Réžia:
Martin DolenskýScenár:
Michal ČunderleHudba:
Karel HeřmanHrajú:
Jitka Molavcová, Martha Issová, Václav Vydra nejml., Jan Zadražil, Pavel Liška, Michal Novotný, Jakub PrachařObsahy(1)
Je noc a venku zuří taková bouřka, že bílá paní Slavěna místo strašení na hradbách hraje se svým milovaným Tomášem hezky v teple pexeso. Jejich poklidný večer přeruší bouchání na hradní bránu a volání o pomoc. Je to kuchařka Fanynka, kterou pronásledují loupežníci. A protože Fanynka je sirotek a nikoho nemá, bílé paní se jí zželí a společně s Tomášem se rozhodnou, že ji poskytnou přístřeší, stravu a také patřičné vychování. Fanynka jim zase na oplátku slíbí, že bude vařit. Ovšem každému se toto uspořádání nelíbí, například Slavoj, bývalý pán hradu a nyní rytíř zakletý ve své brnění, je zásadně proti všem vetřelcům na svém hradě. Mnoho ovšem nezmůže. Za to, že kdysi odmítl hnout prstem pro Slavěnu a Tomáše, kteří u něj hledali pomoc, se nesmí pohnou ani o milimetr, jinak by se rozpadl na tisíc kousků. Ze Slavěny se stala bílá paní a z chudého malíře Tomáše duch, ale na rozdíl od Slavoje jsou šťastní, protože konečně mohou být spolu. Fanynka se na hradě zabydluje a zdá se, že jejich pohodu nemůže nic narušit. Jenže jsou tu ještě loupežníci a hlavně jejich velitel Borek, který se v ukradeném převleku vloudí na hrad. Nejprve považuje Fanynku za hradní slečnu a má s ní dalekosáhlé plány. Když ale zjistí, jak to vlastně je a co jsou zač Slavěna s Tomášem, rozhodne se vypořádat se strašidly jednou provždy a získat hrad pro sebe a své kumpány. Naštěstí Fanynka má odvážné srdce a pro záchranu bílé paní a Tomáše by udělala cokoli. A navíc získá nečekaného spojence - Slavoje. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (76)
Žádný zázrak to sice není, ale jak se říká, mezi slepými jednooký králem. Má to jednoduchý děj, slušné dialogy, rozumnou stopáž. Martha Issová svou roli pojala ve svém tradičním stylu "oprsklá přihlouplá puberťačka", nicméně u pohádky to působí takovým netradičním až osvěžujícím způsobem. Molavcová s Vydrou jsou v pohodě, mladý Prachař je naštěstí většinu času schovaný v brnění.. ()
Čekala jsem totální katastrofu. Jestli něco nesnáším tak je to Martha Issová v českých televizních pohádkách. Je strašně trapná, nehezká, nepříjemná, otravná. A Molavcovou taky zrovna nemusím. Ovšem pohádku dost zachraňoval Liška, Zadražil a protivný Prachař. A co musím pochválit je písnička, já písničky v pohádkách vyloženě nesnáším, ale tady mi nevadila. Počítačová animace byla opravdu příšerná, a příběh byl takový... No, jako příběh české pohádky. Ale dalo se to přežít. ()
Mě se to líbilo. Je zajímavé že třeba M. Issovou zas tak rád nemám, ale tady mi vubec nevadila. Scénář ničím nezklamal, výběr herců taky, jestli jsem se při tom usmál to už nevím, ale je to docela milá pohádka. Ty asi tři písničky jsou hezké. Jasně, pohádka nemá žádnou extra výpravu, žádné extra triky, ta tv je tam hodně znát, ale na tv věc, nadprůměr. Dokonce jsem si to pustil druhý den znovu. Spokojenost. ()
Příjemné herce a jejich výkony sráží na kolena ne příliš povedená výprava a hlavně skvělé počítačové triky - neuvěřím, že některé scény mají schválně vypadat jako obraz, protože tak nevypadají. Taky nevěřím, že je pohádka pro děti, pokud je však pro dospělé, musí zabrat. A tvůrci písní by si možná mohli poslechnout D.O.A. od Jay-Z... ()
Brrr. Ani tu hodinu jsem celou nezvládl. Issová je otravná hned od prvního záběru, hraje jako dítě na školní besídce a ani ostatní nejsou nijak závratně lepší. Připadá mi, jako kdyby si ty dialogy vycucávali na místě z prstu. Jako kdyby nevěděli co má přijít jako další, a tak prostě něco plácli. Hudba se vůbec nehodí k obrazu a jediná věc, na které jsem se v této "komediální pohádce" zasmál, byl ten pokus o animaci. ()
Galéria (10)
Zaujímavosti (2)
- Martha Issová má v pohádce stejné zelené šaty s růžovými rukávy jako postava Jitky Ježkové v pohádce O třech rytířích, krásné paní a lněné kytli (1996). (ajlonka)
- Natáčení probíhalo na zřícenině hradu Hrádek u Úštěku, známém také jako Helfenburk u Úštěku. (otík)
Reklama