Vražda

"Průběžně mě informujte." Až doteď jsem nechápal, co k nám mráz se severu přináší tak úctyhodného (viděl jsem dvě verze Mužů, co nenávidí ženy a četl jednoho Nesboa), ale tenhle hřebíček uhodil přesně na moji hlavičku. Zločin jako psychologický rozbor příčin, následků, falešných stop a ztráty cenného, to vše se nepohybuje ve vakuu, takže sledujeme i dánskou společnost - s vírou, politikou a multikulturalismem a nejzakousnutější policistkou široko daleko. K tomu poslouchám typický soundtrack, nechávám se unášet na rychlém tempu vyprávění a cítím se jako před deseti lety, kdy jsem seriály vyloženě sosal. A zajímavé je zjištění, že na americkém remaku si udělal jméno autor ceněného Temného případu. Megaspokojenost. (27.02.2015)

Na dánský Zločin jsem poprvé narazil ve dvou pochvalných textech Jana Čulíka coby editora internetových Britských listů, kde se rozplýval nad kvalitami špičkového seriálu, který údajně představuje úplně novou úroveň seriálové tvorby. Duševní pochody intelektuálů bývají nevyzpytatelné, a tak jsem tuto informaci bral s rezervou, protože její autor nedávno dokázal pochválit Bastardy, jeden z největších průšvihů české kinematografie posledních let. Příznivé bylo ale i hodnocení na CSFD (byť s nízkým počtem hodnotících). Nakonec jsem tedy Zločin prubnul, ale ani po čtyřech dílech mi není jasné, v čem spočívá proklamovaná výjimečnost seriálu, protože před mýma očima se odvíjela celkem stardardní televizní detektivka neúměrně rozdělená do 20 dílů, na které nemám trpělivost ani chuť. Pokud kdysi David Lynch natočil Městečko Twin Peaks, o pátrání po pachateli konkrétního zločinu mu vlastně nešlo a divácká přitažlivost spočívala na hypnotické atmosféře a fascinujících proměnlivých charakterech. Dvacet hodin života strávit sledování vyšetřování jediného kriminálního případu je nad mé síly i přes sympatickou vyšetřovatelku a charisma Larse Mikkelsena coby ambiciozního hráče na politickém kolbišti. Mám totiž pocit, že sledování jediného dílu Breaking Bad mi přináší díky lepšímu uchopení a vývoji postav větší uspokojení než čtyři hodiny strávené v přítomnosti těchto Skandinávců. Stephen King tvrdí, že netrpělivý čtenář, který si odskočí na závěr knihy, aby se předčasně dozvěděl pointu, páchá ten nejhorší literární zločin. Já se dopustil podobného hříchu, když jsem si po čtvrtém díle odhadl potenciálního vraha a poté zjistil, že jsem se vážně strefil - což sice možná svědčí o mé genialitě, ale spíš o tom, že přes svoji pověst je Zločin na můj vkus příliš předvídatelný. V tomto případě se nicméně vzdám hvězdičkového a procentuálního hodnocení... (13.02.2013)

Říkám si, zda je dobře, že jsem dřív viděla americkou verzi (a nastavila tak laťku krásy úplně někde jinde), protože v tomto případě se musím přiznat, že dánskou bych vzdala po prvním dílu. Herci mne prostě nebavili. Běžně ale upřednostňuji právě severské verze před americkými předělávkami. Zde to ale nezachránil ani Lars. (10.01.2018)

Ačkoli mě to nijak neuchvátilo, tak mě to ani nepustilo a koukala jsem po 20 dní v kuse. To je asi ta severská magie, kterou fakt můžu. Politická linka mě zajímala mnohem víc než kriminální a objevila jsem Larse Mikkelsena. Je fascinující. Vraha jsem uhodla, ale přišlo mi to příliš banální, tak jsem ho zase zavrhla. Taky mi to přišlo jako hodně neuvěřitelný, fakt jsem to neskousla. Tohle by psychicky zvládl jenom opravdu hodně hodně nadprůměrný či naopak hodně zrůdný člověk:))) Zatímco Larsenova jsem byla ihned, tak k Majerovi jsem si nacházela cestu postupně (bavilo mě pozorovat se, jak postupně měknu:))) a tak mě ten konec...no víteco. Jinak to bylo moc dlouhý, Sofie byla hodně fajn a hodně jsem ji chápala... všelijaký lapsy a nelogičnosti už neberu tak drasticky - z jiných severských filmů už vím, že Dánové jsou prostě o dost jiní než my a taky se jinak chovaj, jinak reagujou a jinak komunikujou. Možná to bylo všechno dáno tím a není to jen nějakou neobratností scénáře. Druhou řadu už nejspíš sledovat nebudu, není tam ani Hartman ani Majer a myslím, že 20 hodin vyšetřování vražd mi na dlouho bude stačit:)) (01.12.2013)

98% První tři díly jsou slabší, vypadají jako televizní inscenace, ale poté se začne atmosféra výrazně zlepšovat. Scény v rodině mrtvé dívky se zdají nudné, ale zase je to něco, co jinde v žádné detektivce neuvidíte a nakonec do celého příběhu zapadnou. Z každou epizodou děj krýsně graduje a napětí narůstá. I když jsem od první chvíle tušil, kdo bude vrah, byl jsem několikrát tak dokonale sveden ze stopy, že už jsem pak vymýšlel lepší konspirační teorie než Daniken. I když není úplně na konci vše do vysvětleno, tak to přesto do sebe zapadá a za skvělou atmosféru a nadávkování epizod musím dát plný počet. Protože první série je nejlepší detektivka, jakou jsem kdy ve filmu/TV viděl. (A ČT tomu vyrobila opravdu excelentní dabing). (09.06.2013)