Kanadská noc

Rozpaky. Velké rozpaky. Měl-li ten ideální otco-syno-matko vztah co nejvíce kontrastovat s tragédií, která následovala, a s pocity pozůstalých členů rodiny, přestřelili tvůrci víc, než bylo záhodno. Tohle se snad nevidí ani v Soukromých pastech. A ten havran měl být volným pokračováním Arabely? Škoda přeškoda, paradoxně jeden z mála uvěřitelných momentů zachycující psychiku zhrouceného člověka pro mě byl citový výlev matky (Havlová). (17.12.2008)

"To je něco indiánského, viďte?" Upoutavková masáž ČT proklamovala návrat nejvíce přeceněnované české herečky, který se však nekoná. V tomhle televizním snímku prokazuje snad jedinou novou schopnost a to správně vyslovovat anglická slovíčka. Stejně trapně působí i hloupý, prázdný scénář, který si na hloubku jen hraje a režisér Zelenka ho svou neschopností jen podtrhuje. Kýčovitá hudba a telenovelácké zvraty dělají s tohohle televizním filmu méně než průměrný televizní počin. PS: Všimli jste si té chalupy, kde Preiss chytá ryby s novým synkem? Objevila se již v Můj otec a ostatní muži. Kterého producenta to je? :-) (14.12.2008)

Celý film je postavený len na rodičovskom smútku, máme sledovať teda herecké výkony Preissa a Havlovej, či to zvládnu zahra, čo je pre nich na jednej strane hračkou (hoci sem tam prichádza neznesiteľná hystéria), ale na strane druhej to dejovo nesmeruje nikam. Ostatní herci sú inak prehliadnuteľní, nemajú priestor, taká Voříšková sa len tak mihne. (21.05.2020)

Kanadskou noc ČT odvysílala symbolicky den po udělení cen Elsa. A myslím, že má Kanadská noc zaděláno pro rok 2009 na úspěch. Počítají se pořady odvysílané od 1. července 2008 do 30. června 2009. V jednoduchosti je síla. Scénář Hany Cielové je věrohodný. Příběh kompaktní. Od symboliky jmen občanských – Vránovi, přes symboliku indiánských jmen –Jelen, Velký černý pták. Herecky stoprocentní – od rolí studentů (Ladislav Ondřej, Tereza Voříšková) až po epizodku doktora Sváti Skopala. A ústřední dvojice Viktor Preis a Dagmar Havlová excelentní. Hlavně ta proměna pohodových rodičů ve zničené rodiče. Scény po pohřbu nejpůsobivější. Hudba – kapitola sama pro sebe. Den před uvedením Kanadské noci v ČT jsem viděl Hlídače č. 47 a od úvodních tónů jsem identifikoval Jiřího Škorpíka. Jeho podmanivá aranžmá tak působila podobně jako bych si po soundtracku Hooka pustil další williamsovský kousek Sám doma, nebo Jurský park. Jen tak mimochodem, shodou okolností od středy poslouchám denně 4Tet, jehož hudebním producentem je Jiří Škorpík… (15.12.2008)

Žádná sláva. Režisér Zelenka se pokusil o těžkou psychologii, ale je to spíš z prstu vycucaná psychologie. Snad jen herecký výkony byly celkem na úrovni, hlavně Dagmar Havlová mě příjemně překvapila. Ale jinak je film celkově dost bídnej, čekal sem že po velmi povedené Hodině klavíru Zelenka zase překvapí. Nepřekvapil. (18.12.2008)