Hannah Montana - Film

Vražedná směs "ztřeštěného" (čti - retardovaného) humoru, naprosto příšerného herectví, cukrlátkového popíku a country (kristepane!). Miley Cyrus je osoba, kterou mám chuť škaredým způsobem sprovodit ze světa pokaždé, když promluví - Disneyovo impérium dosáhlo nejkrutějšího dna, filmy jako tento jsou asi nejlepším důkazem. Ještě jednou uvidím kovbojské boty a budu zvracet. (31.07.2009)

High school musical bez tanečných čísel, s vyprázdneným dejom roztriešteným na naivne vyznievajúce viac či menej humorné scénky ale na daný žáner s príjemným popovým soundtrackom a roztomilou Miley Cyrus, u ktorej lamentovať nad hereckými kvalitami je v tomto filme naozaj zbytočné. Brať či nebrať? Aj naivita môže mať isté čaro, v tomto balení ju však odporúčať niekomu je skutočne ťažké. Snáď okrem skalných priaznivcov Hannah Montany, nebyť totiž soundtracku, s hodnotením by som nemal problém ísť aj nižšie. (29.07.2009)

Tak tohle hodnocení si asi zaslouží vysvětlení. Miluji ty písničky a tanec. Poprvé jsem neměla tu odvahu tolik vybočovat, ale už na to kašlu. Samozřejmě, že jsem možná už vyrostla, ale na mám hodnocení tohoto snímku už nic měnit nebudu. Prostě se mi to moc líbilo NA ROZDÍL od OSTATNÍCH. Miley Cyrus jsem vždy poslouchala, a vždy jí asi poslouchat budu. Líbí se mi jak zpívá. Jiné vysvětlení nemám. (04.01.2015)

Plakát Zacka Efrona na zdi, našpulená pusinka před zrcadlem jako profilovka na FB, tangíčka s Hello Kitty, mocinky miláčkovat lidišky a emotikony místo slovní zásoby. To všechno přidává hvězdičku do hodnocení. Já tam jednu šoupnu, protože vím, že takový děti existujou a protože se na tu Miley docela dobře kouká, když zrovna nehraje. (05.01.2011)

Pokusím se nepsat kritický, satirický, cynický příspěvek jako ostatní, kteří (z velké části právem) hází Hannah Montanu do odpadového hodnocení. Abych řekla pravdu, v poslední době chodím do kina na tři typy filmů. Ty první mě zajímají, odpočítávám dny do jejich premiéry a většinou si je hned po prvním shlédnutí zamiluju. Na ty druhé přichází čas v době, kdy v kině nejde žádný film z první kategorie a já mám přesto chuť na velkém plátně něco vidět, a vyberu tedy film, který se aspoň částečně jeví jako nadprůměr hodný pozornosti. Třetí typ jsou filmy, na které chodím čistě z recese se stejně naladěnými kamarády. Do první kategorie patřilo v poslední době třeba Gran Torino, do druhé Star Trek a jak jistě uhodnete, Hannah Montaně náleží třetí. Občas mám pocit, že dneska stačí studiu Disney sebrat průměrnou čtrnáctiletou holku z ulice, nalíčit ji tak, aby vypadala nejmíň jako dvacetiletá, obléknout ji do vyzývavých barevných oblečků, postavit ji na podium a děti podobně staré jako ona hlavní hrdinka budou šílet. Co na tom, že její písně byste nikdy nezahráli na pianu, protože nemají melodii, že ta úžasná holka zpívá hůř než vaše kamarádka sedící vedle vás a že se za filmový tanec dnes považuje skákání na místě a máchání rukama, pro jistotu natočené dvaceti kamerami z dvaceti úhlů, aby se to vždy dalo ve studiu sestříhat do nějaké patřičně cool podoby. Asi jsem šílenec, ale za hudební film považuju to, co lidi jako Bing Crosby, Frank Sinatra nebo Gene Kelly předváděli před půl stoletím a rozhodně ne to, o co se dnes snaží Hannah Montana. Víte, občas mě napadne... zkuste tenhle film hodit do černobílé barvy, seberte mu miliony dolarů, stovky komparzistů a stylisty herců, natočte ho v komorním prostředí a postarejte se o to, aby aspoň dvě písně byly provedené za minimálního doprovodu nebo bez kapely. Když tohle uděláte, nezbyde vám z Hannah Montany vůbec nic. (26.07.2009)