Líbáš jako Bůh

Opravdu nerad přiznávám, že to nebylo zas až tak špatné, jak slabé bylo mé očekávání. A je mi to líto. Poněvadž ze zásady nemám rád komerci, nelíbí se mi sledovat koktejl všech tváří, které se den co den objevují v reklamách či na titulních stránkách bulvárního tisku. Jenže co s tím, když to drtivá většina lidí přijímá za zábavu a umění? Pokud někoho těší vkládat energii do takovéto práce a živit se tím, je mi ho líto. (02.10.2010)

Řekl bych, že tento film je všeobecně podceňovaný. Poledňáková sice už asi nikdy nebude ve své excelentní formě, jak tomu bylo na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, ale po naprosto příšerném Jak se krotí krokodýli natočila komedii, kterou sice udržují nad vodou jednak dobří herci, jednak vyumělkované hlášky (z nichž i tak vám některé vlezou pod kůži - "Na to ti sere bílej tesák") - na druhou stranu film ty necelé dvě hodiny táhne poměrně slušně, a přestože je spíše pro střední (a snad i ještě starší) generaci, nevyhýbá se některým trapným pokusům o žerty a nečeká nás nic jiného, než absolutně přehnaný happy ending, celkem se pobavíte. (11.03.2009)

Člověk by si myslel, že věta "líbáš jako Bůh" je kompliment. Díky Poledňákové však již víme, že je to synonymum pro "líbáš úděsně zdlouhavě, k uzoufání nudně, naprosto bez vášně a už mě laskavě pusť, půjdu raději čistit toalety na veřejné záchodky než trávit byť jen minutu navíc ve tvé přítomnosti". (06.12.2010)

Nemá cenu rozplývat se nad tím, že si Poledňáková pořídila dobré mladé filmové řemeslníky a že její poslední snímek nevypadá úplně jako český televizní seriál, ale už skoro západní televizní seriál. Základem jejích filmů byl, je a zůstává absolutní nevkus, trapnost a amorálnost, které se vydávají za humor a pozitivní pohled na svět. _______________ Líbáš jako Bůh se tváří jako romantická komedie pro starší zkušenější lidi, ale není v ní nic romantického (jakékoli náznaky se tu zavile sabotují), nic komického, nic dospělého, nebo snad pravdivého. Je to vylhaná slátanina a úplně umělá fikce, která jen předstírá, že má něco společného se životem. Právě v této snaze manipulativně nás přesvědčit, že film vypovídá cosi o každodennosti, spatřuju cosi obzvlášť arogantního a nesoudného ze strany autorky, která zřejme od normalizace žije v alternativním vesmíru. __________________Postavy se do jedné chovají jako zlí a sobečtí idioti, kteří navíc nejsou schopni na chvíli udržet rovnováhu, takže pořád "komicky" padají. Tvrdit o nich, že zastupují pestrost lidských typů a že v jejich soužití se ukazuje tolerance, je zvrácené. Děj nedrží pohromadě žádnou vnitřní logikou (ani nevím, kolikrát jsem si řekl WTF), jen se tu za sebe zoufale lepí scénky. ____________ Jistěže tu od předchozího paskvilu Jak se krotí krododýli víceméně zmizela "estrádní čísla" a ubylo nechutného "vizuálního šišlání" na děti (kýčovité detaily rozesmátých tvářiček), ale kvůli tomu není Líbáš jako Bůh lepší film, jen je o trochu snesitelnější. Je to rozdíl asi jako mezi bércovým vředem a pásovým oparem. Ani jednoho nám není zapotřebí. (12.02.2009)

Hlavní zážitek - téměř dvě hodiny v kině s dalšími 300 návštěvníky? V našem malém městském kině! Celkem šok, když jindy nás je sotva 15 a někdy se vůbec ani nepromítá. Ale proč zmiňuju kolik nás v tom kině bylo. Protože kdybych se na ten film dívala sama, tak hodnocení je určitě nižší, zklamání větší a rozhodně se tolik nenasměju. Když na plátně herec něco zahlásí a všichni kolem vás se smějou z plných plic, strhne to i vás chtě nechtě se smějete taky a nepřemýšlíte celou nad tím, jak je to trapný nebo uplně blbý, ale snáž se uvolníte a užijete si film. Takže ačkoli bylo ve filmu několik věcí, které se mi nelíbily nebo dokonce štvaly (předčítání SMSek, samotná replika: Líbáš jako bůh, milovník Kaiser atp. hodinový konec atp.) vzpomínám teď s odstupem času spíše na to lepší ze snímku (a to nejlepší: Eva Holubová!!!!) (29.03.2009)