W.

Oliver Stone se nijak extra nevytáhl, ale přesto natočil relativně zajímavý, ale nepříliš silný film. Životní Bushovu etapu mapuje od roku 1966 až do 2003 a líčí nám texasana jako arogantního floutka s obrovskými ambicemi, který dost chlastá, v ničem moc nevyniká a jeví se tedy až neschopným a od mládí silně tíhne k baseballu. Přesto to dotáhl na amerického prezidenta. Nevynechá Bushův problematický vztah ke svému autoritativnímu otci, Bushovo seznámení s jeho manželkou Laurou (okouzlující a lidsky působící Elizabeth Banks) nebo Bushovy výhry a prohry v kongresových volbách nebo zisk pozice guvernéra až po operaci na svržení iráckého diktátora. Naopak Bushův vztah ke křesťanství, kdy každou politickou poradu zakončoval modlením, působilo poněkud zvláštně. Největší tíha filmu spočívala na bedrech Joshe Brolina, pro nějž bylo ztvárnit prezidentskou ikonu výzvou a současně velmi nelehkým úkolem a on se toho zhostil mistrně. Brolin sice skutečnému Bushovi není k nerozeznání podobný (maskéři odvedli průměrnou práci), ale je zcela stoprocentně přesvědčivý v jeho gestech, posuncích a pohybech při projevu nebo jen tak v běžném životě. Právě kvůli němu se u filmu nedalo usnout nudou. Kontroverzní nádech se zde bohužel naprosto míjí účinkem vzhledem k tomu, že Bush už není v úřadu, ale to není žádná překážka dozvědět se prostřednictvím tohoto filmu trochu více ze života tohoto kontroverzního politika. Chyběla snaha větší provokace. Stone dávno vyměkl. (23.08.2010)

Oliver Stone natočil snímek, kterým nikomu neublížil, tedy snad kromě sebe. To, že je Brolin v roli výtečný, je jedna věc, ale druhá je skutečnost, že ten film je vlastně o obyčejném člověku, který se snaží, aby se s tím, co přichází, vyrovnal. Popravdě, mě je jedno, že je G. W. Bush normální - obyčejný člověk. Nechápu, jaký smysl má dívat se dvě hodiny na film, který se nás snaží přesvědčit, o tom, že je Bush náš muž. A jestli tohle mělo být satirou a karikaturou tohoto muže, tak se to Stonovi podařilo tak dobře skrýt, že je z toho nakonec glorifikace a vlastně i opodstatnění války v Iráku. Brát skutečnost, že se film vyhýbá 11. září jako vhodný prvek, mi přijde jen jako nástroj vyhnout se kontroverzi, což se tomuhle snímku daří skvěle. Je neskutečně plochý. (07.04.2014)

Zneuznaný, přehlédnutý a zapomenutý, ale zajímavý, zajímavý a osobitý portrét 43. prezidenta USA. Je to mírně odlehčená částečná biografie, která skáče v čase sem a tam do různých momentů Bushova života - tento způsob, jakým je film poskládaný, nakonec parádně funguje. Nutno podotknout nejen to, že jsem W. plně ocenil až na druhou projekci (dva roky po jeho odstoupení z úřadu) a dokonce ho zařadil mezi mé tři dosud nejoblíbenější filmy od Stonea, ale také to, že mi byl George W. Bush vždy svým způsobem sympatický. Nejvíc proto, jak všechny ostatní štval svým tvrdě američanským buranským já. A ač ho tady výborný Brolin podle mě trošku ’vylepšuje’, tento film (myslím že) překvapivě dobře odráží Bushovu osobnost - skrze jeho mladistvé tápání, touhu vystoupit z otcova stínu, až po pozdější tak trochu tragikomickou pozici nejmocnějšího muže planety, (zde) smutně završenou (dle po-prezidentského Bushe samotného) největším failem celého jeho osmiletého prezidentování. Málokdo asi čekal, že nám Stone tuto zajímavou osobnost zobrazí nejen tak brzy, ale i v tak relativně pozitivním světle - kdekdo se asi těšil, jak tu bude Bush mladší strhán, ale opak je pravdou, a i z toho možná plyne ten divácký neúspěch a všeobecný nezájem. Sice nevím, nakolik z toho vzešel věrný obraz skutečného Bushe, ale něco mi říká, že (přes náznak parodie) pozoruhodně věrný - muž s dobrými úmysly, ale za 1) v nesprávnou dobu na za 2) nesprávném místě. P.S.: Dabluju Isherwoodovo "chytře!" EDIT: Nějakým zvláštním způsobem (a umocněno další projekcí) se mi W. hrozně moc líbí, a navíc, Josh Brolin for president! (18.11.2010)

Bushie bejval správnej chlap, než se dostal do politiky. Dal bych si s nim i pivo, házel full house na stůl, tancoval na baru, klidně jo. O jeho politice ví každej svoje, takže už nám zbejvá jen pasáž, kdy je o něm natočenej film. No a to je teď jako moderní pořád roz/pře-hazovat děj, navíc když je to uplně k hovnu? Hereckej ansámbl je taky až na pár jmen naprosto k hovnu a je tu tolik promarněnejch situací, až to je akorát tak škoda. Takhle silný téma a takhle zmatenej výsledek, skoro až nevýraznej a necharismatickej. A že je Brolin někdo, je naprosto zbytečný říkat. Škoda, že ten Stone asi ztratil koule pod troskama WTC. (02.02.2009)

Film o GWB by se nabízelo uchopit dvěma způsoby. Buď natočit propagandistickou pohádku o Bohu, hrdé Americe a zlých ručníkářích, nebo se vyřádit na Bushově ignoranství a údajné nízké inteligenci a v duchu konspiračních teorií ho vyportrétovat jako nastrčenou loutku/válečného zločince (nehodící se škrtněte). Oliver Stone ale dělá elegantní úkrok stranou a zásadní momenty juniorovy presidentury zobrazuje v kontextu věčného rodinného soupeření otec x syn. Když tedy sledujeme mladého Bushe a jeho sporné tažení na Baghdád, nejsou tolik podstatné pragmatické motivy související s globální geopolitikou, ale jde spíše o další impulsivní rozhodnutí člověka, který se zoufale snaží alespoň v něčem předčít svého otce, případně dotáhnout do konce to, co on před ním nedokázal. V několika scénách je GWB (záměrně?) situován do role přerostlého dítěte, které se ani v době, kdy jeho hlavu kryly šediny, nedokázalo plně vyrovnat se svou minulostí nebo zpytovat svědomí. V tomto ohledu je příznačná závěrečná scéna na tiskové konferenci, kde Bush svojí neschopností uspokojivě odpovědět nepředvádí ani tak politické selhání jako spíš lidské - je zjevné, že je to někdo, kdo se absolutně nezabýval sebereflexí. Vždyť proč zpochybňovat zda to, co dělám, je skutečně správné, když jsem byl do služby vlasti povolán samotným Bohem. Brolin září a Cheneyho bych nerozeznal od originálu. Skvělé, a nebál bych se říct, že i nadčasové. (04.11.2009)