řekl bych, že jsem vyléčen. (25.06.2011)

Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to narovinu. Scénáristická stránka Glee stojí za hovno. Téměř každá epizoda obsahuje několik romanticky nesmyslných úletů mezi hlavními protagonisty, které ale postrádají jakoukoliv logičnost a na ústřední dějovou linku nemají absolutně žádný vliv. Po pár hodinách už může dokonce začít pořádně srát (hlavně, když kvůli tomu ztroskotá i vládce televizního vypravěčství, Joss Whedon). A to nemluvě o té hromadě klišé jak v telenovele. Seriál má ale dvě věci, díky nímž je stonásobně lepší jak uvřeštěný High School Musical: dobře zahrané postavy a chytlavou hudbu. Mezi ústředními charaktery jen těžko najdete nesympatickou osobu. Je to chytře namíchaný kotejl ruznorodých „cool & loser”, mající v sobě více energie jak reaktory Černobylu těsně před výbuchem. Nějak zásadní vývoj psychologie zde sice vyjma těhulky Quinn neexistuje, ale ono je to díky výše zmíněným aspektům úplně jedno. Zpívají skvěle, tančí fantasticky... co víc může člověk chtít? To mne přívádí k hudební a zároveň i nejpodstatnější stránce Glee. Zatím Efronovic banda patlala noty a nezapamatováníhodné texty dohromady bez sebemenší špetky úcty k divákovým uším, tak Murphyho tým si dává pečlivě záležet na výběru těch nejchytlavějších hitu reflektující momentálně emoční rozpoležení postav, ale podobně jako v Moulin Rouge, tak i zde jsou hranice poslouchatelnosti prodlouženy o míle, takže se může i stát, že dobrá polovina z nich zní lépe jak originál. Glee je zkrátka obrazem současné popkultury a žánrů, které jí vládnou. Zkrátka něčím, co metalista jako Hellboy nemůže pochopit. P.S. Druhá a třetí řada jsou sračky a proto srážím hodnocení. (28.06.2010)

“Being part of something special doesn’t make you special, something is special because you’re part of it.” Popularita tohohle seriálu se zrodila snad doslova přes noc, a mojí pozornosti samozřejmě neušel. Někdy před pěti lety jsem si řekla, že to taky zkusím. Ze začátku jsem měla dost rozporuplné pocity - hudební čísla a vystoupení byli občas až dechberoucí, kdežto zápletky se mi zdály buď nezáživné, nebo naprosto absurdní. Víceméně jsem u toho vydržela právě díky těm písničkám (ale když se sešli hrozné písničky a strašný díl, tak jsem se musela přemáhat, abych to vůbec dokoukala), kdesi v půlce první série se to mírně přehouplo a stáhlo mě to mezi ostatní Gleeky - oblíbila jsem si některé postavy a zvykla jsem si na styl humoru. Druhá série se mi děsně líbila, u třetí už to bylo o trošku horší, ale pořád se dalo. Jenže pak nastal zlom, po třetí sérii. Polovina postav odmaturovala a buď zmizeli ze seriálu úplně, nebo se přestěhovali do NY a jejich místo na McKinley zaujaly nové postavy, které byly naprosto nezáživné. Naštěstí měl tvůrce seriálu tolik rozumu, že díly propojil právě s NY, který pro mě celou sérii držel nad vodou. Problémem taky začal být výběr písniček, některá čísla byla dobrá, ale faktem bylo, že se objevovalo stále méně chytlavých písniček. No a pak přišla pátá série a s ní velká rána v podobě smrti Coryho a na tom seriál dost utrpěl. Tehdy jsem zastávala názor, že by bylo nejlepší seriál v průběhu pětky nějak ukončit, ale tvůrci se rozhodli, že ne a vytvořili naprosto zbytečnou sérii, která ničím nezaujala a výběr písniček byl tragický, ty pěkné bych mohla spočítat na prstech jedné ruky. Kdyby seriál nebyl už předem obnovený pro šestou sérii, zcela určitě bychom se jí nedočkali. Takhle měli tvůrci ale alespoň šanci seriál nějak ukončit. Výběr písniček pro šestku se naštěstí o dost zvednul, písničky byly poslouchatelné a dobré, se zápletkou už to pokulhávalo a některé díly byly naprosto nesmyslné a vyhnané úplně do absurdity (na čemž sice Glee stavělo, ale v 6. sérii už to až přeháněli). Svým způsobem mi ale některé díly připomněly, proč jsem se do toho seriálu vlastně kdysi zamilovala. A i když dostat se skrz některé díly až do finále někdy nebylo jednoduché, jsem ráda, že jsem vydržela. Ať si každý říká co chce, tenhle seriál byl jedinečný a navzdory všemu mi bude dost chybět. 4* (04.04.2015)

1) *** (Všichni kolem to vychvalovali, takže jsem se na muzikálový seriál hodně těšil. Potom nastalo zklamání. Sice se to nebere vážně ... ještě to tak ... ale stejně, drží to nad vodou dvě věci. Tou první je samozřejmě hudba. Sice nemám rád žádnou modernu, kterou hrajou od rána do večera v rádiích, ale písničky se kupodivu dobře poslouchají a předělávky typu Rehab nebo Proud Mary jsou opravdu pěkné. Druhou věcí je Sue Sylvester. Co věta, to perla. Seriál není žádný zázrak, ale týden před státnicema mi alespoň na chvíli pomohl myslet na něco jiného. Uvidíme, co přinese druhá řada.) (24.06.2010)

Glee je seriál plný paradoxů. Ačkoliv opěvuje losery a prezentuje je jako ty "lepší", dělá to tak, že mezi ně přihodí krásné, mladé a populární teenagery. V několika dílech Glee prostřednictvím svých hlavních postav odsuzuje rasismus, ale díky obsazení některých rolí a určitým dialogům je ve skutečnosti dost často rasistický. Jde samozřejmě o to, do jaké míry je to záměr (protože pokud by byl, jedná se z tohoto hlediska o velmi zajímavý počin) a do jaké je to náhoda (v tom případě, by to byl znepokojivý obraz americké společnosti a médií). Z hlediska diváka se ale jedná o zábavnou podívanou, která těží především ze skvělého castingu prakticky všech rolí. Muzikální čísla jsou povedená (i když z nich nejsem tak nadšený, jako většina Glee fandů) a na seriál se dobře dívá i díky skvělé režii a kameře. Zápletka i podzápletky jsou samozřejmě naprosto banální a předvidatelné, ale zase dialogy jsou napsány skvěle; to, že se si seriál občas střílí ze své vlastní primitivnosti je cool a hlášky Sue Sylvesterové (Jane Lynch) bych si nejradši někam psal :) Teď je otázka, jak dlouho může něco tak jednoduchého fungovat...uvidíme. Za 1. sérii 70%. edit: Ve druhé sérii se neděje nic nového a navíc model nastolený tou první už je celkem okoukaný, takže to začne být nuda. 55%. (07.02.2011)