Manila ve spárech světla

Příběh se odehrává v Manile sedmdesátých let, ale myslím, že takové podobné příběhy se tam odehrávají stále, změnilo se akorát to, že mají teď i ve slumech všichni mobily. A lidí, zneužívajících naivity a neznalostí ostatních, jako byla kuplířka, verbující na venkově důvěřivé dívky, či předáci na stavbě, kde Julio pracoval, je bohužel taky všude plno. I když jsem tušila, kam to asi všechno směřuje, fandila jsem Juliovi, co jsem mohla a chytala se spolu s ním každé vlídně podané ruky. Přesto, že se ve filmu často střídala místa, ve kterých se Julio pohyboval, a bylo hodně zajímavé nahlédnout do filipínské vesnice a potom různých prostředí velkoměsta, přišly mi, jako pro diváka, ty více než dvě hodiny Juliova trápení už trošku úmorné a natahované. (05.02.2024)

Zostať v 70-tych rokoch v Manile bez peňazí malo asi len pár riešení. Vrátiť sa domov na vidiek, prípadne sa zamestnať na stavbe, kde ťa budú zdierať. Alebo môžeš pracovať ako prostitút. A ak máš šťastie, tak stretneš v tej mizérii pár dobrých ľudí. A možno aj lásku. Špinavé, smutné, ťaživé a skoro skutočné. (31.01.2024)

Letošní LFŠ mi připravila dva vrcholné filmové zážitky a děj obou, Manily i Rocca a jeho bratrů, se kupodivu točil kolem stejné situace – přežívání chudých venkovanů ve velkoměstě. Zajímalo by mě, jestli je to náhoda, jestli ve mně zarezonovala devadesátá léta strávená v Praze nebo jestli se mi na stará kolena přece jen dostavuje cosi jako sociální cítění. — Silný, syrový snímek, přirozeně a ústrojně pracující s výrazovými prostředky euroamerických psychedelických experimentů (přerývané střihy jako z Bezstarostné jízdy, minimalistický syntezátorový soundtrack, přehušťování zvukové stopy hlukovými skrumážemi, za jaké by se nestyděl ani Lynchův dvorní zvukař Alan Splet). Živé městské scenérie, úporně se vracející obraz průčelí domu, v kterém hlavní hrdina tuší místo nedobrovolného pobytu své milé, mrazivá juxtapozice „ekonomické“ mužské a násilím vynucované ženské prostituce, neúprosná samozřejmost, s jakou se život odvíjí dál bez ohledu na šťastné i tragické okamžiky a uměřené zobrazení toho všeho beze snahy omračovat šokujícími záběry a povrchovou brutalitou. Mimořádný film s univerzální výpovědní hodnotou. (07.08.2016)

Působivé sociální drama ve všech ohledech, příběh mladíka, který se vydá do hlavního města kvůli dívce, chce ji najít, přestala mu psát a on má o ni strach, mi byl srozumitelný a díky jeho vzpomínkám jsem se dozvěděla vše, co jsem potřebovala vědět.. Vyobrazení života chudých a prostých lidí se povedlo na výbornou, působilo na mě tísnivě a věrohodně, ve finále hodně smutné pokoukání.. (02.02.2024)

Důvěřiví venkované ve spárech nemilosrdného velkoměsta, jejichž nevinnost a ideály jsou rozcupovány ještě dřív než se stačí nalokat všudypřítomného smogu, vedou pod štíty křiklavých neonů tvrdý boj o kousek žvance, o zachování vlastní důstojnosti a o přežití. Režisér Lino Brocka použil tento vděčný filmařský námět, aby představil filipínskou metropoli jako zkorumpovanou a špinavou urbanistickou džungli. Nemazlí se s postavami ani s divákem a výsledek je surový a velmi působivý. Scéna, kdy si jeden mladík záměrně típne cigaretu do vlastní dlaně, aby fyzickou bolestí podusil tu psychickou a sebral odvahu vyslovit nevyslovitelné, patří k těm nejintenzivnějším. Mrazivý portrét skutečné tváře Manily jak ji v žádném cestovním katalogu neuvidíme. (27.05.2012)