O' Horten

Zeleznicarska poetika a jemny humor ve filmu s vaznym zivotnim tematem (odchod do duchodu). Zase jsem si jednou pripomnela, ze mam slabost pro severske filmy a ze bych se jim mela v budoucnu vic venovat. Tenhle film prekvapive konci ***pozor spoiler*** na Skandinavce hodne netradicnim (ale jinak klasickym provarenym) happyendem. A ta hudba! Pry “Kaada.no”, tak se jim hned jdu mrknout na zoubek. Tenhle soundtrack musim mit!!! (09.02.2009)

Pokud se vám líbily Hamerovy Povídky z kuchyně, je velice pravděpodobné, že se vám bude podobně líbit i O'Horten. Hlavní hrdina - právě do důchodu odcházející strojvedoucí sice zažívá celou řadu vpravdě bizarních příhod, ale humor je přitom převážně lidsky úsměvný, nečekejte žádnou třeskutou zábavu. Ideální film na dlouhodobé zlepšení nálady. (15.07.2008)

Kouzelný poetický film s dokonalou hudbou a plný originálních nápadů. Hlavní hrdina se může zdát trochu nevýrazný, starý samotářský strojvedoucí, který žije jen se svou dýmkou a navštěvuje svou matku. Jenže právě tím do celého filmu dokonale zapadá. Úsměv na rtech mi vydržel celý film. Nenajdete tu žádné emocionálně vypjaté scény ani scény vybízející k výbuchům smíchu, o to blíže se mi snímek zavrtal k duši a vyvolal příjemný pocit, který jen tak nevyprchá. (13.07.2008)

Film o železičářovi dosahujícím důchodového věku překonal pro mne hranici snesitelné pomalosti, o kterou se otíraly Povídky z kuchyně. Čekala jsem pointu a přišel happyend, sice pěkný, přeju jim to, ale trochu vykonstruovaný. Dvě hvězdičky za hudbu a zajímavou úvodní scénu s vlakem projíždějícím tunelem. (22.07.2009)

Nor Bent Hamer s O'Hortenem je pro mě dnes premiérou a bude patřit mezi ty s příchutí pelyňku i když je tam pár úsměvných momentů. Mimo zajímavost, že tam byla na dvě sekundy skutečná slavná norská skokanka na lyžích Anette Sagen, je i to, že to byla snad jediná osoba v celém filmu, které bylo pod padesát let. Když jsem viděla mašinfíru Oddeho na rozlučce do důchodu, tak mně bylo hned jasné, že to pro něj nebude žádná výhra, čemuž korespondovaly i následné situace, v kterých se postupně ocitnul. Jak v prodejně cigaret, dýmek a sirek, tak při návštěvě své matky, až po setkání se Sissinerem. Jeho zastávka na točně, kdy se dívá do všech rotund na stojící vagony, byla snad nejsmutnější. Je to zvláštní snímek, který na mě dýchnul velkou dávkou smutku, pookřání a malou špetičkou naděje. Tentokrát díky za ten puntík na konci. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (01.04.2015)