Absolútna moc

Jeden z těch slabších Eastwoodů a to vzdor hereckému obsazení, které bylo špičkové. Bohužel už sama zápletka byla stupidní, takže se nedalo moc čekat, ale přece jen jsem do Clinta vkládal trošku víc nadějí. Jenže to vypadalo, jako by u režie průběžně klimbal a takové tempo má i celý film a to platí i pro herecké projevy. Dalo se z toho vytřískat víc, ale na ten průměr to stačí. 50% (12.09.2012)

Krimi thriller s netradiční zápletkou a přes občas pomalejší tempo solidně gradujícím napětím. V druhé půlce sice lehce ztrácí dech, ale Eastwood před i za kamerou ho naštěstí dokáže s pomocí kvalitní herecké party přehoupnout přes laťku žánrového průměru. Lepší než předchozí Eastwoodova Půlnoc v zahradě dobra a zla, ale horší než následující Pravda zabíjí, přesto nenudí a bavil mě dokonce i napodruhé. (01.01.2020)

Gene Hackman jako chladnokrevný prezident, Ed Harris jakožto charizmatický detektiv, Clint Eastwood pro změnu nepolapitelný zloděj profesionál a Scott Glenn a Dennis Haysbert jsou elitní agenti tajné služby. Brilantní casting, o tom žádná. I ten děj se dá přežít, pokud pomineme jistá zjednodušení některých faktů a omezení se jen na výčet těchto jmen, protože Eastwood jakožto režisér nebral v potaz prakticky vůbec žádné vedlejší charaktery a když, tak to nedopadlo vůbec dobře (najatý sniper). Akce je minimum, nicméně Clint dokáže natočit napínavou scénu a i když jich tady není mnoho a celek se nese v lehce nevýrazném až televizním stylu, herecký ansámbl je tak kvalitní, že se nelze dívat na hodinky příliš často. (01.06.2007)

Pohádka máje...o zlym prezidentovi a jeho týmu a hodnym zloději, kterej zahraňuje svoji dcerku...klišovitá báchorka vycucaná z prstu, přitažená za vlasy jak blázen, ale natočil to "kovboj" Clint, takže se nebudu vzrušovat, hráli v tom dobří herci, a i když to byla naprosto nevěrohodná historka, přesto mě bavila a na jedno shlédnutí to bohatě stačilo... narozdíl od té hrůzy co natočil ve stejném roce bez své herecké účasti.... (13.01.2013)

to co se u jiných filmů zdá jako nevýhoda, to znamená "absolutní" nevěrohodnost příběhu, se u Clinta mění v největší přednost, když přistoupíte na tu surreálnost, můžete se místo příběhu plně soustředit na způsob jeho vyprávění a na vztahy mezi postavami, které nejlépe vystupují právě na pozadí naprostých klišé a stereotypů. Clint si jednoduše znovu vytváří svoje vlastní paralelní světy v rámci zažitého žánru a jeho obvyklých postupů.Jak píše Deleuze ve svém výkladu Prousta, i tady Clint pracuje se třemi typy znalů: prázdné znaky mondénního světa (apartnost politického a prezidentského života, tanec), lživé znaky lásky (náhrdelník, sexuální vztah úctyhodného stáří a mladé oběti) a smyslové znaky světa dojmů (převleky hlavního hrdiny, jeho triky, kreslení) - a to vše vzájemně spojuje do svébytného a komplexního znaku umění. (15.05.2010)