Ani*Kuri15

Attack of Higashimachi 2nd Borough - 7/10; From the Other Side of the Tears - 7/10; Blaze Man - 4/10; Sancha - 7/10; Invasion from Space - Hiroshi's Case - 8/10; Project Mermaid - 6/10; Yurururu ~Nichijou Hen~ - 7/10; Gyrosopter - 3/10; Wandaba Kiss - 7/10; Supaatsutaisa - 7/10; A Gathering of Cats - 9/10; Princess Onmitsu - 6/10; Okkakekko - 6/10; Project Omega - 7/10; Good Morning - 8/10 (01.02.2009)

1)Attack of Higashimachi 2nd Borough: 80%, 2)From the Other Side of the Tears: 75%, 3)Blaze Man: 85, 4)Sancha: 60%, 5)Invasion from Space - Hiroshi's Case: 60%, 6)Project Mermaid: 65%, 7)Yurururu ~Nichijou Hen~: 55%, 8)Gyrosopter: 60%, 9)Wandaba Kiss: 80%, 10)Supaatsutaisa: 55%, 11)A Gathering of Cats: 85, 12)Princess Onmitsu 75%, 13)Okkakekko: 45%, 14)Project Omega: 85%%, 15)Good Morning: 75%. Ani*Kuri je směska čiré různorodosti, některé kraťasy si umím představit i jako promo videa k celovečerákům, ale nulová konexe jednotlivých počinů stahuje vše dolů. (15.08.2009)

Pro někoho je minuta prostě krátká, takže do ní nestihne vtěsnat potřebný obsah. Takové klipy pak nemají pointu - viz např. Project Omega nebo Project Mermaid (ano, Mermaid dělal Mamoru Oshii, to na tom ale nic nemění) - nebo ji lze tušit jen v náznaku. Některým komediálně laděným kusům se "podařilo" totéž - Attack of Higashimachi 2nd Borough o třech želé E.T. zahajujících invazi na Zemi, Hiroshi's Alien Invasion o úniku průzkumného minirobota z pokoje nic netušícího pubescenta mají nápad, ale zdaleka nejsou tak vtipné jak si možná autoři myslí. Kromě těchto je tu zastoupena i řádka dalších velmi svébytných "seriózních" animací, které ovšem jaksi taky nemají pro mě pochopitelný obsah a jsou jenom WTF - viz Yurururu o pracovním dni anime kreslíře, Blaze Man o CGI boji Aztéků či koho s asi démonem, Sancha Blues o tom jak jsou různí lidé pro chamtivého prodavače stejní, Okkakekko o hrůzném, ale ASI neškodném robotovi hrajícím si s dětmi, a hlavně Supaatsu Taisa, což je prostým způsobem kreslená asiparodie na eposy o hrdinných samotářských válečnících, která je alespoň vtipná svým atypickým scénářem. Takový kompletně podezřele ostentativně CGI Gyrosopter je potom výkladní skříní kategorie "o ničem, i když už jsem si přečetl, o čem to je". Plochým videem k tklivé teenagerské písničce anebo možná titulkovou sekvencí k srdcervoucímu seriálu pro děvčata (řekl bych, že o lásce k jiným děvčatům) jménem Beyond The Tears naštěstí končí ta slabší část, ale jak vidno, jedenáct z patnácti prezentovaných kusů to má maximálně za 60% a průměr v téhle skvadře dělá procent 45, a to není pro kompilaci plnohodnotných ukázek z díla zajímavých tvůrců úplně dobrá vizitka. Naštěstí jsou tu ještě dětsky naivní a roztomilý sedmdesátkový Wandaba Kiss od Atsushi Takeuchiho, jako bič řízná parodie na pohádky o princeznách/magických bijcích od Mahiro Maedy (80%) a zcela seriózní lehce zasněný Satoshi Kon (nechť odpočívá v pokoji, bude nám chybět) a jeho osmdesátka Good Morning. Nejvyšší ocenění, a to devadesát procent, dávám Makoto Shinkaiovi a jeho Gathering Of Cats, protože je jednak neskutečně chytlavé (to zlověstné "ňaňaňaňaňa" si nejde nezapamatovat) a humorné, a druhak potvrzuje můj dojem o podřadnosti kočičího druhu:) Tahle čtveřice pozvedla průměrný výsledek jednoho minianime na 54,6%, takže celku dávám tu šedesátku. Nicméně to posledně uvedené kvarteto - které ovšem budete muset buď vyzobat z celého "programu" nebo najít nějak izolovaně (s čímž přeju hodně štěstí) - za vidění rozhodně, rozhodně, rozhodně stojí. (02.06.2011)

Směsice různorodých krátkých snímků je velmi chaotická a pro nějaké představení autora je délka snímků příliš krátká... Myslím, že jednotlivé příspěvky měly být o něco delší, aby to celé mělo nějaký smysl a dokázalo vám to utkvět v hlavě. Pár dílků mě ale přece zaujalo, a to především Satoshi Kon a Makoto Shinkai - díky krásné animaci a taky proto, že v nich je narozdíl od spousty jiných jasně vidět nějaký záměr, myšlenka, nápad... V jejich případě dokonce i kratinká délka stačila. (08.08.2010)

Předváděčka patnácti dobových animátorů a režisérů je současně kompaktním přehledem stylu jejich zastřešujících studií, ale bohužel i shrnutím dobového stavu anime průmyslu. Na jedné straně je zde hrstka zcela osobitých tvůrců, kteří mají výrazný vlastní styl, především co do atmosféry, témat či kresby - Makoto Šinkai (kočky), Michael Arias (děti s robotem), Šódži Kawamori (mimozemský útok na NHK) a Satoši Kon (dobré ráno). Pak je tu ještě Mamoru Ošii (mořská panna), který už dělá ryze vlastní věci a na nic a nikoho se neohlíží. Vedle nich se najde pár tvůrců - obzvláště Šindži Kimura (invaze mimozemšťanů v laciném provedení), Kazuto Nakazawa (jeden den v životě animátora) -, kteří zaujmou svými výtvory, z nichž je ale zároveň možné poznat, že ač jako animátoři či designéři jsou vyhledávanými specialisty, těžko se od nich coby režisérů či tvůrčích autorů můžeme dočkat něčeho víc než jednorázových hříček. (28.09.2016)