Verejný nepriateľ č. 1

Stylová retrospektivní podívaná na život a činy nejznámějšího francouzského zločince (či chcete-li gangstera) 20. století. Casselův Mesrine je opravdu uvěřitelný v každé poloze, ve které se ve filmu objeví. J.-F. Richet příjemně překvapil. Ale teď už konec řečí a rychle na Epilogue, jenž podle hodnocení slibuje ještě nabušenější zábavu. (07.09.2009)

Nádhera, nejednou jsem plesal nad tím, že se konečně vrátila zpět, stará poctivá francouzská škola. Například při scéně útěku Mesrina z kanadského vězení jsem si okousal nehet na prostředníčku i s nášupem, tedy nehtem na malíčku. Nebo po skončení telefonického rozhovoru mezi Jacquesem a Jeanne se rozpůlí obraz a kamera ponechá dlouhý záběr za naprostého ticha do tváří Vincenta Cassela a Cécile De France a přesně tyhle "detaily" dělají ze zapomenutelného filmu, film nezapomenutelný a z obyčejných herců, herce neobyčejné. Když už jsem u těch herců, to je paráda, když se umí hrát, to je žrádlo sledovat Cassela, co? Nechat na sebe působit jeho charisma a současně se nechat ovládat strachem, který on dokáže vyvolat pouhým pohledem či jedním jediným slovem. Zkrátka zase jedna pořádně tvrdá, ale vyníkající dávka filmového umění. Tady to došlo tak daleko, že sám před sebou si musím dokola zdůvodňovat proč jsem ZATÍM nedal pátou hvězdu. Musím se přiznat, že jsem se, se sebou pěkně pohádal, protože film mám v palici, trailoš sjíždím donekonečna a přitom sem plácnu 4* jen proto, že mě děj přijde přilíš zkrátkovitej. Hold někdy jsou chvíle, kdy se citím jako ženská říkám NE, ale myslím ANO. Nikdy jsem si nepotrpěl na oslavu silvestra a vítání novýho roku, nebyl důvod. Zdraží sociálku, zdravotní, kabelovku, plyn, elektřinu, další holky mě opustěj, další vlasy mě opustěj, další úspory mě opustěj a přibudou mě snad jen další kila, ale konečně ten důvod mám !! V roce 2009 mě čeká finále o Jacquesovi Mesrinovi a to je přece pořádnej důvod se zlejt jako dobytek a uvítat tak nový rok strhujícím výkonem na záchodě. 6.1. 2008 - Po shlednutí druhého dílu přidávám poslední, pátou hvězdičku. (16.12.2008)

Na jedné straně bych měl být rád za to, že se scenáristé rozhodli Mesrinovu postavu nijak nezlidšťovat a nepřibarvovat, ale (oproti českému distributorovi, který div že neláká na příběh lupiče-gentlemana) ukázat ho (zřejmě) takového, jaký byl. Jenže na straně druhé je tady můj problém sledovat filmy s vyloženě zápornou hlavní postavou. Což Mesrine je. Veřejný nepřítel č. 1 je dobře natočený, Vincent Cassel v hlavní roli skutečně válí a sledovat Gérarda Depardieu, kterak si užívá svoji vedlejší roli, bylo opravdu pochutnání... Škoda proto, že mozaikovitě poskládaný scénář působil zmateně a že ačkoliv hýřil postavami, žádná z nich mi vyloženě nepřirostla k srdci (na mysli mám především společníka Merciera, který mi připomínal Eliho Wallacha). Až na jednu scénu na schodech byl dost odbytý i Mesrinův osobní život. Dovedu si představit, že Mesrin tímto způsobem napsal knihu, podle níž film vznikl. Jenže v té knize on zřejmě vystupuje jako vypravěč a všechny ty drobné epizodky s největší pravděpodobností spojuje dohromady. Tady nic. Posledním kamenem úrazu pak je rozdělení filmu na dvě části. Když už se tak tvůrci rozhodli, měli se alespoň postarat o to, aby tahle první působila jako uzavřený celek. Ne ji skončit nemastným neslaným "finále" a laciným mrknutím "Honem, honem, pusť si druhý díl" na diváka. Tři hvězdy a kousek. (02.07.2011)

Jednotka príliš poskakuje medzi udalosťami. Mnohé z nich, ktoré najprv podáva ako dôležité pre dramatický oblúk príbehu, napokon iba skratkovito uzavrie zopár slovami a ide ďalej. Divák tak nemá možnosť sa dostať bližšie k postavám, respektíve k postave, ktorá je na plátne neustále a jej pochopenie malo byť kľúčom k filmu. Alebo tu naozaj išlo iba o remeselne špičkové odklepnutie nutného predjedla k plnohodnotnejšej dvojke? (01.07.2009)

Francouzi zkrátka umí točit kvalitní filmy. A tak se může stát, že se s nimi v koprodukci svezou i takoví filmoví školáčci, jakými jsou kanaďané. Příběh je natolik fascinující, že kdyby nebyl zpracován podle skutečných událostí, jen těžko bych mu uvěřil. Skvělé vykreslení horkokrevných jižanských nátur, nádherné ženy, realistické násilné scény a k tomu všemu šedá eminence v podobě Gérarda Depardieu. Tvůrcům se také podařilo vložit do děje spoustu syrového humoru, dodávajícího příběhu ten správný šmrnc. Velmi kladně hodnotím kontrastní střídání scén a citlivou práci s kamerou. I přes značně dlouho metráž skončil film přesně v tom místě, kde skončit měl. Ani o minutu dříve, ani o minutu déle. (08.01.2009)