Ostrov stratených duší

To je přesně ten druh filmové blbosti, kterou bych nikdy nemohl natočit. Přesně ten, který může bavit jenom děcka. Bohužel jsem udělal tu blbost, že jsem se na to koukl. Byl bych rád, kdyby tam bylo něco chytlavýho, ale když tam nebyl digitální strašák, byl tam plešatej nekromancer s barevnejma čočkama (kterej mi mimochodem připomínal chvílama Matěje Homolu z Wohnoutů, ale fakt jenom trochu). Tohle by se líbilo možná tak Waltu Disneymu. Je tam hodně nelogičností a dějovejch blbostí a to mi dycky hodně vadí. Hvězdičku dávám aspoň za to, že existují mnohem, mnohem větší kraviny... (29.10.2008)

Přirovnávat tohle k Harrymu Potterovi? No to snad ne. Mám pocit, že ti, co jim tento snímek připomíná HP, asi žádný jiný film tohoto žánru nikdy neviděli... Ale vraťme se zpět k Ostrovu ztracených duší - příjemná fantasy, které určitě potěší i milovníky rodinných filmů. Na evropský snímek opravdu slušné. (20.01.2010)

Své kouzlo film má, je to sice Potrovina, ale s originálním přístupem. Pro fandy fantasy určitě nebude žádným zklamáním, jen nevím, proč jsou stále hlavnímy hrdiny děti, když film není zrovna určen pro ty nejmladší... Místy je mírně přihlouplý, ale na Evropské fantasy výborný výkon, tak jsem se přiklonil k lepšímu hodnocení (21.08.2008)

Harryho „Pottrata“ jsem nikdy neviděl, pokud nepočítám cca prvních dvacet minut prvního dílu a ani toho nelituju. Takže jsem naštěstí nemusel srovnávat tento film s jeho „velikostí“. Každopádně tato dánská rodinná fantasy nikterak neohromila mé chuťové buňky a místy docela slušně uspávala. Děcka z toho budou jistě unešené, zvláště když jde opět o velice oblíbenou konfrontaci dobra se zlem. Já jen se zájmem sledoval docela pohlednou hlavní hrdinku (škoda, že nebyla o několik roků starší), jinak jsem tu toho moc zajímavého neshledal. Snad ještě duši mrtvého pilota a hopsajícího strašáka. 40% (24.02.2013)

Členům Lóže pro potírání zla se konečně podaří zničit zlého nekromanta, i za cenu smrti nejsilnější z nich, Liney a jejího milého, Hermana Hartmanna, který smrt své lásky neunese a sám se zabije. O mnoho let později se čtrnáctiletá Lulu se svojí matkou a malým bratrem přestěhuje z Kodaně do malé vesničky. Hned první večer zkouší Lulu své umění ve vyvolávání duchů, a náhodou se jí podaří vyvolat ducha Hermana Hartmanna, který se přenese do těla jejího bratra Sylvestra. Společně se jim podaří zjistit, že zlý nekromant stále žije na nedalekém ostrově, ale spřádá plán na pomstu všemu živému. Někdo se musí zlu postavit - ale nikdo jiný než Lulu, její kamarád Oliver, Hermann v těle Sylvestra a místní jasnovidec není k dispozici... Někdy má člověk chuť se vrátit do dětských let, kdy filmy a seriály podobné tomuto hltal plnými doušky, a nikdy neměl dost. Čarodějové a kouzelníci vládli světu, a problémy dospěláckého světa byly na hony vzdáleny. A když mne náhodou taková sentimentální nálada popadne, vždycky popadnu nějaký takovýto film a parádně se bavím. Přesně to co jsem od tohoto filmu očekával, to jsem dostal - kapku toho napětí (kdo by se nebál o osud světa, když poslední nadějí jsou malá děcka), vizuální efekty na úrovni (na neamerické béčko bych se nebál říct že perfektní), herecké výkony odpovídající žánru, hudba taktéž a hlavně příběh, který si s Harry Potterem nezadá (ač si z něj neskrývaně půjčuje)... (14.10.2012)