Svetová vojna Z

Vzpomínám si na časy kdy zombíci nebo co to je za hovada, byli tak pomalí, že než se z hrobu dostali k živýmu člověku, stačil bych přečíst všechny knížky Václava Klause pozpátku a zombík by ještě pořád pajdal někde na silnici. Leč doba se nám zrychlila a pro zombíky to platí několika násobně. Dneska jsou rychlý jak kráva co má v prdeli trysky. Celej tenhle biják má neskutečně vyrovnaný rychlý akční scény a scény pomalé, kecací s prostorem pro výborný herecký projev Brada Pitta. Obzvláště začátek, kdy je Brad v roli táty ochránce je radost pozorovat jeho gesta, je vidět že Angelinka si pro svoje óbr faganstvo vybrala fakt dobrýho taťku. Když jsem zmínil scény s tempem šneka a nazval je kecacíma, vůbec to neznamená že to je nějaká nuda, naopak u mě převažovali nad těma akčníma, protože u těch si kameraman bohužel asi připomínal svůj dlouhodobý pobyt na houpačce nebo když si v dětství hrál ze zoomen dalekohledu a bohužel se mu tohle všechno vybavilo právě při natáčení akčních sekvencí zetkový války. Na druhou stranu mám proto jistý pochopení, protože ty akční scény jsou záměrně dělaný v obrovským tempu, kterou podporuje výborná hudba, nulový dialogy, prostě bum, bum, prásk, prásk případně ham, ham. Ve filmu jsem nenašel jediný hluchý místo a výškový záběry na řádící zombíky ve městech jsou naprosto skvělý. Zkrátka tady v tom filmu nuda žádnou party nepořádá. (26.06.2013)

Zhlédnuto v kině. Je to až krásně paradoxní… Totiž, v roce 2012 si svou premiéru odbyl takový malý nezávislák jménem Prometheus (možná jste o něm slyšeli… :-)) Byl to film, na který se všichni těšili a který hodně lidí zklamal a naštval. A přiznejme si, že to bylo kvůli tomu, že se k (již hotovému) scénáři dostal Damon Lindelof a přepracoval ho. To ale ani on nemohl vědět, že se kvůli tomu stane jedním z nejnenáviděnějších lidí toho roku. Přetočme ručičky o rok napřed a máme zde World War Z. Film, který byl předurčen k selhání kvůli různým problém s produkcí, rozpočtem a právě i scénářem, ke kterému nebyl přizván nikdo jiný, než Damon, aby překopal celý konec. A nakonec se z World War Z vyklubal jeden z mála blockbusterů roku 2013, který skončil v pěkném plusu. A vůbec bych se nedivil, kdyby to z části bylo i díky Damonově konci, protože do té doby, než přišel "výlet do laboratoře" byl tento film jen lepším průměrem, který měl to štěstí, že Brad Pitt hrál hlavní roli. Ale ta poslední atmosférická třetina zvedá World War Z do výšin nadprůměru. Je paradoxem, že mnoho lidí si tohle neuvědomí a bude stále považovat Lindelofa za packala. Pro mě se tímto vykoupil a doufám, že i více lidí objektivně uzná, že nebýt jeho zásahu, tak by možná tento film opravdu propadl, jak bylo očekáváno. 80 %. (11.08.2013)

Zombie Chaos v plné kráse! World War Z je pro mě bezkonkurenčně nejlepší Zombie film, co jsem kdy viděl. Přináší hojné napětí s pulsující srdce bušící akcí, které nekontrolovatelně přetrvává po celý film bez jakéhokoliv hluchého momentu a tomu já říkám Blockbuster jak Kráva ! Brad Pitt je frajer a zahrál vše na jedničku, scénář i dialogy taktéž svěží k Zombie Žánru. Výtka jen k nedostatku gore, což mohlo z filmu udělat nejlepší trhák roku, ale stále velká spokojenost. 90% (04.09.2013)

Spíše než přímo tématika zombie je pro mě zajímavý motiv "šíření nákazy" či "virus ohrožující lidstvo". Přes obrovské problémy při natáčení vznikl nakonec nad očekávání velmi podařený film. Moc se mi líbil úvod a pak hlavně celá jeruzalémská sekvence - zde se podařilo navodit rychlost šíření nemoci a zoufalost utíkajících, scéna má výborný rytmus. Výborné jsou ale i další části - letadlo, projížďka na kolech. Zajímavě a funkčně se střídají panoramatické přehledné velkozáběry a akční chaos zblízka. Mnoho lidí zde má problém se závěrem filmu, kde se prudce změní tempo, prostředí i styl vyprávění. Film obecně v důsledku chaosu při natáčení chvílemi celkem radikálně střídá styl. Já s tím ale kupodivu neměl problém, i ten závěr jsem si užil, i když varianta masové scény v Moskvě by byla ještě dokonalejší. Pitt výborný a skvělá hudba Marca Beltramiho. (12.10.2013)

Už si ani nepamatuji, kdy mi naposledy zombíci proskakovali předním sklem do auta, ale jsem si naprosto jist, že s nimi tenkrát nebyla zdaleka taková zábava, jako s těmito skokany po zdravých krcích, přelézači nepřelezitelných zdí či jen svědomitými cvakači zubama. Byla to zkrátka taková jízda, že jsem ani nestačil uronit slzu nad svou hodinovou mzdou, o kterou mne ouvekslovali u pokladny kina. Tak jsem si alespoň na cestu domů přibalil standardní poučení o lidské proradnosti, protože jen co je zombík kousne, tak ztrácí slušné vychování, začnou se divně kroutit, hýkat a houfně se přidávají na stranu hladových nemrtvých. To by mi mé zásady nedovolily, ale pro jistotu zkusím někde ve městě ulovit nějaký ten AIDS, ebolu a rýmu, abych měl jistotu přežití. (18.09.2013)