Réžia:
Cécile TelermanScenár:
Jérôme SoubeyrandKamera:
Matthieu Poirot-DelpechHrajú:
Mathilde Seigner, Anne Parillaud, Judith Godrèche, Mathias Mlekuz, François-Xavier Demaison, Thierry Neuvic, Pascal Elbé, Pierre Cassignard, Marc Citti (viac)Obsahy(1)
Juliette, Florence a Marie jsou přítelkyněmi od dětství. Je jim mezi třiceti a čtyřiceti, ale to není vůbec důležité. Každá má své starosti, problémy a mají to štěstí, že si nezávidí a že naopak dokáží jedna druhou povzbudit nebo naopak, říct si někdy ne zrovna příjemnou pravdu jedna o druhé. Marie je lékařka a její manžel je umělec - malíř. Má tedy zaměstnání, které vyžaduje řád a preciznost. Stále ho velmi miluje a přesto jí "přejde přes cestu" filmový herec. Florence je atraktivní žena, která dělí svůj čas mezi práci v firmě a svým synem. Její manželství sice ochladlo, ale když se dozví, že muž má milenku, najde v sobě nečekanou sílu k rozhodnutí. Juliette je stále svobodná, jako advokátka shání klientelu a vedle toho i vyrovnaný vztah s mužem. Má neustále finanční problémy, a když je krize největší, řeší jí tím, že přečerpává konto nesmyslně drahými věcmi, které vůbec nepotřebuje. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (28)
Někdy stačí náhodně zapnout televizi a objevit nějakou zajímavou věc - člověk nic nečeká, dá si sklenku vína, jak už to bývá u francouzských filmů. Upřímně - bavil jsem se, i když je to feministické, je to tak nějak správně feministické, bylo to vtipné, lidské, ne úplně dokonalé (všemu se věřit nedalo), ale fajn zážitek. ()
Tradiční francouzská jemnost a noblesa slaví úspěch i ve velmi feministickém pojetí. Zdánlivě všední příběh tří přátelských žen, které se navzájem podporují nejspíš už od společných středoškolských let, má v propracovaném scénáři všedního vzruchu všedního dne svůj rytmus, svá rozhodnutí i klíčové změny. Tři mušketýři v sukních si se svými slavnými předchůdci v ničem nezadají: partneři - i ti manželští - přicházejí a odcházejí, děti, ony a jejich pevný vztah zůstávají. Vzdor odlišnostem povolání, temperamentu, povah, ideálů sdílejí jak své vrcholy, tak i pády a propady. Mozaika všednodenních detailů, nesnází v zaměstnání, problémů s dětmi, nečekaného těhotenství, potkávání nových lidí a událostí nachází v jejich pravidelných týdenních setkáních pevnou osnovu, která je dostatečnou protiváhou zmatků, v nichž žijí své životy. Neobyčejná obyčejnost těchto lidsky, mravně i kulturně bohatých a silných žen neobyčejně připomíná hrané - také české a československé - filmy zlatých šedesátých let minulého století. Svým kladným přitakáním životu (života bído, přec tě mám rád! napsal kdysi básník) mohou ledaskoho odradit, ale také přitáhnout a potěšit, dodat síly. I oáza všedního dne má své nevyčerpatelné zdroje; nenápadnost formy je u ní pravidlem, které téměř nezná výjimky, vyvažována silou a bohatostí obsahu, misí slušnosti, která neklape podpatky a je-li třeba, umí si i drsnou rázností zjednat potřebné místo a váhu. ()
Takový Sex ve městě po francouzsku. Názorné příklady, jak na první pohled excelentně fungující vztahy mohou uvnitř zmírat a usychat. Nevím, zda to byl režisérův záměr, ale všechny tři hrdinky ztělesňovaly různé živly (oheň, voda, vítr), stejně tak barvou vlasů. Mnohé jejich názory na život a muže sdílím, dámské dýchánky obvykle o tomto jsou:-) Manžel Florence byl strašný nadutec a mašina hovořící ve frázích, naopak milý byl Mariin manžel. Herci mi nijak neučarovali, ale mělo to styl a eleganci pro Francii tak typickou. ()
S manželem sice sex mám, ale už mi to nic neříká. Tak se u toho pro jistotu už ani nehnu. Čekám, až se udělá, dívám se při tom do stropu, nebo z okna. Někdy přemýšlím, co namažu na chlebíčky a co je potřeba nakoupit....Nojo, to jsem z toho filmu vybral vlastně dost atraktivní část. Ve skutečnosti jsem otrávenej. A nebo je to možná tím, že čt2 dala dva večery po sobě ve stejném čase podobnou vztahovou tlachárnu. Mě to nebavilo. Kdyby to aspoň bylo francouzsky s titulkama, třeba by na člověka dýchla atmosféra. Ale "dobrodiní" dabingu všechno kouzlo odstranilo (bylo-li tam nějaké). Přežil jsem to jen díky té pohledné blondýnce. ()
Velice příjemný pohodový snímek od francouzsko-belgických tvůrců. Osudy tří kamarádek jež by se skutečně mohly stát, natočené v pohodově věrohodném duchu. Hlavní představitelky půosbí příjemně jako opravdové tři kamarádky. Tomuhle říkám opravdu dobrý snímek. 70% "S tebou? Vždyť si měl beďary, brejle jak dva popelníky, vypadal si jak omyl přírody." ()
Galéria (3)
Fotka © La Mouche du Coche Films
Reklama